Pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny, jeho matka Cynthia Cervini byla sestrou papežeMarcela II. Od dětství miloval literaturu, znal Vergilia zpaměti a brzy začal sám psát poezii v latině i italštině.
Později působil jako profesor teologie v Lovani a v Římě. V roce 1599 se stal kardinálem, 1602 arcibiskupem v Capui.
Byl jedním z předních teologů protireformace. Jeho hlavním dílem jsou několikasvazkové Disputationes de controversiis christianae fidei (Rozpravy o sporných otázkách křesťanské víry, 1581–1593), v nichž v polemice s protestantismem obhajuje primát papeže a jiné součástí učení katolické církve.
Napsal také několik mystických úvah (např. O vystupování mysli k Bohu po žebřících věcí stvořených, česky v překladu Jakuba Demla), výklady k žalmům, patristický spis De Scriptoribus ecclesiasticis (O církevních spisovatelích, 1615) a převážně latinské duchovní básně. Jeho dílo je ceněno i pro vytříbený literární styl.
Kardinál Belarmin sehrál důležitou úlohu v inkvizičních procesech proti Giordanu Brunovi a Galileo Galileimu. Během procesu s Galileim měl údajně prohlásit:[p. 1]
„
Tvrdit, že Země obíhá kolem Slunce je stejně chybné, jako tvrdit, že Ježíš se nenarodil z Panny
↑Citace není opatřena odkazem na originální zdroj a jedná se s největší pravděpodobností o nesprávnou informaci. Jak uvádějí jiné zdroje včetně anglické verze hesla o Bellarminovi, trval Bellarmin pouze na tom, aby heliocentrismus byl brán jako pouhá hypotéza až do doby, kdy bude vědecky potvrzena (což v Galileiho době ještě nebyla). V tomto se ukazuje moudrost Bellarminova,[zdroj?] neboť heliocentrismus také není pravdivý (Země neobíhá kolem Slunce, ale obě tělesa obíhají kolem společného těžiště) a je na místě, že se Bellarmin vymezoval vůči jeho bezvýhradnému přijetí. Výše uvedená informace se zřejmě zakládá – jak vyplývá z informací v italské verzi hesla o Bellarminovi – na dílku pátera Seguriho, Galileiho protivníka, který zde s notnou dávkou literární invence zpracoval dialog mezi Bellarminem a Galileim. Debata mezi těmito muži opravdu proběhla, ale nebyla písemně zaznamenána. Seguriho spisek byl později užit ve druhém procesu proti Galileimu, ale Bellarmin byl v té době již po smrti a nemohl proto dosvědčit, jaké argumenty v debatě s Galileim skutečně použil.
Reference
↑Peter Russell: Od vědy k Bohu: fyzikova cesta do mystéria vědomí, s. 28, ISBN978-80-86862-68-2
Literatura
BRODRICK, James. Robert Bellarmino: kardinál a inkvizice. 1. vyd. Olomouc: Refugium Velehrad-Roma, 2007. 303 s. ISBN978-80-86715-85-8. Životopis.
BELLARMINO, Robert. O věčné blaženosti svatých. 1. vyd. Praha: Krystal, OP, 2001. 175 s. ISBN80-85929-47-3.
BELLARMINO, Robert. O vystupování mysli k Bohu po žebřících věcí stvořených. 2. vyd. Třebíč: Akcent, 2001. 214 s. ISBN80-7268-117-6.
BELLARMINO, Robert. Úpění holubice čili O užitečnosti slz. 1. vyd. Olomouc: Krystal, 1948. 246 s.