2 stereoskopické dálkoměry typu 94 pro 127mm děla 5 stereoskopických dálkoměrů typu 95 pro 25mm děla[1]
Letadla
68 celkem po dokončení 57 operačních v roce 1941 (přibližně)
2 hangáry: horní přibližně 171,3x18,3x4,6 metrů dolní přibližně 142,3x18,3x4,3 metry 3 výtahy (11,5x16 m, 11,5x12 m a 11,8x10 m) 9 hydraulicky ovládaných brzdných lan[1]
Sórjú byla první ze dvou letadlových lodí stejnojmenné třídy. Její sesterská loď Hirjú však byla značně odlišná. Sórjú byla první japonskou velkou letadlovou lodí, která byla od počátku stavěna jako letadlová, neboť předchozí Hóšó a Rjúdžó byly lehké letadlové lodě a Akagi a Kaga byly přestavěný bitevní křižník a bitevní loď. Právě díky tomu, že se již od počátku počítalo s konstrukcí letadlové lodě, byl dvoupatrový uzavřený hangár částečně zapuštěn do trupu a tím snížena silueta celého plavidla v porovnání s přestavbami Akagi a Kaga. Sórjú měla nízkou kliprovou příď, která byla – obdobně jako na Rjúdžó – na rozbouřeném moři zaplavována. Právě horší plavební vlastnosti na neklidném moři byly daní za rychlost – se svými 34,5 uzly (63,89 km/h) byla Sórjú v době svého uvedení do služby nejrychlejší japonskou letadlovou lodí.[6]
Označování letounů palubní skupiny Sórjú
Letouny palubní skupiny Sórjú (蒼龍飛行機隊Sórjú hikókitai)[7] byly v průběhu služby letadlové lodě označovány na kýlovcekódem, dle následujícího schématu: [kód Sórjú]-[taktické číslo]. Identifikační kód Sórjú se v průběhu služby měnil: na přelomu 30. a 40. let ho tvořilo písmeno W, písmeno a římská číslice QI, případně VII. Na základě dílčí reorganizace Spojeného loďstva v roce 1940 se kódem Sórjú stala kombinace písmena a římské čísliceBI. V rámci této reorganizace přibyl jako identifikační prvek pro palubní skupinu Sórjú navíc jeden modrý pruh na trupu letounu.[8] V souvislosti se ztrátou vůdčí pozice ve 2. divizi letadlových lodí na počátku května 1941 je možné – ale nepravděpodobné, jak píše Smith – že se značení změnilo na BII a dva modré pruhy. Vzhledem k nedostatku času ale pravděpodobně k přeznačení letounů nedošlo.[9][10]
Sórjú – jakožto vlajková loď kontradmirála Tamon Jamagučiho – opustila Hittokappskou zátoku 26. listopadu 1941 a spolu s ostatními plavidly Kidó Butai zamířila k Havajským ostrovům. V ranních hodinách 7. prosince vyslala z pozice 26° s. š., 158° z. d.[11] své letouny ve dvou vlnách k útoku na Pearl Harbor. V první vlně poslala do útoku osm stíhacích Micubiši A6M2 „Zero“ poručíka (大尉tai'i) Masadži Suganamiho, deset bombardérů Nakadžima B5N2 „Kate“ poručíka Heidžiro Abeho vyzbrojených 800kg protipancéřovými pumami a dalších osm „Kate“ poručíka Cujoši Nagaije vyzbrojených torpédy. Stíhaček mělo být o jednu více, ale jedno „Zero“ kvůli technickým problémům neodstartovalo.[12][13] Stíhači ze Sórjú zaútočili na zaparkované letouny na Barbers Point, Wheeler Field a Ewa. „Kate“ s pumami zaútočily na bitevní lodě USS Nevada, USS Tennessee a USS West Virginia, zatímco torpédonosné „Kate“ zaútočily na cvičnou bitevní loď USS Utah, bitevní loď USS California a lehké křižníky USS Helena a USS Raleigh.[14] Pro Sórjú se první vlna obešla beze ztrát.[12]
Do druhé vlny přispěla Sórjú devíti „Zero“ poručíka Fusata Iidy a osmnácti střemhlavými bombardéry Aiči D3A1 „Val“ korvetního kapitána (少佐šósa) Takašige Egusy. Jedna „Val“ se ale po startu musela kvůli technickým problémům vrátit a tak k cíli pokračovalo pouze sedmnáct střemhlavých bombardérů.[12][13] „Zera“ napadla námořní leteckou základnu Kaneohe a „Val“ zaútočily na loděnici, Californii, Raleigh a prchající Nevadu.[14][15] Z druhé vlny se na Sórjú nevrátila tři „Zera“ (Fusata Iida BI-151, Saburo Išii BI-153 a Šuniči Acumi BI-1xx)[16] a dvě „Val“.[12]
Počátkem května se kontradmirál Tamon Jamaguči přesunul na Hirjú a Sórjú tak přišla o status vlajkové letadlové lodě 2. divize letadlových lodí.[17]
Bitva u Midway (květen a červen 1942)
Související informace naleznete také v článku Bitva u Midway.
Není-li uvedeno jinak, jsou data a časy uváděny v Midwayském časovém pásmu, tedy GMT-11
Dne 27. května ráno opustila kotviště v Haširadžimě a spolu se třemi dalšími letadlovými loděmi Nagumovy Kidó Butai (Akagi a Kaga a Hirjú) vyplula vstříc svému osudu v bitvě u Midway. Na palubě měla 18 stíhaček A6M2 „Zero“ své palubní skupiny, které doplňovaly tři A6M2 od 6. kókútai a které byly určeny k umístění na Midway po jejím dobytí.[18] Dále nesla 15[18] střemhlavých bombardérů D3A1 „Val“, 18[18] torpédových bombardérů B5N2 „Kate“ a jeden či dva předsériové průzkumné D4Y1-C Suisei.[19][18]
Velitelem palubní skupiny Sórjú na její poslední akci byl Takašige Egusa, velitelem stíhačů byl Masadži Suganami, střemhlavým bombardérům velel Masatake Ikeda a torpédovým bombardérům Heidžiró Abe.[18]
Dne 10. srpna 1942 byla vyškrtnuta ze seznamu lodí japonského císařského námořnictva.[3]
Odkazy
Poznámky
↑Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nebyl přehodnocen výkon japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě
↑LUNDSTROM, John B. The First Team: Pacific Naval Air Combat from Pearl Harbor to Midway. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 2005. Dostupné online. ISBN159114471X. S. 183. (anglicky) – odkazováno jako „Lundstrom I“
↑
REIMER, Michael. Imperial Japanese Navy Aircraft on the Soryu [online]. Rev. 2006-04-25 [cit. 2009-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-30. (anglicky)
↑ abcdCZARNECKI, Joseph, Richard Worth, Matthias C. Noch, Mark E. Horan, Tony DiGiulian. Order of Battle, Pearl Harbor, 7 December 1941 [online]. Rev. 2006-11-17 [cit. 2009-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-06-19. (anglicky)
↑ abROSS, Kelley L. The Pearl Harbor Strike Force, Kidô Butai [online]. Rev. 2008-07-16 [cit. 2009-03-27]. Dostupné online. (anglicky)
↑ abPearl Harbor Ships and Planes - Remembering Pearl Harbor [online]. National Geographic Society, rev. 2008-06-04 [cit. 2009-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-13. (anglicky)
↑ abcdeOrder of Battle: Battle of Midway and Aleutians, 3-7 June 1942 [online]. Rev. 2004-09-16 [cit. 2009-03-24]. Dostupné online. (anglicky)
↑Parshal & Tully, str. 80 a 484 a poznámka 21 na str. 541
Literatura
DULL, Paul S. A Battle History of the Imperial Japanese Navy (1941-1945). Annapolis: Naval Institute Press, 2007. Dostupné online. ISBN1591142199. (anglicky)
JORDAN, John. Warships After London. Annapolis: Naval Institute Press, 2020. ISBN978-1-68247-610-9. (anglicky)
LUNDSTROM, John B. The First Team: Pacific Naval Air Combat from Pearl Harbor to Midway. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 2005. Dostupné online. ISBN159114471X. (anglicky)
MILANOVICH, Kathrin. The IJN Carriers Sōryū and Hiryū. In: JORDAN, John. Warship 2022. Oxford: Osprey Publishing, 2022. ISBN978-1-4728-4781-2. S. 47 až 62. (anglicky)
PARSHALL, Jonathan; TULLY, Anthony. Shattered Sword (The Untold Story of the Battle of Midway). Washington DC: Potomac Books, 2007. Dostupné online. ISBN978-1-57488-924-6. (anglicky)
SMITH, Peter C. Pěst z nebe (Životopis námořního kapitána Takešige Egusy, Císařské japonské námořnictvo). Praha: Naše Vojsko, 2009. ISBN978-80-206-0970-0.
VEJŘÍK, Lubomír. Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941 (Prolog). Cheb: Svět křídel, 1994. ISBN80-85280-26-4.
VEJŘÍK, Lubomír. Vzastup a pád orlů Nipponu: Pearl Harbor, Tenno Heika Banzai (Druhý díl historie japonského letectva). Cheb: Svět křídel, 1995. ISBN80-85280-35-3.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sórjú na Wikimedia Commons
Soryu (Aircraft Carrier, 1937-1942) [online]. Washington DC: Department of the Navy – Naval Historical Center, 1999-03-21, rev. 1999-06-11 [cit. 2009-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-11-25. (anglicky)
TULLY, Anthony P. IJN Soryu: Tabular Record of Movement [online]. 2000-01-10, rev. 2006-04-14 [cit. 2009-03-23]. Dostupné online. (anglicky)
The Japanese Story of the Battle of Midway [online]. Office of Naval Inteligence, rev. 2004-01-05 [cit. 2009-03-24]. Dostupné online. (anglicky)
REIMER, Michael. Imperial Japanese Navy Aircraft on the Soryu [online]. Rev. 2006-04-25 [cit. 2009-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-30. (anglicky)