Lebus
Lebus (polsky Lubusz, česky i dolnolužickosrbsky Lubuš) je město v Braniborsku na německo-polské hranici, v minulosti centrum kraje Lubušsko. Leží na řece Odře, asi 10 km severně od Frankfurtu nad Odrou a žije zde asi 3100 obyvatel. HistorieMísto bylo osídleno od mladší doby kamenné, od 7. století se zde usazovali Slované a roku 966 Měšek I. připojil Lubuš k Polsku a postavil zde strážní hrad. V kronice biskupa Dětmara z Merseburku z let 1012-1018 se město zmiňuje jako Liubusua a Terra Liubusana. Roku 1124 bylo založeno lubušské biskupství a roku 1163 udělil císař Fridrich I. Lubuš jako léno slezským vévodům. Kolem roku 1250 bylo Lubušsko připojeno k Braniborskému markrabství. V roce 1373 dobylo Lubuš vojsko císaře Karla IV. a biskupství bylo přeneseno do Fürstenwalde. Město postupně ztrácelo na významu, v 16. století přijalo reformaci a od roku 1701 bylo součástí Pruského království. Za druhé světové války bylo historické jádro města téměř úplně zničeno a město se stalo pohraničním městem NDR. Vývoj počtu obyvatel
Zdroje[2][3], po roce 2011 ze sčítání 2011. OdkazyReferenceV tomto článku byl použit překlad textu z článku Lebus na anglické Wikipedii.
Související článkyExterní odkazy
|