|
Zelený záblesk Zelený záblesk nebo také zelený paprsek je skupina přírodních optických jevů,[1] které se objevují při západu Slunce nebo při jeho východu. Během krátkého časového intervalu je možno zahlédnout zelené světlo nad Sluncem. Tento jev se hlavně projevuje při čisté obloze a horizontu. Právě námořníci, po dlouhých měsících na moři, byli častými svědky tohoto úkazu. Záznamy o tomto úkazu se objevovaly již okolo roku 1600, ale staly se běžnější záležitostí po častějších a dlouhých plavbách na moři a polárních expedicích. Údajně již starověcí Egypťané psali příběhy o kouzelné síle zeleného světla a touto barvou zobrazovali i podsvětního boha Usira, který byl spojován se smrtí i znovuzrozením. Měli za to, že Slunce je v době mezi západem a východem zelené, což egyptolog William Groff považoval za nejstarší záznam pozorování astronomického jevu.[2] Jeden mýtus o zeleném záblesku vytvořil Jules Verne.[a] V románu Zelený paprsek tvrdil, že se jedná o starou skotskou legendu, ve které každý, kdo jej jednou spatřil, vidí jasně do svého srdce i do srdcí ostatních; žádná taková legenda ale do té doby nebyla známa. Fyzikální charakteristikaZelený záblesk je způsoben rozdílnou hustotou vzduchu ve vrstvách atmosféry Země, které se chovají jako hranol a lámou světlo. Když Slunce téměř zapadne, dojde k tomu, že se zelená část spektra světla ze Slunce zakřiví více než červená a díky tomu červená část již není vidět, zatímco zelenou část spektra vidět lze. Modrá část spektra obvykle není viditelná v důsledku Rayleighova rozptylu, navíc je i slaběji vnímána,[4] ale zcela výjimečně přesto dochází k modrému záblesku. Je popsáno několik různých projevů, lišících se barvami, tvarem a dobou trvání. Ty nastávají různě často, v závislosti na podmínkách zvrstvení a místě pozorování. Mechanismus některých vzácnějších není doposud dostatečně objasněn.[1] PoznámkyReference
Externí odkazy
|
