Adolf Heyduk (6. června1835Rychmburk[1] – 6. února1923Písek[2]) byl českýbásník, představitel májovců, který se stal významným propagátorem česko-slovenských vztahů.[3] Psal převážně lyrické básně a stal se autorem více než šedesáti básnických sbírek převážně s přírodní, vlasteneckou či rodinnou lyrikou.[4]
Život
Narodil se 6. června1835 v Rychmburku[4] (dnes Předhradí u Skutče) v rodině truhláře. Od roku 1850 studoval na reálce v Ječné v Praze, kterou ukončil v roce 1854. Poté na přání rodičů rok studoval techniku v Brně a pak přestoupil na techniku do Prahy (1855).[4] O dva roky později se seznamuje s Janem Nerudou, se kterým navázal blízké přátelství.[3] Studia ukončil roku 1859, stal se učitelem na pražské reálce, již roku 1860 odešel učit kreslení a stavitelství na vyšší reálku do Písku, kde žil až do své smrti.[3] Město Písek ho okouzlilo a rychle zde zdomácněl.[5] V roce 1896 byl jmenován školním radou.[4]
V roce 1876 přijal místo na I. reálném gymnáziu v Praze, zde se stal předsedou literární části Umělecké besedy. Roku 1877 se vrátil do Písku, kde se téhož roku oženil se svojí o 25 let mladší žačkou Emílií, dcerou předního píseckého restauratéra Reinera.[5] V následujících letech se stal dvojnásobným otcem, ale obě události skončily rodinnou tragédií. Roku 1878 zemřela jeho první dcera Jarmila ještě před pokřtěním ve věku tří měsíců. Na křtiny přijel do Písku i jeho dlouholetý kamarád Jan Neruda, který se měl stát kmotrem. Vzhledem k předčasnému úmrtí ale ke křtu nedošlo a tato smutná událost inspirovala Nerudu k sepsání Balady dětské.[5] Druhá dcera Liduška zemřela ve věku čtyř let roku 1884.[5][6]
V roce 1887, poté co vstoupil do debaty o pravosti tzv. Rukopisů (královédvorského a zelenohorského) T. G. Masaryk, o něm složil Adolf Hejduk báseň, ve které stálo:
„Vás věru nezrodila matka česká; spíš netvorná, zlo sálající saň; jež nad hlavou nám perutěmi tleská; a stále žádá české krve daň.“[7]
Měl velmi silný vztah ke Slovensku, které často navštěvoval a měl zde mnoho přátel. Vedle Slovenska cestoval také do Itálie či na Kavkaz, kde měl část své rodiny. Žil zde jeho starší bratr Bedřich,[8] agronom, vinař a zakladatel českých osad dlouhodobě působící nejprve v Černomoří, později pak na Sibiři, a též synovec, agronom Jaroslav Hejduk, Bedřichův syn, první praporečník České družiny v ruských legiích.[9] Roku 1885 manželé Hejdukovi navštívili Bedřichovu rodinu v Černomoří, tento zážitek potom Adolf též básnicky zpracoval, mj. v básních Na vlnách a Z pouti na Kavkaz.
V roce 1900 si nechal postavit v Písku vlastní dům dle návrhu architekta Jana Kouly, který je v současnosti zčásti v péči Prácheňského muzea.[5] V budově se nachází památník Adolfa Heyduka, ve kterém je možno zhlédnout Heydukovu pracovnu, jídelnu a salon s dobovou tematikou.[10]
Ve svobodném státě
Adolf Heyduk se jako jediný významný básník Nerudovy generace dočkal samostatného a svobodného československého státu, o který jeho generace usilovala.[3] Jeho synovec byl ruským legionářem a praporečníkem České družiny na Rusi. [11] V roce 1920 u příležitosti jeho 85. narozenin mu byl osobně poblahopřát i první prezident Tomáš Garrigue Masaryk v jeho bytě v Písku.[5] Heyduk zemřel 6. února 1923 v Písku a je pohřben na Vyšehradském hřbitově v Praze.[5]
Dílo
Hejdukův hrob na Vyšehradském hřbitově
Jeho celoživotní dílo je značně rozsáhlé a čítá asi 60 básnických sbírek – většina z nich je málo známá, tisíce veršů v dobovém tisku, sbornících, časopisech atd.[5] Pro jeho díla je typická písňová forma – mnoho jeho děl bylo zhudebněno, proto byl nazván Pootavským slavíkem. Častým tématem mu byla jihočeská a slovenská příroda, láska k ženě a dětem.
Do roku 1884 (úmrtí jeho druhé dcery) jsou jeho básně optimistické, po této tragédii jsou jeho díla pochopitelně pesimistická a smutná. Verše vydané po tomto roce jsou považovány za kvalitnější.
Následující přehled čerpá z práce spisovatele a literárního vědce Františka Tichého Adolf Heyduk a jeho dílo.[12] a zahrnuje tedy jen přehled díla do roku 1915.
Lyrika
Básně (1859) – jeho první sbírka, části Cigánské melodie, Písně, Smíšené básně, Růže povážská; neměla příznivý ohlas u kritiků, u čtenářů byl ohlas výrazně příznivější, především na cyklus písní Cigánské melodie[13]
Karyatidy (1862)
Básně (1865) – části Jižní zvuky a Dozvuky vlašské[14]
Cymbál a husle (1876) – dává najevo svou lásku ke Slovensku, mezi českými výrazy používá i slova slovenská; básně jsou velmi zpěvné, připomínají slovenské národní písně, opěvují slovenskou přírodu [16][17]
Zaváté listy (1886) – spolu se sbírkou V zátiší patří k jeho nejlepším dílům; psána po smrti jeho dcer (1884), prolíná se zde smutek se vzpomínkami, minulost se současností [20]
Milota (1875 v Lumíru, 1898 knižně) – lyrickoepická báseň
Píseň o bitvě u Kressenbrunu (1877 v Lumíru, 1888 knižně v Bibliotéce mládeže studující), ve Spisech sv. 33 pod názvem Píseň o bitvě na Moravském poli (1903) [38]
Mohamed (1878 ve Světozoru, knižně ve Spisech sv. 33)
Oldřich a Božena (1879 v Osvětě, knižně ve Spisech sv. 44) [39]
↑ abcdČtení z Písku – Adolf Heyduk [online]. [cit. 2013-09-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-08.
↑ abcdliteratura.kvalitne.cz – Adolf Heyduk [online]. [cit. 2008-10-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-04-13.
↑ abcdefghIC Písek – ADOLF HEYDUK (1835–1923) [online]. Město Písek – odbor kultury a cestovního ruchu [cit. 2013-09-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-27.
↑MALENICKA. www.cesky-jazyk.cz – Heyduk Adolf [online]. [cit. 2008-10-11]. Dostupné online.
Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1961. 631 s. S. 565–566.
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN80-7185-245-7. S. 455.
._Vy%C5%A1ehradsk%C3%BD_h%C5%99bitov._(20).jpg)
