Share to: share facebook share twitter share wa share telegram print page

 

Thomas Hampson

Thomas Hampson
Základní informace
Narození28. června 1955 (69 let)
Elkhart
Žánryopera
Povoláníoperní pěvec
Nástrojehlas
Hlasový oborlyrický baryton
Členem skupinEvropská akademie věd a umění
Americká akademie umění a věd
OceněníEcho Klassik Male Singer of the Year (1995)
Echo Klassik Male Singer of the Year (1997)
rytíř Řádu umění a literatury (2002)
Echo Klassik Male Singer of the Year (2011)
Lipská mezinárodní Mendelssohnova cena (2013)
… více na Wikidatech
Webthomashampson.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thomas Walter Hampson (* 28. června 1955 Elkhart, Indiana) je americký lyrický baryton, zpěvák, který vystupoval v největších operních domech a koncertních sálech celého světa a natočil přes 170 hudebních nahrávek.

Hampsonův operní repertoár zahrnuje škálu více než 80 rolí včetně titulních rolí v Mozartově Donu Giovannim, Rossiniho Vilému Tellovi a Lazebníku sevillském, Hamletovi Ambroise Thomase a Čajkovského Evženu Oněginovi. Základem jeho verdiovského repertoáru zůstává Posa v Donu Carlosovi, Germont v La traviatě, titulní role v Macbethovi a Simonu Boccanegrovi. V poslední době přidal i Amfortase ve Wagnerově Parsifalovi a Scarpiu v Pucciniho Tosce.

Celosvětové uznání si získal i svými písňovými recitály, které mají promyšlené a kreativní programy, vycházející z bohatého repertoáru písní v široké škále stylů, jazyků a období. Je jedním z nejdůležitějších tlumočníků německých romantických písní. Obzvláště vyniká jako interpret hudby Gustava Mahlera[1] a ve svém projektu Song of America, ve kterém spolupracuje s Knihovnou Kongresu, propaguje i americké písně.[2]

Hampsonova rozmanitá a rozsáhlá diskografie byla vyznamenána mnoha oceněními. Díky ní dostal Edisonovu cenu za celoživotní dílo a čtyři další za jednotlivá alba, čtyři ceny Echo nebo Cenu Grammy.

Mládí a vzdělání

Hampson vyrostl ve Spokane ve státě Washington, kde se zapsal na Eastern Washington State College v Cheney, obor politologie. Současně ale vystudoval na Fort Wright College obor zpěv, kde studoval pod vedením sestry Marietty Coyleové. Během let 1978 a 1979, studoval u Gwendolyn Koldowské a Martiala Singhera na Music Academy of the West.[3] Poté pokračoval ve studiu na Univerzitě Jižní Kalifornie, kde pracoval s barytonistou Horstem Günterem, který se stal jeho celoživotním mentorem. V roce 1980, zvítězil v konkursu Sanfranciské opery a díky tomu se setkal s Elisabeth Schwarzkopfovou. V roce 1981 byl jedním z vítězů finále konkursů Národní rady Metropolitní opery.[4]

Počátky kariéry

Cesta po konkursech v Evropě na počátku 80. let mu zajistila místo v Německé opeře na Rýnu v Düsseldorfu, stejně jako příležitost ke studiu s Elisabeth Schwarzkopfovou. Během tří let v düsseldorfském souboru (1981 až 84) se zdokonaloval v jevištní praxi řadou menších rolí,[5] ale dostával již také větší úkoly, a to jak v Düsseldorfu, tak jinde. Zpíval titulní roli v Henzeho Knížeti z Homburgu v německém Darmstadtu nebo Guglielma v opeře Così fan tutte v operním divadle v St. Louis, což k němu přitáhlo velkou pozornost ve Spojených státech.[6]

V roce 1984 nastoupil jako hlavní lyrický baryton k angažmá v Curyšské opeře. Tam se mimo jiné účastnil legendárního Harnoncourtova a Ponnelleova mozartovského cyklu. V roce 1987 vystoupil v titulní roli slavné produkce Dona Giovanniho. V té době vystupoval také v Hamburku, Kolíně nad Rýnem a ve Vídni a v rpce 1984 debutoval v Londýně v koncertní síni Wigmore Hall.

Americký recitálový debut absolvoval 14. dubna 1986 v newyorské Town Hall, za který se dočkal pochvaly i od recenzenta New York Times. Krátce potom, 9. října 1986 debutoval v Metropolitní opeře jako hrabě Almaviva v premiéře Figarovy svatby. V roce 1986 byl pozván na předzpívání před Leonardem Bernsteinem, čímž začala jeho spolupráce s tímto legendárním dirigentem, zahrnující jeho částečně scénické uvedení Bohémy v Římě v roce 1987 a následně nastudování písňových cyklů Gustava Mahlera s Vídeňskými filharmoniky: Písní o mrtvých dětech (1988), Rückertových písní a Písní potulného tovaryše (obojí 1989). Od té doby byl uznáván jako jeden z "předních lyrických barytonů konce století."[7]

90. léta 20. století

V tomto období Hampson vystupoval v nejvýznamnějších koncertních síních, např. Barbican Centre, Carnegie Hall, Concertgebouw, Royal Albert Hall, Théâtre du Châtelet; nejvýznamnějších operních domech, např. Lyrické opeře v Chicagu, Metropolitní opeře, Pařížské opeře, Královské opeře Covent Garden, Sanfranciské opeře, Vídeňské státní opeře; a festivalech, např. Maggio Musicale nebo Salcburském festivalu. Zpíval za doprovodu významných klavíristů i orchestrů, včetně Chicagského symfonického orchestru, New York Philharmonic, Filadelfského orchestru, Orchestru Národní akademie sv. Cecilie, Staatskapelle Berlin a za řízení předních dirigentů, jako byli např. Daniel Barenboim, Christoph Eschenbach, Daniele Gatti, Vladimir Jurowski, James Levine, Fabio Luisi, Kurt Masur, Zubin Mehta, Seidži Ozawa, Michael Tilson Thomas a Franz Welser-Möst.

V roce 1990 vydal ve spolupráci s klavíristou Geoffreyem Parsonsem u společnosti Teldec své první sólové album s názvem Des Knaben Wunderhorn. New York Times ocenil nahrávku s tím, "výkon vyzařuje krásu a vypravěčské kouzlo."[8] V únoru a březnu téhož roku Hampson pokračoval ve spolupráci s Bernsteinem, když Mahlerovy Rücertovy písně a Písně potulného tovaryše uvedli s Vídeňskými filharmoniky v Carnegie Hall.[9] V listopadu absolvoval svůj debut v Sanfranciské opeře v Monteverdiho Návratu Odyssea. Poprvé také zpíval Dona Giovanniho v Metropolitní opeře.

V roce 1991 měl Hampson tu čest otevírat novou sezonu New York Philharmonic při koncertu z cyklu Live from Lincoln Center, když uvedl pod řízením Kurta Masura Staré americké písně Aarona Coplanda. Zúčastnil se také galakoncertu k 25. výročí Metropolitní opery. V roce 1991 také vydal své album k poctě Colea Portera u vydavatelství EMI/Angel.[10]

V roce 1992 byl jmenován Zpěvákem roku časopisu Musical America. V tomto roce také předvedl mnoho unikátních výkonů, včetně: Rossini 200. narozeniny gala v Avery Fisher Hall, titulní role v opeře Billy Bud v Metropolitní ope, Hrabě v Le nozze di Figaro v Florencie, Maggio Musicale pod taktovkou Zubin Mehta, Brahmsova německého Requiem pod Daniel Barenboim na Chicago Symphony Orchestra, a dvě představení - Schumann's Dichterliebe: jedna v Ženevě a druhá v jeho první koncert v Carnegie Hall.[11]

Následující rok 1993 pro Hampsona jeho prvním ztvárněním titulní postavy Hamleta v opeře Ambroise Thomase v Monte Carlu, tuto roli následně nahrál pro společnost EMI/Angel. Do svého repertoáru přidal i další významné role, všetně Lazebníka sevillského jak v Covent Garden, tak v Met, Posu ve Verdiho Donu Carlosiv v Curychu, nebo Choräbea v Berliozových Trojanech na jevišti Metropolitní opery.[12] Byl mu udělen čestný doktorát v rodném městě Spokane.[13]

V roce 1994 byl Hampson jmenován Zpěvákem roku při vyhlašování Mezinárodních cen klasické hudby.[14] V srpnu 1994 účinkoval na Salcburském festivalu s recitálem písní Samuela Barbera a Gustava Mahlera. V září zpíval hlavní roli při světové premiéře nové opery Conrada Susy a Philipa Littella Nebezpečné známosti.[15]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Thomas Hampson na anglické Wikipedii.

  1. Thomas Hampson [online]. Los Angeles Philharmonic [cit. 2014-12-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-17. 
  2. About The Library of Congress Song of America Project [online]. Library of Congress [cit. 2014-12-03]. Dostupné online. 
  3. ORON, Aryeh. Thomas Hampson (baritone) [online]. Bach Cantata Website, May 2001 [cit. 2014-12-03]. Dostupné online. 
  4. National Council Auditions, Past Winners [online]. The Metropolitan Opera [cit. 2014-12-03]. Dostupné online. 
  5. MILNES, Rodney. Baritones in Opera: Profiles of Fifteen Great Baritone. London: Opera Magazine Ltd., 2002. S. 73–79. 
  6. HENAHAN, Donal. Opera: Così fan tutte. The New York Times. 18 June 1982. Dostupné online [cit. 2014-12-03]. 
  7. ROCKWELL, John. Recital: Hampson Debut. The New York Times. 17 April 1986. Dostupné online [cit. 2014-12-03]. 
  8. PINCUS, Andrew L. Home Entertainment/Recordings: Recent Releases. The New York Times. 7 January 1990. Dostupné online [cit. 2014-12-03]. 
  9. KOZINN, Allan. Review/Music; Bernstein's Latest Thoughts on 2 of His Specialties. The New York Times. 13 March 1990. Dostupné online [cit. 2014-12-03]. 
  10. 1992 Artists of the Year. Musical America. January 1992, s. 52. 
  11. HOLLAND, Bernard. Classical Music in Review. The New York Times. 17 November 1992. Dostupné online [cit. 2014-12-03]. 
  12. ROTHSTEIN, Edward. Review/Opera; Hampson In 'Barbiere' At the Met. The New York Times. 24 December 1993. Dostupné online [cit. 2014-12-03]. 
  13. Guide to the Recognitions and Honorary Degrees Records 1892-2002 [online]. Whitworth University, 2002 [cit. 2014-12-03]. Dostupné online. 
  14. MAYCOCK, Robert. The Classical Music Awards 1994: Stars come together in a new wide world: Artistic barriers are falling in a celebration of the whole field, writes Robert Maycock. The Independent. London: 24 January 1994. Dostupné online [cit. 2014-12-03]. 
  15. San Francisco Opera Performance Archive: The Dangerous Liaisons [online]. San Francisco Opera [cit. 2014-12-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Kembali kehalaman sebelumnya