Share to: share facebook share twitter share wa share telegram print page

 

Antonín Lhoták

Antonín Lhoták
Narození1. března 1897
Osek
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí7. srpna 1975 (ve věku 78 let)
Děčín
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánísochař a medailér
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Lhoták (1. března 1897, Osek[1]7. srpna 1975, Děčín) byl český sochař a medailér. Tvůrce monumentálních sousoší, komorních plastik a medailí. Autor řady portrétů v reliéfu nebo ve volné plastice, soch, pomníků padlých a legionářů, plaket řady medailérských prací.Vítěz soutěže na pomník Mikoláše Alše v Miroticích.

Život

Antonín Lhoták se narodil 1. března 1897 v Oseku u Hořovic č. p. 111[2] jako 6. nejmladší dítě slévače Františka Lhotáka a Anny rozené Štochlové.

Jeho výtvarné nadání se projevilo již v dětských letech. I další jeho sourozenci tíhli k umění: starší bratr František byl povoláním cizelér u firmy Anýž v Praze a bratr Josef byl amatérským malířem. Malý Antonín docházel do Obecné školy v Komárově, kde měl i první výstavu – v roce 1909 vystavovala škola několika set jeho školních kreseb, často na motivy obrázků Mikoláše Alše.

Po ukončení školy nastoupil do učebního poměru v železárnách v Komárově na obor modelář dřeva k mistru Fialovi. Po vyučení v roce 1914 pak pracoval jako modelér v umělecké dílně. Tam dostal Antonín Lhoták neocenitelnou průpravu v práci s materiálem, zejména s bronzem.

Po vypuknutí 1. světové války musel nejprve nastoupit do dílen jako řadový dělník, později narukoval do Chebu a odtud nastoupil na italskou frontu. Po návratu na popud tehdejšího vedoucího uměleckých dílen v komárovských železárnách Václava Krouzy odešel na podzim roku 1919 na Vysokou školu umělecko průmyslovou k Josefu Drahoňovskému, kde studoval jeden rok. U prof Hofbauera studoval kresbu. Přestěhoval se do Prahy, krátký čas bydlel u staršího bratra Aloise, redaktora sociálně demokratických novin, později na periferii Prahy v Břevnově u bratra Františka, který ho i finančně podporoval.

Následující školní rok pak přešel na Akademii výtvarných umění k profesoru Otakarovi Španielovi, kde studoval v roce 1920–1924 medailérství. Španielova škola měla velký vliv i na Lhotákovo zaměření, což je patrné na pamětních deskách, plaketách a medailích. Po 3. ročníku dostal odměnu ve formě tak zvaného čestného čtvrtého ročníku . Ve 4. ročníku pak získal první cenu, se stipendiem na studijní cestu do Itálie. Tuto cestu podnikl v roce 1925 ve skupině studentů vedené profesorem historie umění Antonínem Matějíčkem.

V roce 1925 se oženil s Marií Kokešovou[3] z Hořovic a žil s ní až do své smrti. V manželství se narodily dcery Libuše a Olga. Usadil se v Praze – v Břevnově, v budově zájezdního hostince U Kaštanu. V jedné z budov hospodářského dvora k hostinci přináležející měl i svůj první ateliér. Později – v roce 1937 – si pronajal nedaleký ateliér v dnešní ulici 8. listopadu a později si ho od sochaře Fialy i koupil. V roce 1938 se přestěhoval z budovy hostince do nedaleké novostavby družstevního domu a zde prožil i celý život.

Antonín Lhoták zemřel na druhý infarkt 7. srpna 1975 v Děčíně ve věku 78 let, pochován je v Praze na Olšanech.

Od roku byl 1934 členem skupiny Bratrstvo výtvarných umělců. Od roku 1940 do roku 1947 byl členem spolku Myslbek a Střediska výtvarných umělců do roku 1956. Od roku 1960 byl členem Jednoty umělců výtvarných a skupiny Život. V roce 1956 se stal jedním ze zakládajících členů Svazu československých výtvarných umělců.

Dílo

Jeho prvními díly byly náhrobky a památníky padlým v obcích a pod vedením Václava Krouzy se podílel na výzdobě komárovské sokolovny. Pro svou rodnou obec vypracoval návrh na pomník padlým a legionářům z 1. světové války. Na památku svých rodičů vytvořil busty[4] na jejich hroby v Mrtníku. S nimi se zúčastnil v roce 1934 1. výstavy „Bratrstva výtvarných umělců“ v Clam-Gallasově paláci.

Ve své práci navazoval na Mařatku, Štursu, Myslbeka. Lákaly ho dělnické a zemědělské náměty – slévači, hutníci, zobrazení zemědělských prací – tak, jak je znal ze svého rodného kraje.

Významná část tvorby je tvořena sochami i plaketami a pamětními deskami k výročí významných osobností, například Boženy Němcové, Petra Bezruče, Václava Dobiáše, Jana Evangelisty Purkyně, Aloise Jiráska, Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Miroslava Tyrše, Vladimíra Majakovského, Alexandra Sergejeviče Puškina či maršála Rybalkova a dalších. Zobrazil celou plejádu slavných spisovatelů, skladatelů, hudebníků, básníků a historických postav českých dějin. Zúčastnil se soutěže na pomník Janu Nerudovi v Praze, Johannu Keplerovi a Tychonu Brahovi v Praze, Jakubu Arbesovi či na pomník padlým v Letech. Byl realizován jeho pomník Josefa Slavíka v Hořovicích, Julia Fučíka v Radotínu u Prahy i pomník T. G. Masarykovi v Králově Dvoře. V Praze Podolí byl realizován jeho pomník padlým v revoluci v roce 1945. V soutěži získal 2. cenu jeho Jan Žižka pro Hradec Králové. Zúčastnil se soutěže na pomník Jana Pernera pro Pardubice, kde sice neuspěl, ale busta je umístěna v Dvorním salonku na Masarykově nádraží.

Dále vytvořil např. sportovní motivy pro stadion v Podbabě či rozměrný, 5 metrů dlouhý reliéf pro výstavní místnost Státního pedagogického nakladatelství v Praze. Věnoval se i pomníkům partyzánům působícím jeho rodném podbrdském kraji.

Vytvořil také řadu aktů a zobrazení žen a další drobné plastiky.

Věnoval se i malířské tvorbě. Začal původně s olejem, ale pak dal přednost sochařské práci a v umělecké kresbě a malbě se věnoval hlavně akvarelům. Inspiroval se u Václava Součka i u proslulých anglických akvarelistů. Vracel se také k milovanému Mikoláši Alšovi. Tematicky se věnoval převážně motivům z venkovského prostředí. Zobrazoval venkovská stavení, kostelíky a boží muka, polní cesty. Lákaly to také motivy z Prahy. Obrázky tvořil často pro své potěšení a obdarovával jimi své přátele a známé.

Jako medailér vytvořil řadu drobných děl – medaile, upomínkové odznaky k výročíma výstavám hospodářským i sportovním.

Zúčastnil se více než pěti desítek výstav, z toho čtyři byly jeho výstavy souborné.

Antonín Lhoták: pomník Mikoláše Alše, Mirotice

Vrcholným dílem je monumentální třímetrový pomník Mikoláše Alše v jeho rodných Miroticích u Písku. Lze říci, že Mikoláš Aleš byl jeho osudem. Jako většina českých výtvarníků se s ním setkal poprvé na kresbičkách ve slabikáři. Mikoláš Aleš byl pro něj hrdinou a zachytit jeho podobu bylo Lhotákovým velkým snem. Ten sen se vyplnil, když se v roce 1952 zúčastnil celostátní soutěže na Alšův pomník v Miroticích. Lhoták zde získal 1. cenu a jeho návrh byl také realizován. Na definitivní podobě pak Lhoták pracoval následující tři roky. Pro tuto definitivní podobu postavy jeho ateliér nedostačoval, a tak pracoval v ateliéru svého přítele Emanuela Famíry.[5] Celostátní oslavy 100. výročí narození Mikoláše Alše vyvrcholily 17. července 1955 v Miroticích[6] odhalením pomníku.[7][8]

Jeho asi třetinový odlitek je v Národní galerii a sádrový model ve skutečné velikosti je v Alšově galerii na Hluboké. Antonín Lhoták se pokusil o podobu Mikoláše Alše vícekrát. Ve vestibulu Národního divadla je jeho busta Mikoláše Alše, umístěná sem v roce 1969 při příležitosti 100. výročí položení základního kamene Národního divadla.[9] Další poprsí M. Alše z patinované sádry je ve škole v Praze-Suchdole. V roce 1971 vytvořil Lhoták dvojreliéf v bronzu Mikoláš AlešJakub Arbes. Nejzajímavější je však jeho Alšovský pomník v Suchdole – bronzový reliéf z roku 1951. Byl postaven ke stému výročí narození Mikoláše Alše v roce 1952. Původní pomníček byl roku 1973 přebudován s pomocí kamenů z nedalekých Kozích hřbetů do dnešní podoby.

Realizace ve veřejném prostoru

Zobrazení jinými autory

Emanuel Famíra: Sochař A.Lhoták[29]

Zastoupení ve sbírkách

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Mrtník
  2. LBENES. Čeština: A.Lhoták - rodný domek v Oseku. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  3. Svatební fotografie
  4. Busta Moji rodiče
  5. Práce na pomníku M.Alše v ateliéru E.Famíry
  6. LBENES. Čeština: Mirotice 1955 - stavba pomníku M.Alše - 1. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  7. LBENES. Čeština: pomník M.Alše - odhalení 1955. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  8. Odhalení pomníku M.Alše. Sochu odlily Komárovské Železárny. podbrdsko-encyklopedie.cz [online]. [cit. 2016-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-07. 
  9. Mikoláš Aleš ve foyer Národního divadla. www.senivia.cz [online]. [cit. 2016-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-23. 
  10. Pomník Padlým, Králův Dvůr
  11. Pomník padlým - Podluhy
  12. Pomník padlým, Svatá Dobrotivá
  13. Pomník padlým, Tlustice
  14. Pomník padlým, Chvaly
  15. Orba - reliéf, kamenný Újezd u Českých Budějovic
  16. Božena Němcová, Nový Bydžov
  17. M.Tyrš , Havlíčkův Brod
  18. pamětní deska, Jan Karafiát
  19. Jan Herben, Brumovice. www.brumovice.cz [online]. [cit. 2016-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-23. 
  20. T.G.Masaryk - Králův Dvůr
  21. LBENES. Čeština: A.Lhoták: Památník padlým barikádníkům - Praha - Podolí. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  22. Památník partyzánům u Újezda
  23. T.G.Masaryk - Osek u Hořovic
  24. Pomník M. Alše, Suchdol. www.historiesuchdola.cz [online]. [cit. 2015-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-10. 
  25. Pomník Josefa Slavíka v Hořovicích
  26. Julius Fučík, Radotín u Prahy
  27. Jan Perner v Dvorním salonku Masarykovo nádraží, Praha. www.naseprahacentrum.cz [online]. [cit. 2016-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-28. 
  28. Busta Partyzána - Osek u Hořovic
  29. Sochař A.Lhoták

Literatura

Katalogy

  • Antonín Lhoták, Toman Prokop H, 1962, kat. 12 s., SČVU Praha
  • Antonín Lhoták: Výstava sochařského díla, Toman Prokop H, 1973, kat. 8 s., Jihočeské tiskárny, Blatná
  • Antonín Lhoták: Výběr ze sochařského díla: Výstava k nedožitým osmdesátinám, Toman Prokop H, 1977, kat. 12 s., SČVU Praha

Publikace

  • Toman Prokop H, Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Díl II. Praha: Tvar, nakladatelství Svazu čs. výtvarných umělců, 1950, s. 30.
  • Benešová Z, Straková P, Busty v Národním divadle, Národní divadlo 2010, s. 172, ISBN 978-80-7258-331-7

Články

  • Výstava k 65. narozeninám Antonína Lhotáka, Obrana Lidu, 4.3.1962
  • Abrhám V, Pětašedesátiny akademického sochaře Mistra Ant. Lhotáka, Budovatel, Beroun, 22.2.1962
  • K 70. narozeninám akademického sochaře Antonína Lhotáka, Budovatel, Beroun, 1.3.1967, s. 3
  • Osečtí svému sochaři, Budovatel, Beroun, roč. 10, č. 21, s. 1.
  • Bakešová Zdena, V dílně sochaře Antonína Lhotáka, Mladá Fronta, 18.11.1972
  • A. Lhoták a Alšovy Mirotice, Lidová demokracie, 18.10.1973, s. 5.
  • Heptner Otakar, Umělec svého lidu, Lidové noviny 1.3.1972
  • Štochl Josef, Akad. sochař Antonín Lhoták (1897–1975). Podbrdské noviny, 2002, roč. 10, č. 6, s. 2.
  • Heptner Otakar, Zemřel A. Lhoták, Budovatel, Beroun, 1975, roč. 15, č. 38, s. 4.

Externí odkazy

Kembali kehalaman sebelumnya