Share to: share facebook share twitter share wa share telegram print page

 

Tetín (hrad)

Tetín
Základní informace
Slohgotický
Výstavbapolovina 13. století
Přestavbakonec 13. století
StavitelPřemysl Otakar II.
Poloha
Adresaseverozápadní část vesnice, Tetín, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Map
Další informace
Kód památky46629/2-441 (PkMISSezObrWD) (součást památky Hradiště Tetín (archeologické stopy) a zřícenina hradu)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tetín je zřícenina hradu vybudovaného okolo poloviny třináctého století v místech staršího tetínského hradiště na severovýchodním okraji stejnojmenné vesniceokrese Beroun, asi dva kilometry jihovýchodně od Berouna. Hrad stál na skalnaté ostrožně v nadmořské výšce okolo 270 metrů. Východní část hradu byla zničena lomem.

Historie

Archeologicky je vznik hradu doložen v polovině třináctého století. Stavebníkem byl pravděpodobně král Přemysl Otakar II. První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1288, kdy byl jeho purkrabím Hynek z Lichtenburka, který s Dětřichem Švihovským plenil biskupské statky. Snad s tím souvisí archeologicky zjištěné dobytí hradu. Zároveň byl hrad zmíněn jako sídlo královského lovčího, jehož úřad král Václav II. věnoval chotěšovskému klášteru.[1] Výnosy z lesa měl klášter využít pro tetínské kostely, ale obyvatelé Tetína směli v lese kácet stavební dříví pro vlastní potřebu.[2]

Během vlády Václava II. byl hrad přestavěn pro potřeby přemyslovských levobočků.[3] Jedním z nich byl v době po nástupu krále Jana Lucemburského zemský notář a nejvyšší písař Království českého Štěpán z Tetína, synovec Jana Volka. Na hradě snad zastával úřad purkrabího. Později hrad koupil Karel IV., který ho snad zmínil v zákoníku Majestas Carolina (zmínka se může vztahovat také k Děčínu nebo Děvínu) a tetínské panství připojil ke Karlštejnu. Tetínský hrad poté ve druhé polovině čtrnáctého století zanikl.[1]

Stavební podoba

Původní hrad byl podle Tomáše Durdíka bezvěžový a stál na lichoběžníkovém půdorysu.[4] Na dvou plánech ze druhé poloviny devatenáctého století je však zakreslen mohutný suťový kužel, který mohl být pozůstatkem okrouhlého bergfritu. O čtvercovém výběžku v severním nároží Bernhard Grueber uvažoval jako o torzu věže. V takovém případě by Tetín patřil mezi hrady s obvodovou zástavbou.[1]

Hlavní obytnou budovou byl velký trojprostorový palác na severovýchodní straně. Na konci třináctého století byl hradní areál rozšířen o níže položenou západní trojúhelníkovou část, ve které byla postavena mohutná branská věž. Hradba dolního hradu byla vyzděna technikou opus spicatum a nad příkopem nejspíše zesílena parkánem. V původním jádře bylo přistavěno dlouhé palácové křídlo s bránou zavíranou hřebenem, do které vstupovalo po mostě od branské věže.[4]

Z hradu se částečně zachovala čtverhranná branská věž a fragmenty zdiva mladšího palácového křídla. Zbytek hradu byl zničen v devatenáctém při těžbě vápence.

Odkazy

Reference

  1. a b c ZÁRUBA, František. Hrady doby přemyslovské. Díl I. Královské hrady, biskupská sídla, Chebsko. Praha: NLN a Historický ústav AV ČR, 2023. 589 s. ISBN 978-80-7422-678-6, ISBN 978-80-7286-418-8. S. 258–263. 
  2. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek VI. Podbrdsko. Praha: František Šimáček, 1889. 411 s. Dostupné online. Kapitola Tetín hrad, s. 80. 
  3. DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Tetín, s. 552–553. 
  4. a b DURDÍK, Tomáš; SUŠICKÝ, Viktor. Zříceniny hradů, tvrzí a zámků. Střední Čechy. Praha: Agentura Pankrác, 2000. 207 s. ISBN 80-902873-0-1. Kapitola Tetín, s. 128–130. 

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Tetín na Wikimedia Commons
  • Encyklopedické heslo Tetín v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
  • KROBOVÁ, Adriana. Tetín: Sídlo přemyslovských levobočků [online]. Český rozhlas, 2013-01-06 [cit. 2017-09-10]. (Po stopách dávných hradů a tvrzí středních Čech). Vložené audio s citacemi Augusta Sedláčka a komentáři Tomáše Durdíka. Dostupné online. 
Kembali kehalaman sebelumnya