ZaměstnanecZaměstnanecZaměstnanec je jedním z účastníků pracovněprávního vztahu (druhým je zaměstnavatel). Úkolem zaměstnance je vykonávat určitou závislou činnost pro zaměstnavatele, za kterou mu přísluší mzda či plat. Používá se i starší výraz „pracovník“, který však není ze zákonného hlediska totožný s pojmem „zaměstnanec. Právní způsobilost být zaměstnancem má pouze fyzická osoba, která v den sjednání pracovního poměru dosáhne 15 let věku. Musí však mít ukončenou povinnou školní docházku. Výjimkou jsou jen přiměřené společensky prospěšné práce, které svým charakterem ani rozsahem neohrožují její zdraví a vývoj, ani jí nebrání v přípravě na povolání. Takový zaměstnanec mladší 18 let se pak označuje jako mladistvý. V případě uzavření pracovní smlouvy s mladistvým, musí zaměstnavatel vyžádat vyjádření jeho zákonného zástupce. V opačném případě je pracovní smlouva platná, ale zaměstnavateli hrozí sankce za nesplnění této podmínky uložená příslušným úřadem práce.[1] Plnou právní způsobilost (včetně tzv. hmotné odpovědnosti) získá zaměstnanec dovršením 18 let. Cizinci a osoby bez státní příslušnosti mohou být v ČR zaměstnání, jen v případě platného povolení k pobytu a povolení k zaměstnání.[1] Volba povoláníListina základních práv a svobod deklaruje pro každého právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Zákoník práce zakazuje diskriminaci, a to i navádění k ní, osob ucházejících se o zaměstnání z důvodů pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického původu, národnosti, státního občanství, sociálního původu, rodu, jazyka, zdravotního stavu, věku, náboženství či víry, majetku, manželského a rodinného stavu. Občan se může svobodně rozhodnout, zda bude samostatně podnikat nebo vstoupí do pracovního poměru. Z výše uvedeného vyplývá, že v ČR není ústavně zajištěno právo na práci pro každého, nicméně je garantováno právo na zaměstnání tak, že pokud si občan nezajistí práci sám, může požádat o pomoc úřad práce, který může zajistit zprostředkování pracovního uplatnění ve vhodném zaměstnání nebo potřebnou rekvalifikaci k pracovnímu uplatnění.[1] Předcházení ohrožení života a zdraví zaměstnance při práciPráva zaměstnance jsou stanovena Zákoníkem práce zejména s ohledem na zajištění bezpečnosti práce, dostatkem relevantních informací o možných rizicích a ochraně před jejich vlivem; tyto informace musí být podány srozumitelným způsobem pro každého zaměstnance. Platí pravidlo, že zaměstnanec může odmítnout práci, o které má důvodně za to, že ohrožuje jeho život případně zdraví, nebo jiných osob. Určitým předělem mezi právy a povinnostmi zaměstnance pak je podílení se na vytváření bezpečného pracovního prostředí. Kombinace práv a povinností plyne z faktu, že je v nejlepším zájmu zaměstnance uplatňovat zaměstnavatelem stanovená opatření pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, které zaměstnavatel stanovil. Zaměstnanec je tedy povinen dbát podle svých možností o vlastní bezpečnost, a stejně tak o bezpečnost všech dalších osob, kterých se dotýká jeho jednání, nebo opomenutí při práci. Neznalost neomlouvá, a tak je zaměstnanec povinen znát základní povinnosti, které plynou z právních a ostatních předpisů a požadavků zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Proto je zaměstnanec povinen účastnit se školení, které se týkají bezpečnosti práce a doložit získané znalosti, podrobit se lékařským prohlídkám, vyšetření nebo očkováním. Z výše udaného logicky plyne i povinnost zaměstnance následovat pracovní postupy, používat stanovené pracovní prostředky, osobní ochranné pracovní prostředky a ochranná zařízení a svévolně je neměnit ani nevyřazovat z provozu. Naprosto vyloučené pak je požívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek během práce nebo vstup na pracoviště zaměstnavatele pod jejich vlivem. S tím souvisí povinnost podrobit se na pokyn oprávněného vedoucího zaměstnance písemně určeného zaměstnavatelem zjištění, zda není pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek. Vyloučeno je také kouření v prostorách, kde jsou účinkům kouření vystavení nekuřáci. Definicí povinnost, ale ve své podstatě spíše zdravý rozum, velí zaměstnanci oznámit nadřízenému nedostatky a závady na pracovišti, které by mohli ohrozit bezpečnost nebo zdraví zaměstnanců při práci, případně hrozí vznikem mimořádné události. Zaměstnanec by se měl, dle svých možností, také podílet na odstraňování nedostatků zjištěných během kontrol příslušných orgánů. V každém případě musí zaměstnanec oznámit nadřízenému případný pracovní úraz, pokud mu to jeho zdravotní stav dovolí. Stejně tak musí oznámit pracovní úraz kolegy a být součinný během vyšetřování příčin úrazu.[2] Povinnosti zaměstnanců dle Zákoníku práceZaměstnanci jsou povinni pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci, využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly, dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni, řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Jiné povinnosti zaměstnancůZaměstnanci jsou v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti povinni dodržovat stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce, pokud jde o povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek podle zákona o nemocenském pojištění.[2] Zaměstnanci ve státní správě a jejich povinnostiZaměstnanci státní správy jsou povinni jednat a rozhodovat nestranně a zdržet se při výkonu práce všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v nestrannost rozhodování, musí zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděli při výkonu zaměstnání a které v zájmu zaměstnavatele nelze sdělovat jiným osobám; to neplatí, pokud byli této povinnosti zproštěni statutárním orgánem nebo jím pověřeným vedoucím zaměstnancem, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. Nesmějí v souvislosti s výkonem zaměstnání přijímat dary nebo jiné výhody, s výjimkou darů nebo výhod poskytovaných zaměstnavatelem, u něhož jsou zaměstnáni, nebo na základě právních předpisů. Zdržet se jednání, které by mohlo vést ke střetu veřejného zájmu se zájmy osobními, zejména nezneužívat informací nabytých v souvislosti s výkonem zaměstnání ve prospěch vlastní nebo někoho jiného.[2] Smrt zaměstnanceTaké v případě úmrtí má zaměstnanec svá práva na odměnu za vykonanou práci. A to do výše odpovídající trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku přecházejí mzdová a platová práva z pracovněprávního vztahu uvedeného v § 3 větě druhé postupně na jeho manžela, děti a rodiče, jestliže s ním žili v době smrti ve společné domácnosti; v případě, že nikdo takový není, stávají se předmětem dědictví.[2] ReferenceExterní odkazy
|