Vilém Blodek

Vilém Blodek
Základní informace
Rodné jméno	Franz Seraph. Wilhelm Plodek
Narození	3. října 1834 Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	1. května 1874 (ve věku 39 let) Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Žánry	klasická hudba a opera
Povolání	hudební skladatel, dirigent, hudební pedagog
Nástroje	flétna a klavír
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vilém Blodek (3. října 1834, Praha^[1] – 1. května 1874, Praha^[2])^[3] byl český hudební skladatel z období českého hudebního romantismu, flétnista, klavírista, sbormistr a hudební pedagog.

Děd Viléma Blodka byl ševcem v Javornici (okres Rychnov nad Kněžnou), kde se narodil i otec budoucího skladatele,^[4] „...vyučený krejčí, od roku 1831 byl ve službách^{[pozn. 1]} pražského novoměstského ústavu šlechtičen U zlatých Andělů a toho roku se oženil...“^{[pozn. 2]}

Vilém Blodek, pokřtěn jako Franz Seraph. Wilhelm Plodek^{[pozn. 3][pozn. 4]}, se narodil v rodině úředníka Václava Plodka a jeho manželky Marie, rozené Tiché.^[1] Měl pět sourozenců – bratra Karla Josefa (*1833)^[6], sestry Marii (*1836)^[7], Ernestinu (*1838)^[8] a Vilemínu (*1841)^[9] a bratra - violoncellistu Mořice (*1847)^[10].^{[pozn. 5]}

Díky svému mimořádnému hudebnímu nadání byl Blodek již ve 12 letech přijat na Pražskou konzervatoř, kde absolvoval v letech 1846-52 studium hry na flétnu u Antonína Eisera^[12]. Znalosti, potřebné pro komponování, získával od tehdejšího ředitele konzervatoře Jana Bedřicha Kittla {{(Nestudoval u J. B. Mottla, jak uvádí Biografický slovník českých zemí, sešit 5)^[13], který vyučoval harmonii a kontrapunkt; studium kompozice jako samostatného oboru bylo na Pražské konzervatoři zavedeno až roku 1889.^[14]}} Ve hře na klavír byl údajně soukromým žákem Alexandra Dreyschocka^[12]. Od roku 1853 Blodek působil dva roky v Haliči jako soukromý učitel hudby. Po návratu do Prahy byl činný jako sbormistr, klavírista, flétnista a soukromý učitel hudby. Na doporučení profesora Eisera při jeho odchodu do důchodu 1. 8. 1860 se Blodek stal profesorem hry na flétnu na Pražské konzervatoři^[15]. Penzionován byl v důsledku duševní nemoci roku 1871.

Poslední čtyři roky života (od 4. 3.1870 s přerušením od konce toho roku do 28. 5. 1871) Blodek strávil v ústavu pro choromyslné v pražských Kateřinkách, kde také předčasně ve 39 letech zemřel. Je pohřben na Olšanských hřbitovech (část 04, odd. 13, hrob č. 33).^[16]

Oženil se roku 1865 se šlechtičnou Marií Alžbětou, svobodnou paní Daudlebskou ze Sternecku (*1841), která byla dcerou pražského advokáta Jakuba Daudlebského ze Sternecku a Marie rozené Kalinové z Jäthensteinu.^[17] Měli syna Viléma (*1866) a dvě dcery, Marii (*1868) a Ernestinu (*1869).^[18]

První známá Blodkova skladba - Sextet pro dvoje housle a dechové nástroje - je z roku 1847, kdy Blodek začínal studovat ve 2. ročníku konzervatoře. Dalšími evidovanými skladbami jsou Velká koncertní ouvertura C dur z roku 1850, po níž následují tři skladby komorní a tři vokální skladby na německé texty, mezi nimi mužský sbor Abschied vom Walde, který byl první tiskem vydanou Blodkovou skladbou, dále Slavnostní mše z roku 1853, psaná v Haliči, kde byla ještě dokončena Ouvertura D dur, započatá roku 1852. Následovala pozoruhodná, ale dosud pouze v rozhlase uvedená Symfonie d moll z konce 50. let, kdy napsal Blodek první skladbu s českým textem - mužský sbor Náš zpěv na Hálkův text. V té době také začal psát pro Stavovské divadlo nenáročné, ale obecenstvem oblíbené entreakty, hrané při přestavbách scény a hudbu k několika činohrám.

Pokračovala i tvorba v ostatních žánrech. Kolem roku 1860 vznikly dvě desítky písní natexty Eichendorfa, Heineho, Geibla, Chamissa a jiných, z nichž Blodek vybral pro zpěvačku Fanny Ulrich soubor nazvaný Dreizehn Lieder für Alt mit Pianoforte, který byl vydán roku 1909 s názvem Liebeslieder a v české verzi jako Písně milostné. Pro své pedagogické působení napsal Blodek počátkem 60. let Školu hry na flétnu, tři flétnové skladby s klavírním doprovodem a Flétnový koncert, který patří k nejzdařilejším i ve světovém měřítku. Vzniklo několik menších duchovních skladeb a Mše D dur, mužské sbory pro pražský Hlahol, náčrtek k zamýšlené opeře Clarissa, Hudba k živým obrazům k velkolepé Shakespearově slavnosti roku 1864 a nejslavnější Blodkovo dílo - jednoaktovka V studni, inscenovaná v následujícím roce po Smetanově Prodané nevěstě. Svým vtipným námětem a svěžím, přiléhavým hudebním ztvárněním působí jako její drobnější paralela. Na čas se dokonce stala v českém prostředí nejhranější operou a od konce 70. let 19. století začala pronikat i do zahraničí. Opera Zítek, započatá roku 1868, zůstala nedokončena. Mnohé Blodkovy skladby, zejména pro divadlo, se nedochovaly, jsou nezvěstné nebo o některých, zde neuvedených, není jisté, zda nebyly pouze plánovány. Blodkova pozůstalost, kterou uchovával Blodkův žák (ve hře na klavír) Jindřich Kàan z Albestů se po jeho smrti rozptýlila.^[12]

Mezi jeho díla patří zejména:

• Clarissa (opera na neznámý německý text, náčrtky z konce 50. neb začátku 60. let)
• V studni (jednoaktová opera, 1867, libreto Karel Sabina, premiéra 17. 11. 1867 Prozatímní divadlo^[12])
• Zítek (nedokončená opera,1869, (libreto Karel Sabina, premiéra 3. 10. 1934 Národní divadlo^[19])^{[pozn. 6]}

• Die Kapelle (píseň, text Ludwig Uhland (1851)
• Dreizehn Lieder für Alt mit Pianoforte (výběr ze 20 písní, tiskem jako Liebeslieder, v českém znění Písně milostné)
• Písně milostné (1860)^{[pozn. 7]}

Dvě písně (pro klavír ve snadném slohu upravil J. Kàan, píseň č. 2 je úprava písně č. 7 Wanderers Heimkehr z cyklu Liebeslieder, (vydal F. A., M. Urbánek)

• Duetta (pro soprán a alt s doprovodem klavíru, Texty: L. Tichá a M. Čacká,1862)

• Entreakty pro malý orchestr (cca 60), 1858-počátek 60. let
• Chorista aneb Čtverákovský z Žertovic (hudba k vaudevillu Fr. Hajniše, 1862)
• Svatojanská pouť (hudba k frašce F. F. Šamberka, 1868)

Vilém Blodek byl oficiálně veden jako Wilhelm Blodek patrně již od dětství, kdy navštěvoval německou školu (Volksschule) u Piaristů (v budově č.p. 856 na souběhu dnešních ulic Na Příkopě a Panská) a sám tohoto tvaru svého jména používal i v dospělém věku, přičemž již koncem 50. let byl známý též jako Vilém Blodek a takto je podepsán na fotografii ze 60. let.^[20] O tehdy obvyklém současném užívání německé (Wilhelm) i české (Vilém) verze téhož rodného jména svědčí např. německý a český text týkající se Blodka v deníku Tagesbote aus Böhmen z roku 1865 a 1862.^[21][22]

Není znám žádný doklad o změně příjmení otce z Plodek na Blodek, ale v době skladatelova narození ještě nebyl ustálen pravopis (v tomto případě došlo k zaměnění znělé a neznělé hlásky B a P). ^{[pozn. 8]} V pobytové přihlášce pražského policejního ředitelství (konskripce) z roku 1857 je již otec zapsán jako Wenzel Blodek.^[24].

Blodek byl synem českých rodičů, ale od školních let používal němčinu, kterou byl zvyklý se vyjadřovat až do konce života, o čemž svědčí např. zápisky z jeho deníku.^[25] Pracoval v německém i českém prostředí, tvořil na německé i české texty. Jeho jednoaktová opera V studni po boku Prodané nevěsty sehrála významnou roli ve vrcholícím českém národním obrození.

Blodek se tedy jeví jako jazykově nevyhraněný. Významně napomáhal dovršení českého národního obrození, ale na rozdíl od Smetany spontánně, bez vlastního cílevědomého kulturně politického programu. Slovy Jana Nerudy: "Jakmile počal duch český jeviti se směrem produktivním, přilnul Blodek hned celou duší k českému životu a bohatý jeho talent nám přispíval a pomáhal ve všech směrech..."^[26]

• Název Blodkova nesou ulice v Praze, Brně, Hradci Králové, Kladně, Ostravě, Říčanech
• Blodkovo náměstí je v Olomouci
• Medailon Viléma Blodka od Viléma Amorta je (spolu s jinými) umístěn na fasádě plzeňského divadla^[27]

• BUDIŠ, R. Vilém Blodek. Praha : Státní hudební vydavatelství, 1964. 39 s.
• BUCHNER, Alexander. Opera v Praze. Praha: PANTON, 1985, str. 23–4, 33–4, 44–5, 54, 56, 177, 199, 209, 219
• BÖHMOVÁ-ZAHRADNÍČKOVÁ, Z. Slavní čeští klavíristé a klavírní pedagogové. 1. vyd. Praha : Supraphon, 1986. 172 s.
• VÁLEK J. Vilém Blodek, Hudební rozhledy, 1954, roč. VII, č. 8, s. 341–342
• HUTTER, Josef, CHALABALA, Zdeněk. České umění dramatické, Část II. – zpěvohra. Praha: Šolc a Šimáček, 1941, str. 159–165
• REITTEREROVÁ, Vlasta: V hudbě život Čechů. Harmonie 12, 2004, č. 3, s. 26-29.
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 5. sešit : Bi-Bog. Praha: Libri, 2006. 478-585 s. ISBN 80-7277-309-7. S. 566–567. 
• REITTEREROVÁ, Vlasta, REITTERER, Hubert, VELEK, Viktor: Česká opera ve Vídni v konextu doby: se zvláštním zřetelem k vídeňskému uvádění Blodkovy aktovky V studni. Musicologica Olomucensis, č. 15, 2012, s. 111-163.
• KULICHOVÁ, Barbora: Vilém Blodek a jeho tvorba pro sólovou flétnu, absolventská práce na Pražské konzervatoři, 2019
• PROCHÁZKA, Ludevít: Vilém Blodek. Životopisný nástin. Dalibor 1, 1873, s. 243–244.
• KÀAN Z ALBESTŮ, Jindřich: Vzpomínky na Viléma Blodka, Památník Umělecké besedy, 1894
• LOŠŤÁK, Ludvík: Chromatické hromobití III., Praha 1903, s. 99–113.
• VÁŇA, F. X. Blodek: Skica. Vamberk: vlastním nákladem, 1934, 15 s. (zvláštní otisk ze Zprávy Pražské konservatoře za rok 1933/34)
• VÁŇA, František Xaver: Notitz über W. Blodek. Der Autakt 14, 1934, s. 181–183.
• VÁŇA, František Xaver: Blodek (prolegomena k monografii o V. Blodkovi), rukopis, získalo odměnu Československé akademie věd a umění 1942.
• PIRNER, Jan. Český hudební slovník: Váňa, F. X. [online]. Brno: Ústav hudební vědy FF MU, 2012 [cit. 2023-07-10]. Dostupné online. 
• REITTEREROVÁ, Vlasta. Česká divadelní encyklopedie: Blodek, Vilém [online]. IDU [cit. 2023-07-10]. Dostupné online. 
• Pozůstalostní spis v Archivu hl. m. Prahy D 1167/1874 Blodek Vilhem [!]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vilém Blodek na Wikimedia Commons
• Autor Vilém Blodek ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vilém Blodek
• Seznam prací o Vilému Blodkovi v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
• Vilém Blodek v Českém hudebním slovníku osob a institucí
• Vilém Blodek v České divadelní encyklopedii
• Toulky operou
• Článek o opeře V studni
• Stránky serveru Muzikus.cz
• Stránky knihovního střediska Chomutov Archivováno 14. 12. 2004 na Wayback Machine.
• Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914, Blodek Wilhelm (Vilém) 1834
• Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914, Blodek Wenzl (Václav) 1796 (otec Viléma Blodka)
• Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), Blodek, Wilhelm *1835