Narodil se jako syn architekta Louis-Eléonora Normanda. V roce 1842 začal studovat Národní vysokou školu krásných umění a učil se u Alphonse-Françoise Marie Jaÿ a jeho otce. V roce 1846 získali Římskou cenu v letech 1847 až 1851 se stal rezidentem Villy Medicejů.
Na konci pobytu si vyzkoušel techniku fotografování. Ve stejné době se setkal s Gustavem Flaubertem a Maximem Du Campem, který se vrátil z cesty na východ, ho povzbudil, aby pokračoval. Ten mu radil ohledně technik, které je třeba provádět. Normand pak do roku 1852 pořídil řadu kalotypů z Říma, Pompejí[2], Palerma, Atén a Istanbulu. V letech 1851 až 1871 tak vyrobil více než 200 kalotypů, včetně 130 v letech 1851 až 1852. Fotografovat přestal v roce 1855[3].
Po návratu do Paříže byl jmenován inspektorem práce pro město Paříž a zástupcem Victora Baltarda. Jeho kariéru odstartoval příkaz prince Napoléona-Jérôma na palác na avenue Montaigne v Paříži, vzor novořecké architektury, přeměněný o něco později na muzeum. Následně postavil řadu soukromých rezidencí.
V roce 1861 byl jmenován generálním inspektorem vězeňských budov a v letech 1867 až 1876 postavil věznici v Rennes. Již v roce 1854 vypracoval zprávu a atlas věznic ve Francii. Dne 5. června 1875 sepsal s Josephem Augustem Émile Vaudremerem Zákon o Vynucení individuální cely, velmi podrobný architektonický vězeňský program a také projekty-vzorky, které měly být použity pro stavbu oddělení věznic podle režimu individuálního uvěznění. Stál tedy u zrodu modelu celulárního vězení organizovaného kolem centrálního kruhu, z něhož v pravidelném intervalu vycházejí křídla.[4]
V roce 1887 pokračoval ve svých cestách a fotografování až do roku 1891 ve Francii, Itálii, Řecku, ale také severní Africe, Skandinávii a Rusku, fotografoval památky a lidovou architekturu.
Byl zvolen do Académie des Beaux-Arts v roce 1890 do oddělení architektury. V letech 1866 až 1868 byl také šéfredaktorem revue Le Monitor des Architects a v letech 1898 až 1900 prezidentem Ústřední společnosti architektů. Konečně byl také viceprezidentem Francouzské fotografické společnosti.
Je otcem Charlese-Nicolase Normanda (1858–1934), Paula-Louis-Roberta Normanda (1861–1945), oba architekti, a Roberta Normanda, generála divize. Bývalý student polytechnické školy byl ředitelem inženýrství a jako takový měl na starosti stavbu Maginotovy linie. Napsal četné práce o opevnění a je autorem Colonnes dans le Levant, kde líčí své tažení do Kilikie v roce 1920 na příkaz generála Gourauda. Generál Normand zemřel nešťastnou náhodou v roce 1932.
Je otcem Alfreda Normanda, slavného sběratele starých kreseb.
Některé z jeho fotografií uchovává Mediatéka architektury a dědictví a jeho osobní dokumenty věnoval jeho syn Paul Mediatéce v Nantes.
L'architecture des nations étrangères. Étude sur les principales constructions du parc à l'exposition universelle de Paris (1867), Paris, A. Morel, 1870, 30 s.
Ceny a ocenění
Čestná medaile na Světové výstavě v roce 1855
Druhá medaile Světové výstavy z roku 1878
Zlatá medaile na Světové výstavě 1878 ministerstva vnitra
↑ Archives de Paris, acte de décès n°273 dressé le 03/03/1909, vue 9 / 31. archives.paris.fr [online]. [cit. 2021-12-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-03-12.
↑ Atrium de la maison dite de Cornélia Rufo, Pompéi - Alfred-Nicolas Normand | Musée d'Orsay. www.musee-orsay.fr [online]. [cit. 2021–12–17]. Dostupné online.
↑BERGERET, Jean. Lisieux au temps de Thérèse. Lisieux au temps de Thérèse / texte de Jean-François Six ; préface de Yvette Roudy, postface de Jean Bergeret.- Paris : Desclée de Brouwer, 1997.- 159 p. : ill., couv. ill. ; 24 cm [online]. 2008 [cit. 2021-12-17]. Dostupné online. (francouzsky)
↑CARLIER, Christian. Histoire des prisons et de l’administration pénitentiaire française de l’Ancien Régime à nos jours. Criminocorpus. Revue d'Histoire de la justice, des crimes et des peines. 2009-02-14. Dostupné online [cit. 2021-12-17]. ISSN2108-6907. (francouzsky)
↑ Bibliothèque nationale de France - Les albums de Napoléon III. expositions.bnf.fr [online]. [cit. 2021-12-17]. Dostupné online.
↑ Archivovaná kopie. patrimoine.region-bretagne.fr [online]. [cit. 2021-12-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-28.
↑ Collections en ligne | Carnavalet. www.carnavalet.paris.fr [online]. [cit. 2021–12–17]. Dostupné online. (francouzsky)
↑ Archivovaná kopie. www.paris.fr [online]. [cit. 2021-12-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-09-24.
Literatura
David de Pénanrun, Roux et Delaire, Les architectes élèves de l'École des beaux-arts (1793–1907), Librairie de la construction moderne, 2. vyd., 1907, s. 360
Pierre Saddy, Alfred Normand, architecte, 1822–1909: Catalogue de l'exposition Alfred Normand, architecte, 1822–1909, projets et réalisations, hôtel de Sully, 6. května - 9. července 1978, Paříž, Caisse nationale des monuments historiques et des sites, 1978, n.p. – 12 s.