Leopold Sulovský

Ing. Leopold Sulovský
Leopold Sulovský (20. listopadu 2012)
4. senátor za obvod č. 71 – Ostrava-město
Ve funkci: 20. října 2012 – 13. října 2024
Předchůdce	Otakar Veřovský
Nástupce	Martin Bednář
Zastupitel města Ostrava
Ve funkci: 16. října 2010 – 24. září 2022
Zastupitel MO Moravská Ostrava a Přívoz
Ve funkci: 21. října 2006 – 11. října 2014
Stranická příslušnost
Členství	Ostravak
Nestraník
v zastupitelstvu	za SNK ED (2006–2010) za Ostravak (2010–?)
v Senátu	za Ostravak (2012–?)
Narození	1. května 1954 (70 let) Nový Jičín Československo Československo
Choť	Andrea Sulovská
Děti	dvě děti
Sídlo	Moravská Ostrava
Alma mater	Vysoké učení technické v Brně
Profese	politik a horolezec
Webová stránka	www.leopoldsulovsky.cz
Commons	Leopold Sulovský
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leopold Sulovský (* 1. května 1954 Nový Jičín) je český horolezec a politik. 17. května 1991 se stal prvním Čechem, který vystoupil na Mount Everest.^[1] V 90. letech patřil do evropské horolezecké špičky a účastnil se několika mezinárodních expedic. Na svém kontě má řadu prvovýstupů.

V senátních volbách v roce 2012 kandidoval v obvodu č. 71 – Ostrava-město za hnutí Ostravak. Vyhrál ziskem 58,52 % hlasů ve druhém kole. Podruhé kandidoval do Senátu v senátních volbách v roce 2018, opět v obvodu č. 71 – Ostrava-město za hnutí Ostravak. Ve druhém kole vyhrál se ziskem 59,89 % hlasů.^[2]

Studoval SPŠ stavební ve Valašském Meziříčí a Vysoké učení technické v Brně, obor pozemní stavitelství. Patnáct let pracoval pro Vítkovické stavby Ostrava. Kromě horolezectví se věnuje sjezdovému lyžování, výtvarnému umění a architektuře.

Horolezectví se Sulovský věnoval od mládí. V roce 1975 byl český reprezentant a následně v letech 1976–1980 reprezentoval Československo. V 70. letech také zažívá první velké horolezecké úspěchy – např. v roce 1976 zdolal švýcarský Matterhorn (4 478 m), cestou bratří Schmidtů na severní stěně, v roce 1977 zlezl Mont Blanc (4 808 m).

V 80. letech začal Leopold Sulovský vyrážet do větších hor (Pamír, Himálaj, Ťan-Šan), při kterých zlezl některé významné vrcholy. V roce 1981 to byla hora Nandá Dévi (7 816 m), v roce 1985 Pik Lenina (7 134 m) a Pik Komunizma (7 495 m). V roce 1990 vystoupil na Dhaulágirí (8 167 m). V roce 1991 vystoupil na Mount Everest, za což dostal ocenění Horolezec roku. Tentýž titul získal i v roce 1993 za výstup na Makalu (8 463 m) alpským stylem a v roce 1996 mu byl udělen titul Výstup roku za výstupy na tři vrcholy za 30 dní. Jednalo se o Island Peak (Imja Tse, 6 173 m), Ama Dablam (6 812 m) a Pumori (7 145 m), opět vše alpským stylem.

V roce 2007 vedl úspěšnou expedice na K2 (vrcholu dosáhl jediný člen expedice Libor Uher) a Broad Peak (vrcholu dosáhli Zdeněk Hrubý, Radim Slíva a Pavol Lupták).

Je ženatý a má dvě dospělé děti.

O výstup na Mount Everest se neúspěšně pokoušel už v roce 1987. Na druhou výpravu se vydal s italskou expedicí v květnu 1991. Ještě před samotným výstupem Sulovského se k vrcholu vypravili jiní dva členové expedice – Fausto di Stefani a Juliano de Marki. Di Stefani však ve výšce 8 350 metrů začal mít střevní potíže, přestaly mu fungovat ledviny a omrzly ruce i nohy. Sulovský po americké výpravě našel fixní lana a s nimi s pomocí i švédské expedice stahovali nemocného Stefaniho dolů.

Pro druhý pokus o výstup byli vybráni Sulovský a italský horolezec Battista Bonali. Sulovský se na vrchol dostal jako první za špatné viditelnosti, mrazu 40 °C a prakticky v bezvětří 17. května 1991 v 16 hodin 25 minut. Šlo o prvovýstup přes Nortonův kuloár v severní stěně.^[3][4] Na vrcholu strávil asi 45 minut, když čekal na Bonaliho a potkal se zde s novozélandským horolezcem Mikem Perrym.^[5] Stal se tak prvním Čechem, který tuto horu zdolal. Za výstup byl oceněn titulem Horolezec roku a dodnes se jedná o nejhodnotnější český výstup na Everest. Bonali zahynul v roce 1993 na Huascaránu.

První (Čecho)slováci, kteří vystoupili na Mount Everest, byli 15. října 1984 Zoltán Demján a Jozef Psotka, který při sestupu zahynul. Do roku 2012 na vrchol vystoupilo dalších deset českých horolezců.

• 1976 Matterhorn (4 478 m) – cesta bratří Schmidtů v severní stěně
• 1977 Mont Blanc (4 808 m) – cesta Kamikadze
• 1980 Piz Badile (3 308 m) – prvovýstup Velkým koutem v severozápadní stěně
• 1981 Nandá Déví (7 816 m) – prvovýstup v severní stěně
• 1985 Pamír, Pik Lenina (7 134 m), Pik Komunizma (7 495 m)
• 1987 Mount Everest (8 849 m) – neúspěšný pokus o prvovýstup v jihozápadní stěně, dosažená výška 8 200 metrů
• 1988 Chan Tengri (7 010 m), pohoří Ťan-Šan (Kyrgyzstán)
• 1988 Annapurna (8 091 m) člen úspěšné expedice, prvovýstup západní stěnou, dosažená výška 7 600 m
• 1990 Dhaulágirí (8 167 m) – klasickou švýcarskou cestou severovýchodním hřebenem
• 1991 Mount Everest (8 849 m) – prvovýstup přes Nortonův kuloár v severní stěně
• 1991 Yalung Kang (8 505 m, západní vrchol Kančendžengy) – pokus o sólovýstup jižní stěnou, dosažená výška 8 200 metrů
• 1993 Makalu (8 463 m) – pokus o prvovýstup západní stěnou, dosažená výška 7 600 m, vrchol dosažen alpským stylem klasickou francouzskou stěnou
• 1994 Šiša Pangma (8 027 m) – vedoucí expedice, pokus o prvovýstup v JZ stěně, dosažená výška 7 275 m
• 1996 Island Peak (6 173 m), Ama Dablam (6 812 m) a Pumori (7 145 m): tři vrcholy za 30 dní, na Pumori prvovýstupem v jižní stěně
• 1997 Nanga Parbat (8 125 m) – pokus o výstup alpským stylem Rupalskou stěnou (Schellova cesta); dosažená výška 7 400 m
• 1999 Čo Oju (8 153 m) – pokus o výstup alpským stylem po klasické cestě západní cestou; dosažená výška 7 200 m
• 2005 K2 (8 611 m) – vedoucí výpravy, neúspěšný pokus, dosažená výška 7 400 metrů
• 2007 K2 (8 611 m) – vedoucí úspěšné výpravy (Libor Uher stanul na vrcholu jako druhý Čech), dosažená výška Leopolda Sulovského 7 900 metrů
• 2010 Lhoce (8 516 m)

V komunálních volbách v roce 2006 byl jako nestraník za SNK ED zvolen zastupitelem městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz. Na kandidátce byl původně na 7. místě, ale vlivem preferenčních hlasů skončil první (strana přitom v městském obvodu získala 2 mandáty).^[6] Mandát zastupitele městské části pak obhájil ve volbách v roce 2010 jako nestraník za hnutí Ostravak (opět se posunul ze 7. místa kandidátky na místo první)^[7], ve volbách v roce 2014 jakožto členu hnutí Ostravak se mu však již obhajoba nepodařila (byl až na 18. místě kandidátky).^[8] Ani ve volbách v roce 2018 neuspěl.^[9] V komunálních volbách v roce 2022 kandidoval do Zastupitelstva městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz z 13. místa kandidátky hnutí Ostravak, ale neuspěl.^[10]

V komunálních volbách v roce 2010 se také stal jako nestraník za hnutí Ostravak zastupitelem města Ostravy.^[11] Ve volbách v roce 2014 již jako člen hnutí Ostravak mandát obhájil. Na kandidátce byl původně na 8. místě, vlivem preferenčních hlasů se posunul na místo první.^[12] Také ve volbách v roce 2018 obhájil jako člen hnutí Ostravak post zastupitele města. Na kandidátce byl původně opět na 8. místě, vlivem preferenčních hlasů se tentokrát posunul na druhé místo.^[13] V komunálních volbách v roce 2022 kandidoval do zastupitelstva Ostravy z 10. místa kandidátky hnutí Ostravak, ale neuspěl.^[14]

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2012 kandidoval jako nestraník za hnutí Ostravak v obvodu č. 71 – Ostrava-město. První kolo těsně vyhrál a ve druhém kole porazil kandidáta ČSSD starostu městského obvodu Ostrava-Jih Karla Sibinského poměrem hlasů 58,52 % : 41,47 %.^[15]

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2018 obhajoval svůj senátorský mandát za hnutí Ostravak v obvodu č. 71 – Ostrava-město.^[16] Se ziskem 24,82 % hlasů vyhrál první kolo voleb a ve druhém kole se utkal s nestraníkem za hnutí ANO 2011 Ivem Gondkem. Toho porazil poměrem hlasů 59,89 % : 40,10 %, a zůstal tak senátorem.^[17][2]

V Senátu je členem Senátorského klubu Starostové a nezávislí, Výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu, Podvýboru pro sport Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, je také místopředsedou Mandátového a imunitního výboru.^[18]

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2024 obhajoval za hnutí Ostravak mandát senátora v obvodu č. 71 – Ostrava-město. Podporovala jej také koalice SPOLU (tj. ODS, KDU-ČSL a TOP 09).^[19] Se ziskem 20,28 % hlasů sice skončil na 2. místě, ale senátorem se už v prvním kole stal Martin Bednář. Post senátora tak neobhájil.^[20]

• KRZYWOŇ, Daniel. Horolezec Leopold Sulovský : otevřená výpověď prvního Čecha na nejvyšší hoře světa. 1. vyd. Ostrava: Hudy sport, 2003. 185 s. ISBN 80-239-1954-7. 
• SULOVSKÝ, Leopold; ALBRECHT, Josef. Češi na K2 : Czech mountaineering expedition Ostrava 2007. 1. vyd. Ostrava: Grafis Repro, 2007. 115 s. ISBN 978-80-254-2494-0. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Leopold Sulovský na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Leopold Sulovský
• Oficiální web
• Expedice Leopolda Sulovského: http://www.expediceleopoldasulovskeho.cz Archivováno 20. 2. 2015 na Wayback Machine.
• Stránky Poldy Sulovského: https://web.archive.org/web/20070711185540/http://fast10.vsb.cz/alpa/polda/
• Biografie na stránkách Humi Outdoor: http://www.humi.cz/?lg=cz&str=14&id=77&n=leopold-sulovsky
• Biografie na stránkách Hudy Sportu: http://www.hudysport.sk/article.asp?nArticleID=229&nLanguageID=1^{[nedostupný zdroj]}
• Stránky České horolezecké expedice K2 Ostrava 2007: http://www.horolezci.cz/k2
• Lezec.cz: Přístup k získání úspěchu je po staletí stejný : rozhovor s Poldou (2013)