|
Národopisné muzeum
Národopisné muzeum je jednou ze součástí Národního muzea. Je zaměřeno na tradiční lidovou kulturu Čech, Moravy a Slezska. Jeho sídlem je od roku 1903 budova letohrádku Kinských, nazývaná také Musaion, v Praze na Smíchově v Kinského zahradě. HistorieV roce 1895 se v Praze konala Národopisná výstava českoslovanská. I díky jejímu úspěchu bylo rozhodnuto o založení Národopisného muzea českoslovanského. Po ukončení výstavy byly některé exponáty odkoupeny a umístěny do paláce v Praze v ulici Na příkopě, jehož majitelem byl hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca; ten prostory poskytl novému muzeu bezplatně na dobu 10 let.[1] Když koncem 19. století přestala rodina Kinských svou letní smíchovskou rezidenci využívat, podařilo se městu Praze budovu i s okolním pozemkem v roce 1901 odkoupit. Zahrada byla zpřístupněna veřejnosti, prostory letohrádku byly upraveny (na návrhu úprav se podíleli např. Jože Plečnik, Václav Roštlapil a Jiří Stibral) a v roce 1903 tu bylo muzeum otevřeno. Vůdčí osobností muzea byl v té době archeolog Lubor Niederle. Národopisné muzeum se v roce 1922 stalo součástí Národního muzea, do něhož bylo začleněno jako národopisné oddělení. Významně v něm v letech 1928–1940 a pak ještě 1947–1951 působila Drahomíra Stránská (z její iniciativy byl mimo jiné do areálu zahrady Kinských v roce 1929 převezen řeckokatolický kostel sv. Michala z Medvedovců na Podkarpatské Rusi, který pak byl majetkem Národního muzea až do roku 1969 a v roce 2020 vyhořel).  V roce 1964 bylo sídlo národopisného muzea vyhlášeno Národní kulturní památkou.[2] Významnou osobností muzea byla v té době Alena Plessingerová.[3] Sbírky zůstaly v letohrádku až do roku 1986, kdy byl kvůli havarijnímu stavu uzavřen a vyklizen. Po roce 1989 zůstal objekt majetkem hlavního města Prahy, na rekonstrukci ale chyběly potřebné finanční prostředky (trámy a krovy napadla dřevomorka, interiéry byly poškozeny plísní, do základů budovy pronikla spodní voda). V roce 1999 byl letohrádek opět převeden do správy Národního muzea a v roce 2003 byla zahájena celková rekonstrukce stavby, která skončila v roce 2005. V souvislosti s novým otevřením dostal letohrádek i nový název Musaion (podle řeckého Museion – chrám múz). Nová národopisná expozice získala ocenění České národopisné společnosti za rok 2005 a v roce 2007 byla nominována na cenu Evropské muzeum roku. ExpoziceNárodopisné oddělení patří ke sbírkově nejrozsáhlejším celkům Národního muzea, jeho fondy obsahují na 200 000 sbírkových předmětů. Stálá expozice je věnována každodennímu životu i svátečním tradicím českého, moravského a slezského venkova v 18., 19. a první polovině 20. století: tradiční zemědělství, řemeslné výrobky, lidové kroje, bydlení, vybavení domácnosti i lidové umění. Část expozice si všímá obyčejů a zvyků spojených s jednotlivými ročními obdobími a událostmi (masopust, Velikonoce, letniční slavnosti a poutě, dožínky, mikulášské a adventní obchůzky, vánoční oslavy Štědrého dne). Doplňkem jsou tři řemeslné dílny, prezentující lidová řemesla a rukodělné činnosti: keramická, textilní a zvykoslovná (předměty související se zvyky, obřady a obyčeji). Zvláštností muzea je expozice „Tradiční lidová kultura dotykem“, která některá témata spojená s životem na vesnici přibližuje slabozrakým a nevidomým návštěvníkům. Během roku se v Musaionu konají i krátkodobé výstavy, folklorní koncerty, řemeslné a výtvarné workshopy. Příležitostně je objekt pronajímán i pro pořádání různých společenských akcí, např. svateb.[4] Ze sbírek muzea
OdkazyReference
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||
