|
Richard Müller
Richard Müller (* 6. září 1961 Hlohovec) je slovenský zpěvák a hudebník. Zpívá slovensky i česky. Často své písně textuje, někdy k nim skládá i hudbu. Je synem herce Vlada Müllera a herečky Elišky Müllerové. V ČR a SR se prodalo více než 1 milion jeho alb.[1] ŽivotAbsolvoval filmovou a televizní dramaturgii a scenáristiku na VŠMU v Bratislavě (1985). Během studia se věnoval zejména publicistické činnosti v časopisech Populár a Gramorevue. V roce 1984 založil hudební skupinu Banket, v roce 1992 začala jeho sólová kariéra. Kromě hudby moderoval rozhlasové pořady a televizní talkshow Müllerád a Promülle. V 90. letech začal brát drogy, v březnu 2000 při televizním rozhovoru přiznal blahodárný vliv dlouholetého užívání marihuany, užívání kokainu, ale také experimenty s heroinem (včetně nitrožilní aplikace). Za toto vystoupení byl později slovenskou policií obviněn z trestného činu šíření toxikomanie.[2] Negativní kontroverze vzbudilo také jeho vystoupení v březnu 2000 ve Zlíně se skupinou IMT Smile, při kterém v jednom okamžiku vystupoval nahý a dožadoval se pervitinu.[3] Zpěvák také dlouhodobě trpí bipolární afektivní poruchou, k jejímuž propuknutí údajně přispělo i užívání drog.[4] Několikrát se pokusil o sebevraždu.[5] V roce 1986 se oženil s televizní hlasatelkou Soňou Müllerovou, se kterou má syna Filipa (* 1991) a dceru Emu (* 1994). Rozvedli se v roce 2001, k čemuž údajně přispěly i zpěvákovy drogové excesy. Později žil s českou hudebnicí Ivou Bittovou. Nyní žije s Češkou Vandou Wolfovou, povoláním manažerkou nadnárodní reklamní agentury, s níž má syna Markuse (* 2012). V září 2024 se s Vandou Wolfovou oženil.[6] Existuje podezření, že se za vlády komunistů zapletl s tajnou policií: na seznamech spolupracovníků Státní bezpečnosti je uveřejněn jako agent pod krycím jménem Herec, s evidenčním číslem 25 920.[7] V roce 2016 měl premiéru česko-slovenský dokumentární film Richard Müller: Nepoznaný v režii Mira Rema. Hudební kariéraBanketJeho první nahrávkou byla píseň Rádio, kterou nahrál se skupinou Burčiak. Povzbuzen jejím úspěchem v roce 1984 založil s Martinem Karvašem hudební skupinu Banket, která se výrazně věnovala elektronické hudbě. Se skupinou absolvoval také v roce 1984 první veřejné vystoupení na Bratislavské lyře (s písničkou Nespoznaný). V roce 1986 skupina vydala úspěšné debutové album Bioelektrovízia (asi největším hitem na něm byla píseň Po schodoch), na kterém spolupracovala s Vašem Patejdlem. Richard Müller kromě zpěvu složil většinu písní a několik jich také otextoval. Poté přišel do skupiny Andrej Šeban, který se také výrazně autorsky podílel na dalším albu Druhá doba?!, vydaném v roce 1988. Richard Müller kromě zpěvu složil asi polovinu písní a několik jich tak otextoval. S písní Aj ty! skupina v roce 1989 vyhrála Bratislavskou lyru. Poslední album Vpred? vydala skupina v roce 1990, Richard Müller se na něm kromě zpěvu autorsky podílel jen na několika písních.  Sólová kariéraJiž během hraní s Banketem se Richard Müller věnoval i sólovým projektům. V roce 1988 nazpíval na album V penziónu Svět autorské dvojice Hapka a Horáček dvě písně v češtině – Rozeznávám a Štěstí je krásná věc. Po rozpadu Banketu se Richard Müller plně věnoval své sólové kariéře. První album Neuč vtáka lietať vydal v roce 1992, kromě zpěvu složil i všechny písně a napsal většinu textů. O dva roky později začala na albu 33 jeho dlouholetá autorská spolupráce s Jarem Filipem. Dále spolu vydali tři úspěšná alba L.S.D. (1996), Nočná optika (1998) a Koniec sveta (1999). V roce 2000 vydal česky zpívané album ... a hosté, na kterém se však autorsky podílel jen minimálně. Při jeho tvorbě se však seznámil Ivanem Táslerem, se kterým po smrti Filipa vydal v roce 2001 album ’01. V roce 2003 pobýval Richard Müller v New Yorku, kde také s místními hudebníky nahrál album Monogamný vzťah, na které složil všechnu hudbu i napsal všechny texty. I další výrazně autorské album 44 nahrál v New Yorku, bylo to v roce 2005 a za účasti špičkových amerických instrumentalistů – na bubny hrál Omar Hakim, na baskytary Anthony Jackson a Will Lee, na kytaru pak Hiram Bullock. V této sestavě vyrazili v prosinci 2005 turné do České a Slovenské republiky. V roce 2006 oznámil konec kariéry a odehrál poslední turné.[8] O dva roky později se však začal vracet na scénu, když odehrál jeden koncert na trenčínském festivalu Pohoda, v roce 2009 již několik koncertů.[5] Roku 2010 pak vydal album Už ve spolupráci s hudebníky ze skupiny B3 a následující rok vydal album Ešte, na kterém spolupracoval s Ivanem Táslerem.  Další projektyJe autorem či spoluautorem scénické hudby k filmům, např. Kúpeľňový hráč (1988), divadelním inscenacím a muzikálu Baal (1991, s Andrejem Šebanem) podle Bertholda Brechta. Zpíval v projektu P.P.F. s hudebníky Andrejem Šebanem, Oskarem Rózsem a Marcelem Buntajem. Složil také texty pro alba Jara Filipa Cez Okno a Ten čo hrával s Dežom. S Milanem Lasicou vydal album Müller spieva Lasicu, Lasica spieva Müllera, Müller a Lasica spievajú Filipa, na album Citová investice autorské dvojice Hapka a Horáček nazpíval dvě písně. Jako literární postava se objevil v románu Petra Maděry Černobílé rty (mj. je zde popsán Müllerův první sólový koncert v pražské Lucerně). OceněníZa svou kariéru získal na Slovensku sedm cen Aurel a dva Zlaté sláviky. V anketě 100 nejlepších slovenských alb deníku Nový čas se umístila dvě alba Banketu – Bioelektrovízia (na třetím místě) a Druhá doba, dále čtyři sólová alba – Nočná optika, 33, ’01 a 44.[9] V anketě Top 25 česko-slovenských alb dekády (2000–2010) serveru musicserver.cz skončilo album ’01 na devátém místě.[10] Nejznámější písně
DiskografieSe skupinou Banket
Studiová alba
Koncertní alba, Best Of
Kompilace, ostatní projekty
Reference
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||||||
.jpg)
