Narodila se v rodině manželů Babkových jako mladší sestra Ludmily (Lída Babková-Baarová). Otec, Karel Babka, byl magistrátním úředníkem, později ředitelem. Matka Ludmila byla v domácnosti, milovala hudbu a zpívala příležitostně ve sboru Národního divadla.[3]
Rodina bydlela od roku 1918 v Praze na Letné, v Ovenecké ulici, v roce 1938 se přestěhovala do vlastní vily,[4] navržené architektem Ladislavem Žákem, kterou nechala Lída Baarová otci postavit v Praze na Hanspaulce.
Již jako dítě byla Zorka fotogenická a její tvář se objevila v reklamě na obalu dětského pudru.[5] Absolvovala gymnázium a pokračovala ve studiu na Pražské konzervatoři.
Prošla několika divadelními společnostmi, např. Jičínského zájezdovou společností, kde hrála větší role ve hrách „Vějíř lady Windermeerové“ od Oskara Wilda a „Zmoudření dona Quijota“ od Viktora Dyka.[6]
Pro říšský film bylo za války její jméno uváděno jako Irene Jahn.[14]
V závěru roku 1940 se léčila v nervovém sanatoriu ve Vráži.[15]
Po válce trpěla v souvislosti s problémy své sestry, vyšetřované pro kolaboraci, a se smrtí své matky, která zemřela v roce 1945 při policejním výslechu.[16]
Když jí bylo s odkazem na její sestru bráněno v další divadelní činnosti, ztratila smysl dalšího života a v březnu roku 1946 ukončila život skokem z okna rodinné vily v Praze na Hanspaulce.[17]
Den úmrtí se ve zdrojích liší – nápis na hrobě uvádí 24. března 1946, avšak úmrtní oznámení i publikované informace Lídy Baarové uvádějí datum 27. března 1946.[2][1]
Je pohřbena spolu s rodiči a sestrou Lídou Baarovou na hřbitově v Praze – Strašnicích.
Citát
„
Věděla jsem o ní, jak žije v souhlase se svým svědomím, jak přemáhá své nemoci a bolesti a je ochotná obětovat divadlu všechno, co je v její moci... Milovala české básníky a mnohé z nich znala osobně, českou hudbu, české herce. Řekla bych, že byla ztělesnění poezie.
Bylo jí tehdy už devatenáct, byla po absolutoriu na konzervatoři a v té době už byla členkou holešovické Uranie, kde sklízela jeden úspěch za druhým. Svým talentem přesvědčovala, zatímco Lída Baarová to vyhrávala především svou fotogeničností...Po válce velmi těžce nesla šikanování, kterému byla vystavena především kvůli své sestře Lídě. Ublížilo jí jistě i to, že po ní chtěli, aby zůstala stále štíhlá, mladistvá, začala brát prášky, dnes bychom řekli, že se z ní stala narkomanka, i když prosím, nesrovnávat s těmi dnešními. Nakonec ztratila nervy a skončila sebevraždou. Velmi se nás to tehdy dotklo. Hrál jsem s ní v divadle Na Poříčí...Měl jsem ji jako kolegyni velmi rád.[18]
Při přijímacích zkouškách na konzervatoř jsme se zájmem sledovali půvaby dívek, které měly krášlit naši školu. Jednou se mezi nimi objevila něžná blondýnka Zorka Babková, sestra Lídy Baarové. Nebyl jsem sám, kdo k ní vysílal výmluvné pohledy. Porozuměla mi. Brzy se mezi námi rozvinulo křehké studentské přátelství.[19]
Její apatie rostla. Přestala jíst, zvolna se ztrácela před očima. Minulost pro ni nic neznamenala. Nejevila zájem o další existenci. Vždyť nenašla člověka, pro něhož by žila, ani divadlo, kde by se uplatnila. A tak se 27. dubna1946[20] navždy odvrátila od nelítostného světa. Sled událostí se dovršil. Rodinné drama, které stejně jako v antické tragédii utvářel osud, se uzavřelo.[21]
↑Lída Baarová: Života sladké hořkosti, Sfinga, Ostrava, 1991, str. 114
↑ Z.Sílová, R.Hrdinová, A.Kožíková, V.Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192
A. Tabášek: Adina Mandlová, Fámy a skutečnost, Formát, Praha, 2003, str. 65, 69, 117
Jiří TAUCHEN: Lída Baarová Návraty, Universum Praha 2021, 240 st. ISBN 9788024273846
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN80-7185-245-7. S. 587.
VINŠOVÁ, Hana. Renovace rodinné vily Karla Babky a Lídy Babkové-Baarové. earch.cz architektura on line [online]. 2009-08-18 [cit. 2011-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-07-02.
.jpg)
