Služby dodávání dokumentůSlužby dodávání dokumentů (DDS, angl. document delivery service, document supply service) znamenají trvalé nebo dočasné zprostředkování plných textů dokumentů (např. časopiseckých článků, knih, fotografií, rukopisů) v elektronické nebo tištěné podobě. Elektronické dodávání dokumentů (EDD, angl. electronic document delivery) nebo dodávání digitalizovaných dokumentů (DDD) je pak službou doručení plného textu v elektronické (digitální) podobě. Historie aneb co předcházelo DDSHistorie služeb DDS se píše od poloviny 19. století. Byly to ze začátku jen meziknihovní výpůjční služby, tzn., že si knihovny mezi sebou navzájem půjčovaly původní tištěné dokumenty ze svých fondů. Ve 30. a 40. letech 20. století se začalo používat mikrofilmování. Nemusel se tedy půjčovat originál tištěného dokumentu. V 50. letech se tyto služby zdokonalily díky technologii kopírování. V USA také už začali využívat telefonních a dálnopisných linek. V 60. a 70. letech byly vymezeny termíny document delivery a document supply. Vlivy působící na vznik a rozšíření služeb dodávání dokumentů
Elektronické dodávání dokumentůElektronické dodávání dokumentů (electronic documents deliver, EDD) je o „službu doručení plného textu dokumentu v elektronické podobě“. [1] Vše ovšem probíhá v digitálním prostředí od objednávky přes příjemku, až po konečné dodání dokumentu v elektronické podobě. Díky tomu je zabezpečeno rychlé dodání dokumentu s přístupností 24 hodin 7 dní v týdnu. Služba funguje 24 hodin denně – nonstop, nevyžaduje zprostředkující knihovnu a má přívětivé www prostředí. Uživatelem může být fyzická osoba i knihovna. Mezi hlavní nevýhody elektronického dodávání lze zmínit ceny, které jsou účtovány za tyto služby. Důvodem vyšší ceny je autorský poplatek, který mnohdy tvoří bezmála polovinu konečné ceny. Například eDDo fungující pod Národní knihovnou poskytuje službu s cenovým ohodnocením 2–5 Kč za stránku plus autorský poplatek ve výší 12–90 Kč za jednu objednávku.[2] Tato cena vám ovšem zaručuje velmi krátký časový interval od zadání požadavku po obdržení dokumentu, bez nutnosti fyzické návštěvy knihovny či jiného zařízení. Průkopníkem na českém území v této oblasti byl projekt INVIK (integrovaná virtuální knihovna), který vznikl pod záštitou Státní technické knihovny v roce 1977. Později byl hlavním kamenem při tvorbě VPK (Virtuální polytechnické knihovny). Ovšem knihovny nejsou jediným poskytovatel tohoto typu služby. V posledních letech roste zájem komerčního sektoru o poskytování dokumentů. PrincipJako příklad lze zvolit postup v eDDO. Celý proces probíhá skrze uživatelské konto. První věcí kterou tedy musí každý potenciální zákazník disponovat, je uživatelský účet u dané knihovny či jiné instituce. Součástí procesu zřizování uživatelského účtu je mnohdy i smlouva s institucí vyhrazující podmínky používání elektronických dokumentů. Dalším důležitým krokem je složení zálohy pro pozdější platby objednávek. Což může díky elektronickému bankovnictví také probíhat elektronickou formou. Po absolvování všech těchto kroků klient obdrží přihlašovací údaje společně s návodem. Poté má přístup skrze konto do knihovního fondu, kde stačí vyhledat požadovaný dokument a provést objednávku kopie dokumentu. Obdržení dokumentu lze očekávat během nadcházejících 48 hodin na e-mail či konto, a to formou pdf. Modely systému
Projekty EDD v České republice
Dalšími projekty je elektronické dodávání dokumentů Studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové, elektronické dodávání dokumentů uživatelům z ČVUT nebo dodávání kopií dokumentů Univerzitní knihovny Západočeské univerzity v Plzni. Projekty EDD v zahraničíPokud ovšem není žádná z českých knihoven schopna dodání požadovaného dokumentu, je tu možnost využití zahraničních knihoven či institucí poskytující tento typ služeb. Oproti českému trhu je konkurence v zahraničí veliká. A existuje mnoho projektů zaměřujících se na dodávání elektronických dokumentů.
OdkazyReference
Literatura
Externí odkazy
|