|
Chlodwig zu Hohenlohe-Schillingsfürst
Chlodwig Carl Viktor zu Hohenlohe-Schillingsfürst (31. března 1819, Rotenburg an der Fulda – 6. července 1901, Bad Ragaz) byl německý politik, v letech 1866 až 1870 bavorský premiér a v letech 1894 až 1900 německý kancléř a pruský ministerský předseda.[1] ŽivotopisByl druhým z pěti synů starobylé a vysoce postavené šlechtické rodiny a jako jeho otec František Josef V. kníže z Hohenlohe-Schillingsfürstu (1787–1841) byl pokřtěn katolicky, zatímco jeho matka princezna Konstanze z Hohenlohe-Langenburgu (1792–1847) byla evangelička. Chlodwig zu Hohenlohe-Schillingsfürst studoval právo na univerzitách v Göttingenu, Bonnu, Lausanne a Heidelbergu, poté v Prusku nastoupil kariéru právníka a úředníka. Po získání panství Schillingsfürst v Bavorsku z pruských služeb odešel, stal se dědičným členem bavorského parlamentu a zastával politiku sjednocení Německa pod vedením Pruska. Zprvu narážel na odpor většiny ostatní bavorské šlechty, po porážce Bavorska a jeho spojenců v prusko-rakouské válce v létě 1866 však myšlenka spolupráce s Pruskem převládla a Hohenlohe-Schillingsfürst byl 31. prosince 1866 jmenován bavorským ministerským předsedou a ministrem zahraničí. Prosadil spojenectví Bavorska se Severoněmeckým spolkem. Jeho politika však byla považována za příliš propruskou a protikatolickou, a to vedlo k jeho odvolání oběma komorami parlamentu roku 1870. Po sjednocení Německa byl Hohenlohe-Schillingsfürst v letech 1871 až 1881 poslancem Říšského sněmu a působil jako diplomat. Dne 29. října 1894 byl německým císařem Vilémem II. překvapivě jmenován německým kancléřem.[1] Jako kancléř se dostal s císařem do konfliktu o reformu vojenského zákonodárství, v níž Hohenlohe-Schillingsfürst zastával liberálnější pozici než Vilém II. I když Hohenlohe-Schillingsfürst určité reformy v tomto ohledu prosadil, vcelku bylo jeho postavení slabé a v posledních letech jeho vlády již moc přebíral jeho designovaný nástupce Bernhard von Bülow. Rodina a potomstvoChlodvík Karel byl od roku 1847 ženatý s Marií ze Seyn-Wittgensteinu (1829–1897), s níž měl 6 dětí:
OdkazyReference
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
