Jižní Čína (kontinent)

Jižní Čína byla v geologické historii samostatným kontinentem. Z dnešního asijského povrchu k ní patří jižní a jihovýchodní Čína (velmi přibližně na jih od spojnice měst Šanghaj a Čchang-ša; na východ od poledníku, který prochází vietnamsko-čínskou hranicí na pobřeží Jihočínského moře, na severu až k Čchang-ťiangu. [1], [2], [3] Archivováno 30. 8. 2007 na Wayback Machine.), dále Indočína, Borneo a okolní ostrovy.

V rámci Rodinie Jižní Čína hraničila s oceánem Mirovia na severu, se Sibiří na východě, s Austrálií na západě a s Laurentií na jihu. Po rozpadu Rodinie se možná na čas osamostatnila, ale spolu se Severní Čínou zakotvila ve Východní Gondwaně.

V siluru se od Gondwany na jižní polokouli oddělila a vydala se k severozápadu. Před ní se zmenšoval oceán Prototethys, za ní se otvíral nový oceán Paleotethys.

Koncem karbonu se Severní Čína, která měla náskok, srazila se Sibiří a Kazachstánií, zatímco Jižní Čína zůstávala samostatným kontinentem. Ještě v permu zůstávala v tropech. Pak se uprostřed triasu spojila s Kimmerií, která se od Gondwany utrhla až po ní a rovněž směřovala k severu (před ní se zmenšoval Paleotethys, za Kimmerií se otvíral nový oceán Tethys). Jižní Čína spolu s Kimmerií narazily do Eurasie (konkrétně jejích částí Kazachstánie a Severní Číny) začátkem jury. Tehdy ve druhohorách se spojilo čínské území, které známe dnes. Většinu horstev, která se začala zvedat tímto kimmerským vrásněním, dnes řadíme pod Alpsko-himálajský systém, protože jejich zvedání pokračovalo a pokračuje při alpinském vrásnění, způsobeném nárazem Indie do Asie. Podstatná část jihočínského povrchu je díky tomu hornatá.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.