Tomomi Iwakura

Tomomi Iwakura
Narození	26. října 1825 Kjóto Tokugawský šógunát Tokugawský šógunát
Úmrtí	20. července 1883 (ve věku 57 let) Tokio Japonské císařství Japonské císařství
Příčina úmrtí	rakovina hrtanu
Místo pohřbení	Kaiandži
Povolání	politik a diplomat
Ocenění	Řád vycházejícího slunce 1. třídy velkostuha Řádu chryzantémy
Choť	Makiko Iwakura
Děti	Tomocune Iwakura Hiroko Mori Tomosada Iwakura Mičitomo Iwakura Kiwako Toda Gugi Iwakura
Rodiče	Jasušika Horikawa
Rod	Iwakura a Horikawa
Příbuzní	Tomojasu Iwakura (tchán) Tomocuna Iwakura (mukojóši) Tomošige Samedžima a Tomomicu Iwakura (vnoučata)
Funkce	maecukimi dainagon gidžó udaidžin
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tomomi Iwakura (japonsky 岩倉具視, Iwakura Tomoni; 26. října 1825 Kjóto – 20. července 1883 Tokio) byl japonský státník období bakumacu (poslední roky období Edo a Meidži.^[1]

Tomomi Iwakura se narodil v Kjótu jako druhorozený syn nižšího dvořana a šlechtice Jasučika Horikawy (堀川 康親). V roce 1836 byl adoptován do rodiny jiného šlechtice, Tomojasu Iwakury, od kterého pak převzal rodové jméno. Cvičil ho kampaku (regent) Masamiči Takacukasa. V roce 1854 se stal komorníkem císaře Kómeie.

Stejně jako mnoho dalších dvořanů, také Iwakura nesouhlasil s plánem šógunátu Tokugawa na ukončení politiky japonské národní izolace a otevřít zemi cizincům. Když do Kjóta dorazil ródžu (rádce) tokugawského šógunátu, Masajoši Hotta, aby získal císařské povolení podepsat Harrisovu smlouvu o přátelství a obchodu se Spojenými státy americkými, shromaždil Iwakura dvořany a pokusil se zabránit jednání.

Po zavraždění taira Naosuke Iiho v roce 1860 Iwakura podporoval hnutí Kobugattai, alianci mezi dvorem a šógunátem. Hlavním bodem tohoto spojenectví byla svatba mezi šógunem Iemoči Tokugawou a princeznou Kazu-no-Mija Čikako, mladší sestrou císaře Kómeie. Samurajové a šlechta, která podporovala radikálnější hnutí Sonnó džói, viděli Iwakuru jako zastánce šógunátu a vyvíjeli tlak na dvůr, aby ho vyhnali. Výsledkem tohoto snažení Iwakura v roce 1862 dvůr opustil a přestěhoval se do Iwakury, severně od Kjóta.

Když v roce 1866 šógun Iemoči zemřel, snažil se Iwakura převzít u dvora politickou iniciativu. Pokusil se shromáždit pod dvůr všechny daimjó, ale neuspěl. Když v následujícím roce zemřel císař Kómei, proslýchalo se, že Iwakura naplánoval jeho otrávení. Zatčení však unikl.

3. ledna 1868 společně s Tošimičim Ókubou a Takamori Sajgem připravil Iwakura obsazení císařského paláce v Kjótu. Pomohli jim k tomu vojáci loajálních panství Sacuma a Čóšú. Po této revoluci byly zahájeny reformy Meidži.

Po ustavení vlády hrál Iwakura, díky vlivu a důvěře s císařem Meidžim důležitou roli. Byl z velké části zodpovědný za vyhlášení Přísahy o pěti článcích a zrušení dosavadního administrativního dělení na domény (hany).

Brzy po jeho dosazení na místo ministra zprava či mladšího ministra (udaidžin) v roce 1871 s vydal na takzvanou Iwakurovu misi, dvouletou cestu kolem světa s cílem opětovného uzavírání smluv, které dosud byly pro Japonsko nevýhodné, a shromažďováním poznatků, které měly pomoci s modernizací země.

Iwakura zemřel 20. července 1883 na rakovinu krku.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iwakura Tomomi na anglické Wikipedii.

• BEASLEY, William G. The Meiji Restoration. Stanford: Stanford University Press, 1972. Dostupné online. ISBN 9780804708159. 
• JANSEN, Marius B.; ROZMAN, Gilbert. Japan in Transition: from Tokugawa to Meiji. Princeton: Princeton University Press, 1986. ISBN 9780691054599. 
• NISH, Ian. The Iwakura Mission to America and Europe: A New Assessment. Richmond, Surrey: Japan Library, 1998. ISBN 9780415471794. 
• NUSSBAUM, Louis-Frédéric; ROTH, Käthe. Japan encyclopedia. Cambridge: Harvard University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 978-0-674-01753-5. 
• SIMS, Richard L. Japanese Political History Since the Meiji Renovation 1868–2000.. New York: Palgrave Macmillan, 2001. Dostupné online. ISBN 9780312239145. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Tomomi Iwakura na Wikimedia Commons