|
Tónový jazykTónový jazyk je z hlediska fonologické typologie takový jazyk, v němž má relativní výška základní hlasivkové frekvence lexikální funkci a rozlišuje tedy významy slov nebo gramatické tvary jednoho slova (viz příklady níže). Liší se tak od jazyků, které změny výšky hlasu využívají pouze na úrovni větších celků (frází, vět) pro signalizaci typu věty (tvrzení, otázka) nebo zaměření pozornosti na určité části promluvy (Potkala jsem jeho dceru. vs Potkala jsem jeho dceru.), tedy v rámci intonace. Pro rozlišování tónů nerozhoduje absolutní, ale relativní výška vůči ostatním tónům.[1] Vysoký tón tedy neznamená tón s určitou konkrétní frekvencí (například 440 Hz, což odpovídá komornímu a), ale pouze tón vyšší než by byl střední nebo nízký tón ve stejném kontextu. Za základní jednotku, se kterou jsou tóny spojeny, je nejčastěji považována slabika.[2] Realizace konkrétního tónu nezůstává vždy stejná, ale mění se v závislosti na okolních tónech, podobně jako se artikulace hlásek připodobňuje sousedním hláskám (viz asimilace). Zatímco dva nízké tóny za sebou mohou být vysloveny s poměrně konstantní výškou, nízký tón následující po vysokém tónu obvykle nezačíná přímo na cílové úrovni, ale může mít spíše klesavý průběh, což usnadňuje produkci.[3] Prudké změny výšky hlasu jsou totiž produkčně obtížné, takže je jednodušší po vysokém tónu na nízkou úroveň klesat postupně. Tóny se však mohou ovlivňovat i mnohem komplexnějším způsobem. Výraznějším změnám se říká tónové sandhi - jeden z takových principů ve standardní čínštině například způsobuje, že se první ze sledu dvou klesavo-stoupavých tónů mění na stoupavý tón.[4] Jazyky mohou rozlišovat výšku tónu (např. vysoký, střední, nízký), průběh tónu (např. stoupavý, klesavý) nebo obojí. Tónové systémy se dělí na následující dva typy:[5]
TranskripcePro zápis tónů existují různé druhy transkripce:[6]
V rámci autosegmentálně-metrické fonologie se rozvinulo také značení tónů pomocí kombinace písmen H a L (odpovídajících vysoké a nízké úrovni). Alternativně je možné jednotlivé tóny daného jazyka očíslovat (tón 1, tón 2...) a ke každé slabice pak psát příslušný index (čísla mají v tomto případě pouze náhodný vztah k tónům, které označují).
Rozšíření V celosvětovém měřítku tónové jazyky nad netónovými patrně převažují.[7][8][9] Absence tónových jazyků v Evropě je tedy výjimečná. Zároveň platí, že rodný jazyk většiny světové populace je tónový,[10] k čemuž přispívají především mluvčí mandarínské čínštiny. Nejrozšířenější jsou jednoduché úrovňové systémy, které rozlišují pouze vysoký a nízký tón - mnoho takových jazyků se nachází v Africe (například yoruba, ewe, igbo, ibibio).[11] Další oblastí s výrazným zastoupením tónových jazyků je jihovýchodní Asie. Tyto jazyky mívají naopak spíše komplexnější tónové systémy, které obsahují i konturové tóny. Patří k nim různé dialekty čínštiny, vietnamština nebo thajština. PříkladyEdoJazyk edo (používaný v Nigérii) má jednoduchý systém dvou úrovňových tónů, vysokého a nízkého. Ty mohou kromě lexikálních kontrastů vyjadřovat také gramatické kategorie jako například čas. Tvary sloves v habituálním, průběhovém a minulém čase se tedy liší pouze tóny umístěnými na osobním zájmenu a slovesném kořeni, jak ukazuje následující tabulka.[12]
YorubaTři úrovňové tóny (vysoký, střední a nízký) rozlišuje další jazyk z Nigérie, yoruba.[13] Jejich záměna vede ke změně významu, což dokládají například následující slovesa.
MazatecJazyk mazatec (Mexiko) využívá čtyři úrovňové tóny, které se obvykle značí pomocí čísel (1 označuje nejvyšší tón, 4 nejnižší).[13] Následující příklady dokládají, že tóny v tomto jazyce rozlišují jak slova (první a druhý příklad), tak gramatické tvary slov (první a čtvrtý příklad).
Čínština (standardní) Standardní čínština má komplexní tónový systém, který obsahuje jeden úrovňový (vysoký) a tři konturové tóny (stoupavý, klesavý a klesavo-stoupavý).[14] Tradičně je popisován s pomocí pětistupňové číselné stupnice, ve které 5 označuje nejvyšší úroveň a 1 nejnižší. Rozdíly ve významech slov lišících se pouze tónem ilustruje následující čtveřice slov.
Vietnamština Dalším tónovým jazykem jihovýchodní Asie je vietnamština, jejíž tónový systém se skládá převážně z konturových tónů.[15] Jejich realizace je navíc kromě průběhu výšky hlasu charakterizována specifickou kvalitou hlasu, tedy způsobem fonace.
KantonštinaVelmi bohatým systémem zahrnujícím sedm různých tónů disponuje kantonština.[16] Čtyři z nich se liší pouze relativní výškou (ačkoli nízký tón je přepisován jako mírně klesající), zbylé tři jsou konturové. Kombinaci slabiky [siː] se všemi tóny a významy těchto slov shrnuje tabulka níže.
TónogenezeVznik tónů je historický proces, který se nazývá tónogeneze. V jednotlivých jazycích mohl mít různou podobu. Jedním z možných scénářů je přenesení rozlišovací funkce ze souhlásek na samohlásky (s tóny).[17] Různé druhy souhlásek běžně ovlivňují průběh základní hlasivkové frekvence v sousedních samohláskách (např. neznělé souhlásky způsobují vyšší frekvence v následující samohlásce). Tento odlišný průběh výšky hlasu v samohláskách se může stát nositelem významu, pokud vlivem dalších historických změn dojde ke ztrátě či redukci souhlásek, které původně odlišnosti výšky hlasu způsobovaly. Předpokládá se, že tento vývoj způsobil například vznik stoupavých tónů na samohláskách původně následovaných hlasivkovou explozivou ve vietnamštině.[17] OdkazyReference
Externí odkazy
|
