Torpédoborce Guépard, Bison a Lion byly objednány v rámci programu pro rok 1925 a zbývající tři sesterské lodě v rámci programu pro rok 1926. Oproti předcházející třídě nesly silnější výzbroj, měly výkonnější pohonný systém a dosahovaly vyšší rychlosti.[1] Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Do služby byly přijaty v letech 1929–1931. Dvě jednotky postavily loděnice Arsenal de Lorient v Lorientu a Ateliers et Chantiers de France v Dunkerku. Po jednom torpédoborci postavily loděnice Chantiers et Ateliers de Saint-Nazaire - Penhoët a Ateliers et Chantiers de la Loire v Saint-Nazaire.[2]
V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Roku 1943 vyzvednut, neopraven a 11. března 1944 potopen spojeneckým letectvem.[1]
V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Roku 1943 vyzvednut Italy a po opravě zařazen jako FR21. Dne 9. září 1943 po italské kapitulaci potopen v La Spezia, aby nepadl do německých rukou.
Valmy
Penhoët
1927
19. května 1928
leden 1930
V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Roku 1943 vyzvednut Italy a přejmenován na FR24, ale neopraven. V září 1943 ukořistěn Němci. V dubnu 1945 potopen v Janově.
Verdun
Ateliers et Chantiers de la Loire
1927
4. července 1928
duben 1930
V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Roku 1943 vyzvednut.
Vauban
Ateliers et Chantiers de France
1929
1. února 1930
únor 1931
V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Neopraven.
Konstrukce
Základní uspořádání třídyVauban
Výzbroj tvořilo pět 138,6mm kanónů umístěných v jednodělových věžích. Doplňovaly je čtyři protiletadlové 37mm kanóny (lafetované po dvou), čtyři 13,2mm kulomety a šest 550mm torpédometů. K ničení ponorek sloužily čtyři vrhače hlubinných pum Thornycroft a dva spouštěče hlubinných pum. Pohonný systém tvořily čtyři kotle (Yarrow nebo Penhoët) a dvě turbínová soustrojí Parsons (Lion a Vauban měly turbíny Zoelly) o výkonu 64 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Plavidla měla čtyři komíny. Nejvyšší rychlost dosahovala 35,5 uzlu.[1] Dosah byl 3450 námořních mil při rychlosti 14,5 uzlu.[2]
Modifikace
V roce 1940 protiletadlovou výzbroj posílilo několik 25mm kanónů a 8mm kulometů.[1]
Odkazy
Reference
↑ abcdeGARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 264. (anglicky)
