Share to: share facebook share twitter share wa share telegram print page

 

Jaroslav Heyduk

Jaroslav Heyduk
Jaroslav Heyduk
Jaroslav Heyduk
Jiná jménaJaroslav Hejduk
Narození28. dubna 1863 nebo 23. dubna 1863
Praha
Úmrtí6. března 1918 (ve věku 54 let)
Tuaps u Černého moře, Kavkaz
Příčina úmrtízavražděn bolševiky[p 1]
Místo pohřbeníVladimirovka [p 2]
Bydliště"Chustov Hayduk" [p 3]
Národnostčeská
PovoláníAgronom; dobrovolník (dobrovolec) - starodružiník (praporčík)
Znám jakoprvní a nejstarší praporečník České družiny
RodičeBedřich Heyduk[1]
Příbuznístrýc: Adolf Heyduk
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Heyduk (někdy uváden jako Jaroslav Hejduk nebo Jaroslav Feodorovič Heyduk[2], rusky Ярослав Федорович Гейдук[3]) (23. dubna 1863, Praha[4] – 6. března 1918, Tuaps u Černého moře, Kavkaz[4]) byl synovec českého básníka Adolfa Heyduka, před první světovou válkou agronom působící na Kavkazu, od roku 1914 dobrovolník a velmi letitý starodružiník – první a nejstarší[5] praporečník České družiny. [p 4]

Životopis

Rodina

Jaroslav Heyduk se narodil 23. dubna 1863 v Praze.[4] Jeho otec Bedřich Heyduk působil od roku 1854 v Rusku.[4] Strýcem Jaroslava Heyduka byl český básník Adolf Heyduk [p 5] Od svých sedmi let (tedy od roku 1870) žil Jaroslav Heyduk v Rusku.[4]

Do začátku první světové války

Jaroslav Heyduk již dlouho před vypuknutím první světové války žil a pracoval[7] jako hlavní agronom Kavkazu (Černomořského okruhu (později gubernie)).[4] [p 3] Byl tamním obyvatelstvem velmi vážený a stal se nakonec radou a zástupcem dané oblasti v dumě.[7] Některé prameny[5] hovoří o Jaroslavu Heydukovi jako o idealistovi a slavofilovi.[5] Po vypuknutí první války se v oblasti sám ujal agitace mezi Čechy pro vstup do České družiny.[7] Do tohoto útvaru také sám vstoupil (i přes svůj tehdy již vysoký věk).[7]

První světová válka

První světová válka zastihla Jaroslava Heyduka ve věku 51 let. Do řad příslušníků České družiny vstoupil v roce 1914[4][8] a po celou svoji vojenskou kariéru měl hodnost praporčíka.[8]

Přísaha příslušníků České družiny

Na svátek svatého Václava, patrona národa českého, tedy 28. září 1914 dle juliánského kalendáře (+ 13 dní tedy: 11. října 1914 dle gregoriánského kalendáře) se před starobylým klášterem svaté Sofie (z roku 1037) na Sofijském náměstí v Kyjevě (před pomníkem s jezdeckou sochou kozáckého hejtmana Bohdana Chmelnického) konala slavnostní přísaha prvních 716 československých dobrovolníků (z toho jen 16 Slováků) a 8 českých důstojníků České družiny.[7] (Více než dvě třetiny příslušníků České družiny mělo tehdy ještě cizí státní příslušnost a jen slabá třetina byli tzv. ruští Češi s ruským státním občanstvím.[7]) Akce se konala za velkého zájmu a hojné účasti ruské veřejnosti.[7] (Tento slavnostní ceremoniál byl nafilmován a promítal se v ruských biografech. Tady vyvolával v divácích nadšení nad projevovaným bratrstvím českého národa a odhodláním bojovat za svoji samostatnost po boku Ruska.[7]) Přísaha byla konána dle ruských vojenských řádů na pravoslavné evangelium.[7] Zároveň byl prapor České družiny (podle ruských zvyklostí) slavnostně posvěcen popy a do jeho žerdi byly také (dle zvyklostí) zatlučeny zlaté hřeby.[7] První z nich zatloukl ruský generál Nikolaj Alexandrovič Chodorovič (náčelník štábu Kyjevského vojenského okruhu, velitel Kyjevské oblasti), který se zasadil o vznik České družiny a který organizaci této jednotky také sám v počátcích osobně řídil.[7] Památného ceremoniálu se účastnil i praporečník Jaroslav Heyduk, který tento první český prapor (dar moskevských dam[9]) hrdě nesl.[9] Jeho patriarchální postava (staršího vysokého hubeného muže s dlouhým bílým plnovousem a s odznaky státního rady[10]) přirozeně symbolizovala sepětí tradic minulosti s vojenskými rituály současnosti (roku 1914).[5]

  • Česká družina v Kyjevě na Sofijském náměstí
  • Svěcení praporu[11]
    Svěcení praporu[11]
  • Zatloukání hřebů do žerdě[11]
    Zatloukání hřebů do žerdě[11]
  • Nástup k přísaze[12]
    Nástup k přísaze[12]
  • Celkový pohled na náměstí[12]
    Celkový pohled na náměstí[12]
  • Praporečník Jaroslav Heyduk[13]
    Praporečník Jaroslav Heyduk[13]

Rok 1918

Jaroslav Heyduk zemřel tragicky [p 1] (při své agitační cestě po Kavkaze[5], kterou podnikl na svůj vlastní vrub[15] v rámci své dovolené[14]) dne 6. března 1918 (v hodnosti praporčíka u 1. střeleckého pluku) v městě Tuapse na Kavkaze.[4] Tehdy už neagitoval ve prospěch československých legií, ale pro vstup do československých oddílů[15] Děnikinovy armády.[5]

Jaroslav Heyduk je pohřben na hřbitově ve Vladimirovce u Novorossijska.[p 2] Z evidence v československých legiích byl formálně vyřazen dne 18. dubna 1918.[8]

Dovětek

  • Postava prvního praporečníka České družiny se dokonce ocitla v meziválečné době na československých poštovních známkách.[5]
  • Známá je pohlednice s reprodukcí portrétu praporečníka České družiny Jaroslava Heyduka.[16] Byla vydána v Petrohradě roku 1916.[16] Autorem kresby z roku 1916 je E. Vacek.[16]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ a b Pramen[14] uvádí, že Jaroslav Heyduk byl zákeřně zabit místními bolševiky během své dovolené v Tuapse na Černém moři.
  2. ↑ a b Hrob Jaroslava Heyduka se nachází ve Vladimirovce; hřbitov Vladimirovka u Novorossijska, Krasnodarský kraj.[4] Na náhrobku je nápis: Jaroslav / Hejduk / Nar. 23.IV.1863 r. /Zem. 6.III.1918 r.[4]
  3. ↑ a b Jako domovská obec Jaroslava Heyduka je udáván "Chustov Hayduk" u přístavního města Novorossijsk (administrativně Krasnodarský kraj, Rusko).[4]
  4. ↑ Česká družina ruské carské armády sdružovala české emigranty žijící dlouhodobě v Rusku.[4] Již několik dní po začátku první světové války - v srpnu 1914 se tato jednotka zformovala a přijala název Česká Družina.[6] Zpočátku měla 720 dobrovolníků (dobrovolců) a později se jim začalo říkat "starodružiníci".[6] Ruští důstojníci, kteří mužstvu České družiny veleli, používali vojáků České družiny hlavně jako vyzvědačů (špehů) a to především pro jejich znalost jazyka a poměrů v nepřátelské - císařské (rakouské) armádě.[6] Vojáci České družiny se například převlékali do uniforem vojáků rakouské armády a takto v přestrojení pronikali do týla nepřítele, kde získávali strategické informace.[6] Česká družina byla základem československých legií na Rusi.[4][6] Později se počet jejích vojáků doplňoval i z řad českých zajatců. Před koncem první světové války přesahoval číslo 60 tisíc mužů.[6]
  5. ↑ Básník Adolf Heyduk, představitel májovců a významný propagátor česko-slovenských vztahů, měl velmi silný vztah ke Slovensku, které často navštěvoval a měl zde mnoho přátel. Vedle Slovenska cestoval také do Itálie či na Kavkaz, kde měl část své rodiny - tady žil jeho synovec - Jaroslav Heyduk)

Reference

  1. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika narozených u sv. Vojtěcha, sign. VO N19, s. 724. Dostupné online.
  2. ↑ AUERHAN, Jan. České osady na Volyni, na Krymu a na Kavkaze. Praha: A. Hajn, 1920. 65 s. Dostupné online. Kapitola České osady na Kavkaze, s. 58. 
  3. ↑ Novorossijská městská spolková organizace – kulturně osvětový český klub Mateřídouška
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l m PUKIŠ, Vladimír; JEDLIČKA, František, Ing. Hrob Jaroslav Hejduk (* 23. dubna 1863 - † 6. března 1918) [online]. Umístění: Vladimirovka, hřbitov Vladimirovka u Novorossijska, Krasnodarský kraj: Spolek pro vojenská pietní místa, o.s., 2008-05-03 [cit. 2018-03-02]. Centrální evidence válečných hrobů: není evidován. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g VÁCHA, Dalibor. Bratrstvo: všední a dramatické dny československých legií v Rusku (1914-1918) [online]. Epocha (Praha), 2015-01-01 [cit. 2018-03-03]. [1.pdf Dostupné online]. [nedostupný zdroj]
  6. ↑ a b c d e f LEŽÁK, Zdeněk; KOCIÁN, Michal. Stopa legionáře (Příběh československých legionářů). 1. vyd. Praha: ARGO, 2014. 99 s. Dostupné online. ISBN 978-80-257-1336-5. 
  7. ↑ a b c d e f g h i j k KUTHAN, Pavel Jaroslav. Česká družina (1914-1916) – III. [online]. www.valka.cz, 2003-09-09 [cit. 2018-03-02]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c Záznam vojáka: Heyduk Jaroslav [online]. Vojenský ústřední archiv - databáze legionářů [cit. 2018-03-02]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b Plukovník Josef Boris Wuchterle - starodružiník [online]. Historický kaleidoskop, 2010-01-26 [cit. 2018-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-03-31. 
  10. ↑ Kapitola IV, Na nepřátelském území [online]. [cit. 2018-03-03]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b Vaněk, Otakar, ed., Holeček, Vojtěch, ed. a Medek, Rudolf, ed. Za svobodu: obrázková kronika československého revolučního hnutí na Rusi 1914-1920. [Kniha 1]. Praha: nákladem vlastním, 1928. 2 svazky (867 stran, 6 nečíslovaných listů obrazových příloh) - ilustrace, portréty, faksimile ; 29 cm. (Z technických důvodů vydáno ve dvou svazcích: díl I. Česká družina 1914-1916. 224 stran; část II. Československá brigáda 1916-1917. strana 227-867). Foto ze strany 28.
  12. ↑ a b Vaněk, Otakar, ed., Holeček, Vojtěch, ed. a Medek, Rudolf, ed. Za svobodu: obrázková kronika československého revolučního hnutí na Rusi 1914-1920. [Kniha 1]. Praha: nákladem vlastním, 1928. 2 svazky (867 stran, 6 nečíslovaných listů obrazových příloh) - ilustrace, portréty, faksimile ; 29 cm. (Z technických důvodů vydáno ve dvou svazcích: díl I. Česká družina 1914-1916. 224 stran; část II. Československá brigáda 1916-1917. strana 227-867). Foto ze strany 29.
  13. ↑ Vaněk, Otakar, ed., Holeček, Vojtěch, ed. a Medek, Rudolf, ed. Za svobodu: obrázková kronika československého revolučního hnutí na Rusi 1914-1920. [Kniha 1]. Praha: nákladem vlastním, 1928. 2 svazky (867 stran, 6 nečíslovaných listů obrazových příloh) - ilustrace, portréty, faksimile ; 29 cm. (Z technických důvodů vydáno ve dvou svazcích: díl I. Česká družina 1914-1916. 224 stran; část II. Československá brigáda 1916-1917. strana 227-867). Foto ze strany 31.
  14. ↑ a b PAVLÍK. Jaroslav Heyduk praporečník Česká družina [online]. www.legionarskaknihovna.cz [cit. 2018-03-03]. Byl zákeřně zabit místními bolševiky na dovolené v Tuapse na Černém moři.. Dostupné online. 
  15. ↑ a b PAVLÍK. PAMĚTNÍ KNIHA 1. STŘELECKÉHO PLUKU JANA HUSI. REDAKCÍ FRANT. LANGERA. DĚJINY 1. STŘELECKÉHO PLUKU JANA HUSI. SESTAVIL PLUKOVNÍ ARCHIVÁŘ PORUČÍK PAVLÍK. [online]. [cit. 2018-03-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-10. 
  16. ↑ a b c KRCOVÁ, Ilona. Dopisnice z Velké války, 2. část (Praporečník České družiny Jaroslav Heyduk. Reprodukce podle kresby E. Vacka z roku 1916.) [online]. Vojenský historický ústav Praha [cit. 2018-03-03]. Dostupné online. 

Literatura

Související články
Kembali kehalaman sebelumnya