Gregg L. Semenza

Prof. Gregg L. Semenza
Gregg L. Semenza (9. prosince 2019)
Rodné jméno	Gregg Leonard Semenza
Narození	12. července 1956 (68 let) Flushing
Alma mater	Perelmanova fakulta medicíny Pensylvánské univerzity Harvardova univerzita Dukeova univerzita
Povolání	vysokoškolský učitel a lékař
Zaměstnavatel	Univerzita Johnse Hopkinse
Ocenění	E. Mead Johnson Award (2000) Mezinárodní cena Gairdnerovy nadace (2010) Scientific Grand Prize of the Lefoulon-Delalande Fondation (2012) Stanley J. Korsmeyer Award (2012) Scientific Grand Prize of the Lefoulon-Delalande Fondation (2014) … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gregg L. Semenza (* 12. července 1956 New York) je americký profesor pediatrie, biologické chemie a onkologie na Univerzitě Johnse Hopkinse a laureát Nobelovy ceny za fyziologii nebo lékařství v roce 2019. Působí jako ředitel cévního programu na Ústavu pro buněčné inženýrství.^[1] V roce 2016 získal Laskerovu cenu.^[2] Je známý díky svému objevu HIF-1α, který umožňuje rakovinným buňkám přizpůsobit se prostředí s nedostatkem kyslíku. V roce 2019 obdržel společně s Peterem Ratcliffem a Williamem Kaelinem Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství za objev způsobu, jak buňky vnímají a přizpůsobují se dostupnosti kyslíku.^[3][4]

Gregg Semenza se narodil roku 1956 v newyorském Flushingu.^[5] Po absolvování střední školy Sleepy Hollow High School v roce 1974 začal studovat lékařskou genetiku na Harvardově univerzitě.^[6] Poté studoval na Pensylvánské univerzitě, kde roku 1984 získal za svojí práci o sekvenci genů spojených s recesivní genetickou poruchou beta-talasémie doktorát.^[6][7][8] Následně absolvoval Duke University Hospital v oboru pediatrie^[9] a postdoktorandské stipendium na Univerzitě Johnse Hopkinse. Po ukončení studií založil a stal se prvním ředitelem cévního programu na Ústavu pro buněčné inženýrství při Univerzitě Johnse Hopkinse.^[6]

Semenza je ženatý s Laurou Kaschovou-Semenzovou, se kterou se seznámil během studií na Univerzitě Johnse Hopkinse a která provozuje jedno z univerzitních zařízení pro genotypizaci.^[6]

Semenza zkoumal genovou expresi u transgenních zvířat, aby určil, jak ovlivňuje produkci erythropoetinu (EPO) v jejich těle. Podařilo se mu identifikovat genové sekvence, které exprimují hypoxií-indukovaný faktor (HIF). Jeho práce ukázala, že HIF proteiny se skládají ze dvou částí; HIF- 1β a HIF-1α, která se za běžných okolností rozpadá. Zabránit tomuto procesu, jak Semenza ukázal, dokáže pouze nízká hladina kyslíku v těle. O HIF-1α dále zjistil, že je nezbytný pro výrobní proces EPO, protože testované subjekty, které měly nedostatek HIF-1α, vykazovaly malformované krevní cévy a sníženou hladinu EPO. Dalším Semenzovým objevem bylo, že nadprodukce HIF-1α může vést k rakovině.^[10]

Semenzův výzkum se překrývá s výzkumem Williama Kaelina a Petera Ratcliffea ohledně mechanismu detekce kyslíku v buňkách a toho, jak je produkce EPO regulována HIF a dalšími faktory. To vedlo k vývoji léků, které pomáhají léčit anémii, rakovinu a selhání ledvin.^[11]

• 1989: Lucille P. Markey Scholar Award in Biomedical Science^[12]
• 1995: Členství v American Society for Clinical Investigation^[13]
• 2000: E. Mead Johnson Award for Research in Pediatrics^[14]
• 2008: Členství v Národní akademii věd Spojených států amerických^[15]
• 2008: Členství ve Association of American Physicians^[16][12]
• 2010: Gairdner Foundation International Award^[17]
• 2012: Členství v Institute of Medicine^[18]
• 2012: The Scientific Grand Prize of the Lefoulon-Delalande Foundation^[19]
• 2012: Stanley J. Korsmeyer Award, American Society for Clinical Investigation^[20]
• 2014: Wiley Prize^[21]
• 2016: Lasker Award (Spolu s Williamem Kaelinem a Peterem Ratcliffem)^[10][22]
• 2019: Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství společně s Peterem Ratcliffem a Williamem Kaelinem, „za objev způsobu, jak buňky vnímají a přizpůsobují se dostupnosti kyslíku”.^[4][23][24]

Po udělení Nobelovy ceny se v databázi PubPeer začaly objevovat upozornění na Semenzovy studie, které nesou známky falšování dat.^[25] Na základě manipulace a falšování obrázků ve článcích byl nejprve nucen stáhnout čtyři publikace z významného vědeckého časopisu PNAS.^[26] Následně čelil vyšetřování vedeném vydavatelstvím časopisu Nature pro integritu své práce u dalších 17 studií.^[27][28] Výsledkem bylo, že ke konci roku 2023 měl Semenza retrahováno již 10 článků^[29] a v databázi PubPeer přes 50 upozornění na různé pochybnosti v jeho vědeckých publikacích, ve kterých je často korespondenčním autorem^[30]. Semenza se tak stává nobelistou v jehož pracích bylo identifikováno jedno z největších množství podvodů.

V pracích Petera Ratcliffa a Williama Kaelina, kteří obdrželi Nobelovu cenu spolu se Semenzou, nebyly známky falšování dat objeveny.^[25].

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gregg L. Semenza na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gregg L. Semenza na Wikimedia Commons