Share to: share facebook share twitter share wa share telegram print page

 

Vladimír Hrubý (novinář)

Vladimír Hrubý
Narození26. března 1961
Rokycany
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí6. října 2014 (ve věku 53 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Příčina úmrtírakovina
Povolánínovinář, spisovatel, tanečník a učitel
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vladimír Hrubý (26. března 1961 Rokycany[1][2]6. října 2014 Praha[3]) byl český novinář, občanský aktivista, tanečník a pedagog.

Pedagogické a taneční začátky

Narodil se v Rokycanech a od narození žil v Nezvěsticích u Plzně.[2] Na Pedagogické fakultě v Plzni[1] studoval obor český jazyk a dějepis a k tomu dálkově i společenský tanec a choreografii.[2] Po absolvování s titulem Mgr. působil pět let ve školství. Byl zakladatelem i choreografem taneční skupiny Spin – několikanásobných mistrů ČR ve formacích Disco Show.[zdroj⁠?!] Po Sametové revoluci 1989 se skupinou odešel do Prahy a pět let působil ve Varieté Praga,[2] také v Německu a na Sicílii.[zdroj⁠?!]

Kariéra novináře

S žurnalistikou začínal ve svých 34 letech[2] v pražské soukromé stanici Radio R.I.O. a poté nastoupil do Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.[1] Zde se od roku 1995 stal na sedm let parlamentním zpravodajem, moderátorem pořadu Zápisník domácích zpravodajů a také tvůrcem a moderátorem pořadu Ring Mikrofóra.[1] Inicioval a spolu s Kateřinou Veselou dlouhodobě moderoval rozhlasový pořad Bona Dea s podtitulem „100% magazín o 4% světě“, který byl vysílán od září 1998 každé pondělí od 20.05 hodin s trváním 25 minut.[4][5] S moderováním pořadu skončil v roce 2002,[3] samotný pořad byl pak vysílán ještě do konce roku 2006.[6]

Na 7. ročníku přehlídky publicistické tvorby Report v roce 1998 získal Hlavní cenu generálního ředitele ČRo za pořad Ring Mikrofóra.[7] Za reportáž o životě HIV pozitivního prostituta z pražského Hlavního nádraží získal rozhlasovou cenu Prix Bohemia Radio.[3]

Příběhy posluchačů a posluchaček Bony Dei se mu staly inspirací k sepsání knihy Tak trochu jiné namlouvání, kterou vydala společnost Yonathan Bax v roce 2002[8][9] a o rok později nakladatelství Hart v rozšířeném vydání pod názvem Holky s holkama, kluci s klukama.[10][11]

Aktivismus

V 90. letech se Hrubý podílel na činnosti Sdružení organizací homosexuálních občanů (SOHO).[3] V roce 2000 byl členem jeho prezidia jako vedoucí sekce kultury a sportu [12][pozn. 1] a ve stejné době mimo jiné moderoval finálový večer soutěže Gay Man ČR v brněnském Boby centru.[14][15]

V polovině května 2015 obdržel in memoriam Cenu bePROUD za celoživotní přínos LGBT komunitě.[16]

Soukromý život

V době svých studií se oženil a z manželství vzešel syn Filip. Následoval rozvod a osmiletý partnerský vztah s akademickým malířem Lukášem Příčinou.[2] S ním Hrubý v roce 1992 uspořádal symbolický svatební obřad v pražském kostele sv. Voršily, který získal širokou publicitu a stal se patrně nejznámějším podobným obřadem z té doby.[17] Po sedmi letech vzájemný slib zopakovali 16. prosince 1999, opět jen při symbolickém obřadu.[18] Po rozchodu s Příčinou byl jeho životním partnerem mladší Martin Karlík.[2]

Ve svých 43 letech Hrubý prodělal cévní mozkovou příhodu s částečným ochrnutím.[2] Dne 6. října 2014 zemřel ve Vinohradské nemocnici v Praze, kde byl hospitalizován se zhoubnou rakovinou.[3]

Odkazy

Poznámky

  1. Jan Seidl s odvoláním na jiného člena prezidia, Iva Procházky uvádí, že byl v té době Hrubý přemlouván i ke kandidatuře na prezidenta SOHO, což však odmítl.[13]

Reference

  1. a b c d HRUBÝ, Vladimír. Lidé: Vladimír Hrubý [online]. Český rozhlas Radiožurnál [cit. 2014-10-08]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h HRUBÝ, Vladimír. Vladimír Hrubý životopis [online]. Plesk Made in Czech [cit. 2014-10-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-15. 
  3. a b c d e KOUBEK, Jiří. Zemřel LGBT aktivista Vladimír Hrubý, nositel ceny bePROUD. ColourPlanet [online]. 2014-10-07 [cit. 2014-10-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-09. Dostupné také na: [1]. 
  4. FANEL, Jiří. Gay historie. Praha: Dauphin, 2000. 527 s. ISBN 80-7272-010-4. S. 459. 
  5. Miluji tvory svého pohlaví. Příprava vydání Pavel Himl, Jan Seidl, Franz Schindler. 1. vyd. Praha: Argo, 2013. 649 s. ISBN 978-80-257-0876-7. S. 507. 
  6. SEIDL, Jan. Od žaláře k oltáři. Brno: Host, 2012. 584 s. ISBN 978-80-7294-585-6. S. 384. (dále jen Seidl (2012)). 
  7. Dvacet let Reportu. In: Sborník z tvůrčích akcí za rok 2011. Praha: Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, 2012-02. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-14. Kapitola Report 1998, s. 38. Archivováno 14. 10. 2014 na Wayback Machine.
  8. zab. Tak trochu jiné namlouvání. 004.cz [online]. 2002-05-30 [cit. 2014-10-08]. Dostupné online. 
  9. Tak trochu jiné namlouvání [online]. Databazeknih.cz [cit. 2014-10-08]. Dostupné online. 
  10. Holky s holkama, kluci s klukama [online]. Databazeknih.cz [cit. 2014-10-08]. Dostupné online. 
  11. Holky s holkama. Kluci s klukama [online]. Československá bibliografická databáze [cit. 2014-10-08]. Dostupné online. 
  12. Seidl (2012), s. 368.
  13. Seidl (2012), s. 397.
  14. Seidl (2012), s. 383.
  15. LOS. Soutěž Gayman se líbila porotě i divákům. Rovnost. 2000-06-26. Dostupné online [cit. 2014-10-09]. 
  16. Gay aktivista Vladimír Hrubý získal cenu za celoživotní přínos. Pražský patriot [online]. 2015-05-17 [cit. 2017-03-15]. Dostupné online. 
  17. Seidl (2012), s. 372.
  18. Po létech se opět vzali a opět jen jako. Pilník G-Klubu Vysočiny [online]. Listopad/prosinec 1999 [cit. 2014-10-09]. Roč. Svazek 2, čís. 11/12. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-29. 

Externí odkazy

Kembali kehalaman sebelumnya