Share to: share facebook share twitter share wa share telegram print page

 

Olga Borová-Strejčková-Valoušková

Olga Borová-Strejšková-Valoušková
Rodné jménoOlga Valloušková
Narození28. března 1886
Jičín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí3. června 1975 (ve věku 89 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánípedagožka
Národnostčeská
Manžel(ka)Jan Bor-Strejček
DětiVladimír Bor, Jan Strejček
RodičeAntonín Valloušek, Johana Valloušková-Radoňová
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Olga Borová-Strejčková-Valoušková[1] v matrice Valloušková (28. března 1886 Jičín[2] – 3. června 1975 Praha) byla česká hudební pedagožka a operní pěvkyně.

Životopis

Její rodiče byli Antonin Valloušek, úředník na panství v Jičíněvsi a Johana Valloušková-Radoňová. Měla tři sourozence: Lauru Wallouškovou (30. 7. 1882), Bruno Vallouška a Arnolda Vallouška (27. 7. 1889). Provdala se 14. 9. 1912 v Drahorazi, za Jana Strejčka (pseudonym Bor). Měli spolu syny Vladimíra Bora (1915–2007) filmového a hudebního kritika a Jana Strejčka (1920–2004) režiséra.

Olga získala hudební vzdělání na Hudební škole u F. Spilky a O. Minera, u E. F. Buriana a L.V. Čelanského. V letech 1906–1913 zpívala v Národním divadle, kde později jen hostovala. K jejím nejlepším rolím zde patřily Gluckův Orfeus (Orfeus a Eurydika,1906) a Klytaimnestra v Straussově Elektře (1910); z českého repertoáru Radmila (Libuše), Panna Róza (Tajemství) a Veruna (V studni);[3] naposledy ztvárnila Germainu při premiéře Jeremiášova Starého krále (1919).[4]

Roku 1913 se v Berlíně a Mnichově zdokonalovala v technice zpěvu, v sezóně 1923–1924 hostovala v opeře v Lublani, kde spolupracovala s dirigentem Lovro von Matačičem. Od roku 1924 se věnovala koncertní činnosti, kdy ji doprovázel Jaroslav Jeremiáš a později Vladimír Polívka. Byla skvělou altistkou a jedinečnou interpretkou balad (Ostrčilovo Osiřelo dítě, Novákova Balada horská, Jeremiášovo Matčino srdce).[4]

Od roku 1922 vyučovala téměř půl století soukromě zpěv, její nejslavnější žačkou byla Marta Krásová. V Praze XII bydlela na adrese Korunní 133.

Dílo

Ukázka

Aj, zlý to čas Archivováno 15. 11. 2022 na Wayback Machine. – V. Blodek: V studni[3]

Gramofonové desky

  • Jak možno věřit: z opery „Prodaná nevěsta“ – Bedřich Smetana — Do vlasti naší zpět se vrátíme: z opery "Troubadour" – Giuseppe Verdi; zpěv Otakar Mařák a Olga Borová-Valoušková. Monarch Record Gramophone [1908–1914]
  • Miserere: z opery „Troubadour“ – Giuseppe Verdi — Do vlasti naší zpět se vrátíme: z opery "Troubadour" – Giuseppe Verdi; zpěv Otakar Mařák, Kamila Ungrová a Olga Borová-Valoušková. Gramophone Monarch Record [1910–1918]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Redakce Antonín Dolenský. Praha: Nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1834. 587 s. S. 43. 
  2. ↑ Čeština: Matrika narozených: Valloušková Olga 1886-03-28. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  3. ↑ a b Olga Borová-Valoušková. operasingers.sweb.cz [online]. [cit. 2020-10-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-11. 
  4. ↑ a b BOROVÁ-VALOUŠKOVÁ Olga 28.3.1886-3.6.1975 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2020-10-06]. Dostupné online. 

Externí odkazy
Kembali kehalaman sebelumnya