cs Kazumasa Ogawa

Kazumasa Ogawa
Rodné jméno	原田朝之助
Narození	29. září 1860; knížectví Oši
Úmrtí	6. září 1929 (ve věku 68 let); Hiracuka
Alma mater	Čuóská obvodní základní škola Arima; Univerzita Cukidži
Povolání	fotograf
Příbuzní	Taisuke Itagaki (tchán)
Ocenění	Medaile cti s modrou stuhou
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kazumasa Ogawa (小川　一眞^[1]), Ogawa Kazumasa; 29. září 1860 – 6. září 1929, známý jako Ogawa Kazuma nebo Ogawa Isšin byl japonský fotograf. Byl významným publicistou, tiskařem, producentem suvenýrových, krajinářských a portrétních fotografií v Japonsku na konci 19. století. Stal se významným v oboru fotomechanického tisku. Jeho žákem a později asistentem byl T. Enami.

Život a dílo

Ogawa se narodil v Saitamě do samurajského klanu Macudaira. V patnácti letech začal studovat angličtinu a fotografii v rámci školy Hidea Jošiwary, v roce 1880 se přestěhoval do Tokia, aby dále zdokonaloval své znalosti anglického jazyka. O rok později byl najat jako tlumočník v oddělení jokohamské policie a ve stejném městě se učil fotografii od Rendžóa Šimooky.

Přibližně 80. léta v japonské fotografii byla mezníkem, kdy začalo tvořit více fotografů v Japonsku, například Adolfo Farsari, Raimund von Stillfried, Kimbei Kusakabe, Šiniči Suzuki nebo Kózaburó Tamamura. V roce 1882 se Ogawa přestěhoval do Bostonu, kde absolvoval kurzy portrétní fotografie a suchého želatinového procesu. Také studoval metodu tisku světlotiskem u společnosti Albert Type Company.

Po svém návratu do Japonska v roce 1884 si Ogawa otevřel fotografický ateliér v tokijském Iidabaši (Kódžimači), první v Tokiu. O čtyři roky později založil Cukidži Kampan Seizó Kaiša, která vyráběla suché desky pro fotografy. V roce 1889 založil první japonský podnik, který tiskl metodou světlotisku, s názvem Ogawa Šašin Seihan džo, označovaný jako K. Ogawa printing factory. V tom samém roce Ogawa pracoval jako editor pro Šašin Šinpó (Fotografický časopis) jediný dostupný fotografický časopis v té době, podobně jako magazín Kokka (Národní květy). Oba časopisy tiskl pomocí tiskového procesu světlotisku.

Ogawa byl zakládajícím členem Japonské fotografické společnosti (Japan Photographic Society), která sbírala fotografie amatérů z celého Japonska. V roce 1891 pořídil 100 snímků nejatraktivnějších tokijských gejš u příležitosti oslav otevření mrakodrapu Rjóunkaku. Budova se stala tokijským zábavním centrem, navrhl ji britský inženýr a fotograf William Kinnimond Burton, který s Ogawou přátelil. Byla však poškozena zemětřesením v roce 1894 a po dalším zemětřesení v roce 1923 musela být zbourána. Ogawa v červenci roku 1891 uspořádal výstavu 100 albuminových portrétů gejš u příležitosti otevření Rjóunkaku a návštěvníci na výstavě hlasovali o nejoblíbenější gejšu. Ogawa portréty vytiskl v několika knihách.^[2] Ogawa s Burtonem spolupracoval na psaní a společném fotografování knihy, která zaznamenala katastrofické zemětřesení z roku 1891. Kniha ilustrovala nepříjemnou situaci Japonců a dopad zemětřesení na jejich prostředí, a to na dramatických snímcích, které tiskl Ogawa.