|
Turkologie  Turkologie je humanitní věda, či komplex humanitních věd, které studují jazyky, historii, literaturu, folklór, kulturu a etnografické znaky lidí hovořících turkickými jazyky a turkických národů (v minulosti často též nazývaných turkotatarské národy). Popis oboruStudium zahrnuje široké spektrum etnik žijících od východní Sibiře až po Balkán. Největší jsou Turci, Ázerbájdžánci, Uzbeci, Ujgurové, Kazaši, Tataři, Turkmeni, Kyrgyzové, Baškirové, Čuvaši a Kaškajové. Jazyky pak turečtina, ázerbájdžánština, uzbečtina a kazaština. Za prvního turkologa bývá považován ujgurský učenec 11. století Mahmúd al-Kašgarí, který začal turkické jazyky studovat a sepsal první jejich slovník Díwánu l-Lugat al-Turk (1072-1074). V Evropě se zájem soustředil na Osmany a turečtinu, v 17. století nacházíme přelomové dílo Francisci a Mesgnien Meninského, latinsko-turecký slovník a slovník turečtiny (Thesaurus Linguarum Orientalium) z roku 1680. V 19. století sehráli klíčovou roli při rozvoji moderní turkologie Dán Vilhelm Thomsen a Rus Vasilij Radlov. Ve 20. století vznikla první odborná periodika Türkische Bibliothek (1905–27) či Mitteilungen zur Osmanischen Geschichte (1921–26). V éře stalinismu se turkologie stala v Sovětském svazu jednou z pronásledovaných věd. Turkická identita ohrožovala Stalinovu geopolitickou a nacionalizační koncepci. To vedlo k tomu, že se téma, jako tabuizované, stalo velmi politickým a atraktivním a přitáhlo ovšem i různé teoretiky balancující na pomezí vědy, jejichž dílo vešlo ve známost většinou v éře perestrojky (zejm. Lev Gumiljov; turkologem byl mj. i Vladimir Žirinovskij, který vstoupil v Rusku do politiky). Významné osobnostiPředstavitelé české turkologiePředstavitelé turkologie ve světě
OdkazyReferenceV tomto článku byl použit překlad textu z článku Turkology na anglické Wikipedii. Externí odkazy
|
