|
Juan Nicasio Gallego
Juan Nicasio Gallego (14. prosince 1777, Zamora – 9. ledna 1853, Madrid) byl španělský kněz, politik, básník a překladatel, v jehož klasicistním díle je možno najít silné preromantické prvky.[1] ŽivotSvá studia na několika univerzitách zakončil roku 1800 doktorátem v oboru filosofie a občanského a kanonického práva. Roku 1804 byl vysvěcen na kněze a roku 1805 se stal dvorním kaplanem. Spřátelil se s Juanem Meléndezem Valdésem a dalšími předromantickými básníky (Nicasio Álvarez de Cienfuegos, Manuel José Quintana). Pozornost na sebe obrátil roku 1808 elegiemi a vlasteneckými ódami, kterými podporoval boj proti francouzské okupaci Španělska. [2][3]  Následně se přestěhoval do Cádizu a stal se poslancem cádizských generálních kortesů (španělský exilový parlament a vláda, která roku 1812 přijala ústavu). Po návratu krále Ferdinanda VII. na španělský trůn byl pro své liberální názory pronásledován, jeden a půl roku vězněn a čtyři roky strávil ve vyhnanství. Roku 1820 byl omilostněn. Byl jmenován arciděkanem ve Valencii a kanovníkem v Seville a později státním radou. Stal se také členem královských akademií Real Academia de Bellas Artes de San Fernando a Real Academia Española.[4][3] Své básně (hlavně ódy, elegie a sonety) publikoval především časopisecky (například v Memorial Literario). Vyznačují se básnickou hloubkou a vřelostí citů, jejichž bouřlivé výlevy jsou mnohdy až romantické. Knižního vydání se dočkaly až po básníkově smrti roku 1854 jako Obras Poéticas (Básnická díla). Význam pro rozvoj španělského romantismu má jeho historická pověst El Conde de Saldaña (1826, Hrabě de Saldaña) a jeho překlad Ossianových zpěvů a Manzoniho románu Snoubenci.[1][5] Výběrová bibliografie
OdkazyReference
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||
