Veřejný nepřítel č. 1: Epilog

Veřejný nepřítel č. 1: Epilog
Původní název	L'Ennemi public n° 1
Země původu	Francie Francie Kanada Kanada Itálie Itálie
Jazyky	francouzština a angličtina
Délka	128 min
Žánry	životopisný film filmové drama
Scénář	Jean Richet Abdel Raouf Dafri
Režie	Jean Richet
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role	Vincent Cassel Ludivine Sagnierová Mathieu Amalric Samuel Le Bihan Olivier Gourmet … více na Wikidatech
Produkce	Thomas Langmann
Hudba	Marco Beltrami
Kamera	Robert Gantz
Kostýmy	Virginie Montel
Střih	Hervé Schneid
Zvuk	François Groult Jean Minondo
Výroba a distribuce
Premiéra	2008 21. května 2009 (Německo)
Produkční společnost	Eagle Pictures
Distribuce	Netflix
Veřejný nepřítel č. 1: Epilog na ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky.

Veřejný nepřítel č. 1: Epilog (v originále L'Ennemi public n^o 1) je francouzsko-kanadsko-italský hraný film z roku 2008, který režíroval Jean-François Richet podle autobiografické knihy L'Instinct de mort Jacquese Mesrineho. Film navazuje na předchozí část díl Veřejný nepřítel č. 1. Snímek měl světovou premiéru na Mezinárodním filmovém festivalu v Tokiu dne 22. října 2008.^[1]

Po několika letech strávených v Kanadě se Jacques Mesrine vrací do Francie. V roce 1978 se setkává s Françoisem Besse ve věznici La Santé, odkud společně utečou. Tím se dostává do zájmu médií.

• Mezinárodní filmový festival v Tokiu: nejlepší herec (Vincent Cassel)
• César: nejlepší zvuk (Jean Mimondo, Gérard Hardy, Alexandre Widmer, Hervé Buirette), nejlepší režie (Jean-François Richet), nejlepší herec (Vincent Cassel); nominace v kategoriích nejlepší film, nejlepší adaptace (Abdel Raouf Dafri a Jean-François Richet), nejlepší filmová hudba (Marco Beltrami a Marcus Trumpp), nejlepší kamera (Robert Gantz), nejlepší výprava (Émile Ghigo), nejlepší střih (Hervé Schneid a Bill Pankow), nejlepší kostýmy (Virginie Montel)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku L'Ennemi public no 1 (film, 2008) na francouzské Wikipedii.