|
Lubomír Hájek
Lubomír Hájek (15. srpna 1927 Tisovec – 3. února 2010 Ostrava) byl ředitel Hlavní báňské záchranné stanici a uznávaný odborník v oblasti báňského záchranářství. V roce 1967 se stal předsedou Štábu báňské záchranné služby (poradní orgán Ústředního báńského úřadu). Následně se podílel na vybudování nového moderního areálu Hlavní báňské záchranné stanici v Ostravě na ulici Lihovarská, která byla uvedena do provozu v roce 1979.[1] ŽivotopisLubomír Hájek se narodil v Tisovci na Slovensku dne 15. srpna 1927 v rodině vojáka z povolání. Po maturitě v roce 1946 v Bratislavě se zapsal na studium oboru hornictví na tehdejší Vysoké škole technické v Bratislavě. Po první státní zkoušce v roce 1948 v polovině studia přestoupil na Vysokou školu báňskou v Ostravě, kterou úspěšně dokončil v roce 1950. Na této škole pak pedagogicky působil jako odborný asistent profesorů Karla Vorálka a Vojtěcha Sládečka až do roku 1956, kdy přešel do provozu na tehdejší Důl Stalin v Ostravě Heřmanicích do funkce vedoucího větrání, a ihned také převzal tehdy ještě kumulované vedení závodní báňské záchranné stanice. Dnem 14. října 1958 nastoupil na HBZS Ostrava jako její vedoucí. V této funkci, která započala dne 14. října 1958 a postupně se změnila na ředitelský post setrval dlouhých 27 let, až do 31. ledna 1986. Stal se v celé naší vlasti i v zahraničí uznávaným odborníkem v oblasti záchranářství, a to nejen báňského. Jeho působení v báňské záchranné službě je nerozlučně spojeno s rozsáhlou modernizací v celém pojetí organizace, taktiky a technického vybavení báňského záchranářství v OKR.[2] V aktivním věku se zúčastnil mnoha záchranářských akcí, kde působil jako velitel záchranářských sborů. Zúčastnil se důlního neštěstí na dole Hlubina v roce 1960, které si vyžádalo 54 obětí a o rok později na dole Dukla v roce 1961 v Dolní Suché se 108 mrtvými horníky. Pracoval také ve Vědecko výzkumném uhelném ústavu v Ostravě Radvanicích a spolupracoval také s Hlavní báňskou záchrannou stanici v Essenu. Rostoucí počet pracovních úrazu v dolech a důlní neštěstí z roku 1963, kdy se na Dole Urx v Petřkovicích otrávilo 9 horníku sírovodíkem po průvalu starých vod, stal v čele těch, kteří se v roce 1965 významně zasloužili o zprovoznění hyperbarické komory.[3] Dále má také velkou zásluhu na vzniku Lékařské první pomoci v podzemí v roce 1968, která byla následně zakotvena v zákoně. Po odchodu z HBZS nastoupil jako odborný poradce tehdejšího federálního ministra paliv a energetiky. Byl ženatý s manželkou Ludmilou (roz. Dembovskou), se kterou strávil skoro šedasát let společného manželství. Lubomír Hájek byl spoluautorem první poválečné učebnice báňského záchranářství a také spoluzakladatelem listovky Záchranář,[2] kde po dlouhá léta byl předsedou její redakční rady a dodnes je nepřekonaným autorem mnoha odborných statí a sběratelem nejrozmanitějších záchranářských informací, které poskytoval odbornému tisku. Zasvětil celou svoji produktivní část života záchranářství a bezpečnosti hornického provozu. Zemřel ve věku 82 let dne 3. února 2010 v Ostravě.[4][5][6][7] Byl také členem klubu přátel Hornického muzea OKD. Dílo
Ocenění za socialismu
Ocenění
OdkazyReference
Související článkyExterní odkazy |
||||||||||||||
