Narodil se jako syn pozdějšího děkana v Salisbury. Nejprve se vzdělával na internátní škole pro chlapce Winchester College a pak studoval práva na Oxfordské univerzitě, kde roku 1714 získal bakalářský a roku 1719 doktorský titul. Zúčastnil se poměrně úspěšně londýnského literárního života, chtěl se stát módním a bohatým básníkem, ale brzy byl zastíněn Alexandrem Popem.[2]
Roku 1728 byl vysvěcen na kněze a stal se královským kaplanem. Roku 1730 se stal farářem ve Welwynu, kde strávil zbytek života. Usiloval o to, stát se biskupem, ale významnějšího společenského postavení nedosáhl. Roku 1731 se oženil s vdovou Elizabeth Leeovou, původem šlechtičnou. Její smrt roku 1741 a předcházející smrt nevlastní dcery i jejího manžela se staly podnětem pro napsání rozsáhlé didaktické básně The Complaint, or Night-Thoughts on Life, Death, and Immortality (1742–1745, Nářek aneb Noční rozjímání o životě, smrti a nesmrtelnosti), ve které opustil svůj dosavadní klasicistický styl a která se stala jeho nejslavnějším dílem. Měla velký ohlas po celé Evropě, znamenala obrat od racionalismu k sentimentalismu a stala se základním textem tzv. hřbitovní školy, jejímž hlavním tématem jsou pochmurné meditace o smrtelnosti. Za skutečný manifest preromantismu je považována jeho prozaická práce Conjectures On Original Composition (1759, Úvahy o původní tvorbě).[1][2]
Výběrová bibliografie
Noční rozjímání, vydání z roku 1743Noční rozjímání, ilustrace Williama Blakea
Poem on the Last Day (1713, Báseň na den Posledního soudu).
Busiris (1719), klasicistická tragédie, jejímž hrdinou je egyptský král Busiris.
The Foreign Address, or The Best Argument for Peace (1734).
The Complaint, or Night-Thoughts on Life, Death, and Immortality (Nářek aneb Noční rozjímání o životě, smrti a nesmrtelnosti), rozsáhlá didaktická báseň vznikající postupně v letech 1742–1745. Jde o dramatický monolog, vlastně o emocionální kázání o nevyhnutelné smrti, která se týká každého, skládající se téměř z deseti tisíc veršů v blankversu, rozdělených do devíti nocí, ve kterých se střídá moralizování, meditace, vášeň, melancholie, smutek i povznesenost. Ve skutečnosti je to přísné napomenutí, které by mělo přivést každého k vystřízlivění a k zamyšlení nad svým životem, ale na základě poněkud posunutých výkladů se báseň stala základním dílem tzv. hřbitovní školy, měla veliký ohlas po celé Evropě a významně se podílela na vzniku romantického světobolu.[3] V letech 1795 až 1797 vznikly návrhy ilustrací k básni, jejichž autorem je William Blake.[4]
The Brothers (1753. Bratři)), tragédie.
The Centaur not Fabulous; in Six Letters to a Friend (1755), satirická próza.
The Poetical Works of Edward Young (1758), dvoudílné souborné vydání autorových básní.
Conjectures On Original Composition (1759, Úvahy o původní tvorbě), práce, ve které autor obhajuje používání blankversu, žádá uvolnění žánrových pravidel a za kritérium uměleckosti považuje hloubku citu, předjímá některé zásady romanticképoetiky a je považovaná za manifest preromantismu.
