|
Týnská fara
Týnská fara je dvoupatrová nárožní budova čp. 601/I v Celetné ulici 5 v Praze 1 na Starém Městě, původně špitál, kaple a nyní farní úřad a restaurace. Od roku 1958 je chráněná jako kulturní památka. [1] Historie  První písemná zpráva pochází z roku 1135 a je donací, jíž český kníže Soběslav I. daroval Vyšehradské kapitule špitál Panny Marie, aby v něm pečovala o onemocnělé kupce a dvanáct chudých. V následujícím století, v roce 1279, se zmiňuje jeho poloha, že špitál přiléhá ke kostelu Panny Marie. V roce 1280 se nazývá špitálem při Týnském dvoře, s nímž je zdí spojený. V roce 1298 se zde připomíná jednak probošt Týnského chrámu, magistr Rapota, a jako nájemník notář jménem Albert. V roce 1319 se uvádí jménem týnský farář František. [2] V roce 1322 již špitál nefungoval, protože Vyšehradská kapitula dům pronajala Štěpánovi z Tetína († 1338), tehdy nejvyššímu písaři Království českého[3]. Od roku 1365 v domě sídlil plebán kostela Panny Marie před Týnem. Budova byla průběžně obydlena také ve dvacátých letech 15. století, kdy kněží Týnského chrámu přestoupili na víru podobojí. V letech 1424–1471 zde bydlel a v kostele kázal arcibiskup Jan Rokycana. Farní hřbitov přiléhal ke kostelu a faře z jihovýchodu; byl zrušen za císaře Josefa II. a likvidován až kolem roku 1820, umrlčí komora byla zbořena roku 1894 společně s kaplí sv. Ludmily. Fotografie z roku 1934 dokládá, jak byly Celetnou ulicí přímo kolem fary vedeny koleje tramvaje, budova je prakticky shodná s dnešním stavem.[4] V koutě mezi farou a kostelem poté bývala malá oplocená zahrádka s dvorkem, na němž byla po určitou dobu na ocelovém nosníku vystavena socha Immaculaty mariánského sloupu pro Staroměstské náměstí. V současné době sídlí v severním křídle domu v přízemí restaurace, v patrech je sídlo farního úřadu, farního sboru a byty. ArchitekturaŠpitální kostel Panny Marie a kaple sv. LudmilyPodrobně viz Kaple svaté Ludmily (Praha) Gotická budova fary, vystavěná na téměř čtvercovém půdorysu, se zachovala s téměř neporušeným zdivem sklepů (původně přízemí). Na ně z východu navazoval jednolodní raně gotický kostel Panny Marie před Týnem ze druhé poloviny 13. století. Ten byl po výstavbě trojlodního Týnského chrámu zachován, zasvěcen svaté Ludmile a nadále užíván jako kaple. Architekt Josef Mocker vypracoval projekt na jeho obnovu, ale městská rada v rámci asanace staré Prahy v lednu roku 1894 rozhodla o zbourání stavby.[5] Před zbořením byl zdokumentován fotograficky a zachráněno z nej několik architektonických článků, šest přípor je vystaveno v Lapidáriu Národního muzea v Praze.[6] V roce 1934 byl ve sklepě fary nalezen raně gotický chrlič, náležející rovněž tomuto kostelu.[7] Ve sklepě fary se dochoval portálek, jímž se do kostela vstupovalo. Na místě zbořeného kostela je volné prostranství, na něž navazoval farní hřbitov. Špitál a fara   Portál s dubovými vraty, na nichž jsou reliéfy dvou okřídlených hlav andělů, je barokní a pochází z 18. století. V přízemí jsou dvě gotické prostory včetně křížových kleneb a jedna barokní s valenou klenbou. V barokní úpravě je kamenné gotické schodiště a gotické obvodové konstrukce zdiva až do druhého patra, se stupňovitým gotickým štítem, vystupujícím na západní straně nad střechu při sousedním domě čp. 602/II. V prvním patře se dochovala dekorativní gotická nástěnná malba. K raně barokní přestavbě domu došlo v posledním desetiletí 17. století, kdy byla upravena okna a vsazena jejich nová ostění. Poté následovala vrcholně barokní přestavba v první čtvrtině 18. století za faráře Jana Floriána Hammerschmida. Při ní byl upraven vstupní průjezd s klenbou. Ve druhé čtvrtině 18. století bylo do vstupní místnosti v přízemí instalováno sousoší sv. Jana Nepomuckého se dvěma andílky, tehdy zde sloužil Jan Josef Hubatius z Kotnova. Ve východní stěně fary byl proražen novodobý vchod pro účely současné restaurace. Stav z roku 1934 dokumentuje archivní fotografie. [8] Nástěnná malba z let 1750–1760 v tzv. malé jídelně zobrazuje romantické krajiny se zříceninami a ptactvem. V letním refektáři ve východním křídle je strop rozdělen omítnutým středním trámem a po jeho stranách je ornamentální štuková výzdoba. Nástěnné malby neurčeného autora z let 1760–1750 představují krajiny s figurální stafáží: Brusič, Hrající si děti, Žena u vody a chlapec s rakem, Sekáč naklepávající kosu, Rybáři u řeky, Děti lovící raky, Chlapci hrající kuželky, Žena s chlapcem u studny. V přilehlé komoře, vklíněné mezi kamenné gotické opěráky Týnského chrámu, je malovaný trámový strop. V objektu se zachovaly několikeré barokní dveře a barokní krov s ležatou stolicí.[9]. Vnitřní zařízeníZ mobiliáře se dochovala bíle glazovaná kachlová kamna z 1. poloviny 19. století, harmonium, z uměleckých prací soubor portrétů osobností spjatých s Týnským chrámem, barokní obrazy světců a univerzitní teze, také drobné sochy. OdkazyReference
Literatura
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
