|
Wangen
Wangen je obec ve švýcarském kantonu Schwyz. Žije zde přibližně 5 100[1] obyvatel. GeografieWangen leží téměř celý na náplavové rovině tvořené řekou Wägitaler Aa směrem k horní části Curyšského jezera. Nacházejí se zde také přírodní rezervace Nuoler Ried a Bachtellen. Směrem k východní hranici obce se terén zvedá ze 410 m n. m. na 631 m n. m. směrem k Buechbergu. Buechberg je moréna, kterou zde zanechal ledovec Linthgletscher při svém postupu v poslední době ledové. Pouze 6,5 % rozlohy obce je zalesněno, 47 % tvoří obdělávaná půda. Historie Atraktivní poloha a dobré dopravní podmínky přilákaly do oblasti kolem Buechbergu osadníky už před 3000 lety. Stále ustupující jezero poskytuje hojnost potravin a půda, která se u něj uvolňuje, je díky usazování sedimentů bohatých na minerály úrodná a snadno obdělávatelná. Bukový les na moréně, který zde zanechal ledovec Linthgletscher v poslední době ledové, poskytoval nejen kořist pro lovce, ale také dobré dřevo pro jednoduchá obydlí a oheň. Římané nezanechali v oblasti Wangenu žádné výrazné stopy. Ačkoli se v termálních lázních v lokalitě „Ryffen“ v Nuolenu čepovaly sirné prameny, s nástupem stěhování národů kolem roku 450 n. l. musela někdejší světová velmoc přepustit oblast March přistěhovalým Alamanům a Keltům. V roce 600 n. l. se s oblastí seznámili irští misionáři Kolumbán a Gallus (Havel), kteří se snažili hlásat evangelium poněkud radikálním způsobem svých krajanů. Setkávají se s odmítnutím a nepřátelstvím a brzy jsou oba Irové opět na cestě. Kolumbán putoval na jih, kde založil slavné opatství Bobbio. Gallus přešel jezero a stal se kanovníkem světoznámého opatství St. Gallen. Potomci mnichů byli alespoň odškodněni za ztrátu v srpnu 844: majitel Wangenu a Tuggenu Wolfhart dal své panství opatství Bobbio jako dědičné léno, žádal za to relikvie Kolumbána, který zemřel roku 615 a byl mezitím kanonizován, a postavil baziliku. Kolumbán je dosud patronem kostela ve Wangenu. V roce 872 změnilo panství majitele, ale zůstalo v rukou benediktinů. Vesničané byli nyní poddanými kláštera v St. Gallenu. V roce 1178 přiděluje papež Alexandr III. kostel Nuolen se všemi dvorskými pozemky klášteru Schänis. Když klášter zchudl, prodal majetek soukromému majiteli, který jej se ziskem prodá dále špitálu v Rapperswilu.[2] Po smrti hraběte Fridricha VII. z Toggenburgu, který byl světským patronem oblastí kolem Buechbergu, se spory mezi stavy Schwyzu a Curychu vyhrotily v krvavou bratrovražednou válku: oblast byla nakonec v roce 1437 přidělena Schwyzu. V roce 1658 už měli obyvatelé Wangenu dost cizí nadvlády. Za částku 221 korun a 20 šilinků se vykoupili od obyvatel Schwyzu a obdrželi statut svobody „na věčné časy“. V roce 1716 vrátil Schwyz lidem z Wangenu dřívější kupní cenu a opět převzal dispoziční právo nad kostelem, církevními pány a majetkem Wangenu. V letech 1831–1833 se obyvatelé Ausserschwyzu a s nimi i obyvatelé Wangenu naposledy odtrhli od schwyzské nadvlády.[2] Kolem roku 1840 přišel do vesnic na Buechbergu průmyslový věk. Zkrocení potoka Nuolerbach kanálem umožnilo firmě Billeter provozovat přádelnu v Nuolenu, na kterou v roce 1852 navázal Caspar Honegger stavbou v Siebnenu a nakonec převzal i nuolenský provoz. V roce 1900 přibyla tkalcovna hedvábí Bachmann ve Wangenu. V letech 1810 až 1846 je Wangen poprvé rozdělen na dvě části výstavbou nové kantonální silnice. V roce 1875 byla otevřena železniční trať Curych–Ziegelbrücke. Výstavba a otevření dálnice A3 v letech 1973/74 způsobily další velký zářez do lužní krajiny. Ve 21. století se venkovská oblast na Buechbergu vyvinula v atraktivní centrum obce.[2] Obyvatelstvo
Většina obyvatel (k roku 2000) hovoří německy (92,0 %), druhá nejčastější je albánština (2,0 %) a třetí italština (1,7 %). Počet obyvatel Wangenu se mezi lety 1990 a 2000 zvýšil o více než 30 %. Podíl cizinců činí 15 %. HospodářstvíPrůmyslový rozvoj začal v roce 1840, kdy přádelna Billeter zprovoznila kanál Nuolenerbach, aby získala energii, a v roce 1900 následovala Bachmannova tkalcovna hedvábí. Dnes se ve Wangenu nachází dřevozpracující průmysl, stavební stroje, kovovýroba, podlahové krytiny, lom, štěrkovny s přepravou štěrku po jezeře pomocí bárek. V samotném Wangenu je zaměstnána jen malá část pracujících obyvatel, 69,4 % dojíždí do jiných obcí nebo do metropolitní oblasti Curychu. Doprava Výstavba kantonální silnice Lachen – Wangen – Uznach z roku 1810 rozdělila obec na dvě části. V roce 1875 byla otevřena železniční trať Curych–Ziegelbrücke. V 70. letech 20. století byl Wangen zpřístupněn automobilové dopravě prostřednictvím dálnice A3. Železniční stanice Siebnen-Wangen je obsluhována linkami S2, S25 a S27 curyšské S-Bahn a linkou 35 InterRegio. Přes Wangen jezdí také poštovní autobusy do Uznachu a přes Siebnen do Wägitalu, Pfäffikonu a Reichenburgu. Letiště Wangen-Lachen je jedním z tréninkových míst pro tým letecké akrobacie Patrouille Suisse. OdkazyReferenceV tomto článku byl použit překlad textu z článku Wangen SZ na německé Wikipedii.
Externí odkazy
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
