Share to: share facebook share twitter share wa share telegram print page

 

Julian Ursyn Niemcewicz

Julian Ursyn Niemcewicz
Narození16. února 1758
Skoki
Úmrtí21. května 1841 (ve věku 83 let)
Paříž
Místo pohřbeníhřbitov Les Champeaux v Montmorency
Povolánípolitik, překladatel, spisovatel
Alma materSzkoła Rycerska ve Varšavš
OceněníŘád sv. Stanislava (1809)
RodičeMarceli Niemcewicz a Jadwiga z Suchodolskich
PříbuzníKarol Ursyn Niemcewicz (synovec)
VlivyWalter Scott
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Julian Ursyn Niemcewicz (6. února 1758, Skoki poblíž Brestu (dnes Bělorusko) – 21. května 1841, Paříž) byl polský politik a preromantický básník, dramatik, prozaik a překladatel.[1]

Život

Pocházel ze šlechtické rodiny. V letech 1770-1776 vystudoval kadetní Szkołu Rycerskou ve Varšavě s stal se adjutantem knířete Adama Kazimierze Czartoryského. Žil v jeho sídle v Pulawách, ze kterých se stalo významné kulturní centrum, ale také s ním hodně cestoval po celé Evropě.[2] V té době se také stal členem zednářské lóže.[3]

Niamcevič roku 1796

Velmi rychle se stal jedním z předních polských politiků a poslancem tzv. Velkého (neboli Čtyřletého) sejmu v letech 1788–1792. Seznámil se s Tadeuszem Kościuszkem a jako jeho pobočník se zúčastnil Kościuszkova povstání. V prohrané bitvě u Maciejowic byl stejně jako Kościusko zraněn a společně s ním odvezen do Petrohradu, kde byl rok a půl vězněn v Petropavlovské pevnosti.[2]

Po propuštění carem Pavlem I. odjel do Anglie a pak nějakou dobu žil ve Spojených státech, kde se seznámil s anglosaskou kulturou a zásadami tehdejší demokracie. Konsolidace poměrů v Polsku mu umožnila roku 1802 návrat do vlasti, kde se opět aktivně účastnil politického i kulturního života ve Varšavském knížectví i v Kongresovém Polsku. Roku 1802 se stal členem a roku 1826 předsedou Towarzystwa Przyjaciół Nauk. Po boku knížete Adama Jerzyho Czartoryského se pak na přelomu let 1830 a 1831 zúčastnil listopadového povstání a po jeho porážce emigroval do Francie, kde také zemřel. Pohřben byl na hřbitově Les Champeaux v Montmorency.[2]

Ve své tvorbě uplatňoval preromantické a částečně také již romantické prvky, příznačné pro dobový historismus, a to především v období po návratu z Ameriky, kde se s nimi seznámil. Psal satiry, bajky, balady, dumy, dramata a romány s převážně historickou tematikou, mnohé podle vzoru Waltera Scotta. Je také autorem četných pamětí, deníků a překladů hlavně z francouzštiny a angličtiny.[1]

Výběrová bibilografie

Śpiewy historyczne (1816) - titulní strana
Śpiewy historyczne (1816) - ilustrace
  • Wojna kobiet (1774, Válka žen), heroikomická báseň.
  • Władysław pod Warną (1787-1788, Vladislav u Varny), historická tragédie o polském králi Vladislavovi III., který zahynul v bitvě u Varny.
  • Powrót posła (1790, Poslancův návrat), politická komedie, která byla reakcí na vnější a vnitřní politickou situaci Polska a ve které dochází ke konfrontaci příznivců dvou politických táborů: konzervativců a reformátorů, na jejichž straně autor stojí.
  • Kazimierz Wielki (1792, Kazimír Veliký), historické drama o polském králi Kazimírovi III..
  • Puławy (1802-1804), poema.
  • Cztery pory życia człowieka (1804–1807, Čtyři roční období lidského života), didaktická báseň.
  • Alondzo i Helena (1805, Alondzo a Helena), parafráze anglické balady o zemřelém milenci na svatbě nevěrné milenky.
  • Dzieje panowania Zygmunta III. (1811-1812, Dějiny vlády Zikmunda III.), historický spis.
  • Jadwiga, królowa polska (1814, Hedvika, královna polská), hudební drama, hudba Karol Kurpiński.
  • Dwaj panowie Sieciechowie (1815, Dva páni Sieciechowé), román obsahující paralelní vylíčení osudů dvou osob, patřících do dvou růzbých historických období. Jeden je z autorovy současnosti a od druhého jej odděluje sto let, čehož autor využívá ke konfrontací různých názorů na záležitosti související s domovinou.
  • Jan Kochanowski w Czarnym Lesie (1815, Jan Kochanowski v Černém lese), tzv. komedioopera (vaudeville), hudba Karol Kurpiński.
  • Śpiewy historyczne (1816, Zpěvy historické), sbírka třiceti čtyř historických písní, zachycujících celé polské dějiny od legendárních počátků. Dílo vyšlo s hudbou a rytinami a dosáhlo velké popularity. Silně rovněž zapůsobilo na české obrozenecké prostředí.[2]
  • Bajki i powieści (1817-1820), dvoudilná sbírka bajek.
  • Lejbe i Siora (1821, !Lejbe a Siora), román z židovského prostředí.
  • Jan z Tęczyna (1825, Jan z Tenczyna), historický román ze 16. století.
  • Pamiętniki czasów moich (1848), vzpomínky z let 1823–1838 vydané v Paříži.
  • Juljana Ursyna Niemcewicza, podróże historyczne po ziemiach polskich między rokiem 1811 a 1828 (1858), vzpomínky na cesty po Polsku mezi lety 1811 a 1828 vydané v Paříži.

České překlady

Některá čísla ze sbírky Zpěvy historické do češtiny přeložili Václav Štulc a Josef Bojislav Pichl. Později tyto překlady převzal František Vymazal do své antologie Polská a lužicko-srbská poezije (výbor z národního a umělého básnictva polského a lužicko-srbského v českých překladech, Brno: Matice moravská 1878.[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b BARTOŠ, Otakar a kol. Slovník spisovatelů - Polsko. Praha. Odeon 1974, S. 287-288.
  2. ↑ a b c d KREJČÍ, Karel. Dějiny polské literatury. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1953. 594 s. cnb000508506. S. 194–196. 
  3. ↑ HAAS, Ludwik. Wolnomularstwo w Europie środkowo-wschodniej w XVIII i XIX wieku. Wrocław: Zaklad Narodowy im. Ossolińskich 1982, S. 170.
  4. ↑ VŠETIČKA, František. Poláci ve Francii. časopis Proudy 2010/1. Středoevropské centrum slovanských studií ve spolupráci s Ústavem slavistiky FF MU

Externí odkazy
Kembali kehalaman sebelumnya