Relikviář

Relikviář je schrána nebo schránka na relikvie. Jsou v ní uloženy, a často i vystaveny. Relikviáře jsou předmětem uctívání, a proto bývají umístěny v křesťanských, buddhistických nebo hinduistických chrámech na oltářích nebo v pokladnicích. Za nejcennější (primární) relikvie jsou považována těla proroků, světců, Ježíše Krista nebo Panny Marie a jejich části nebo částečky. Pod nimi významem stojí relikvie druhotné (sekundární), jimiž jsou osobní předměty, které pocházejí z hrobu světce nebo jsou legendou spojeny s jejich životem či osobním užíváním.

Relikviář má devoční význam. Lidé věří, že svaté ostatky v sobě mají posvátnou sílu, zázračnou moc pomáhat či uzdravovat. Klanět se, uctívat či dotýkat se relikviářů má věřícím přinést ve spojení s modlitbou požehnání či zvláštní milost.

V katolických chrámech nebo v chrámových pokladnicích:

• sarkofág s tělem světce, tumba chrámového patrona: v hlavním oltáři na něm nebo v kryptě pod ním (např. tumba sv, Bonifáce, Fulda)

těla římských prvomučedníků a světců v prosklených rakvích (např. u sv. Tomáše v Praze, v katedrále v Litoměřicích nebo ve Waldsassenu )

• skříňka, truhlička
• tzv. mluvící relikviář ve tvaru části těla, ze které pochází relikvie: busta, paže, ruka, noha
• deska: ikona, plenář
• stojací oltářní ostensorium, často ve tvaru monstrance; drobné ostatky světců (kůstky, části oděvu); také částečky dřeva, dotýkané se svatým křížem. Mnohdy jsou relikviáře pevnou součástí retabula oltáře. a rovněž vystavená úctě v prostoru kostela nebo kaple.
• trůn, křeslo, oděv, mitra, hůl, kalich, paténa, konvice
• drobný osobní relikviář, závěšovaný na krk majitele: fylaktérium, monile, kapsle

První relikviáře (kolem 4. století) měly podobu malých schránek. Velké zdobené truhly a rakve se začaly objevovat na přelomu 12. a 13. století. Příkladem velkého bohatě zdobeného relikviáře je například Relikviář svatého Maura v Bečově nad Teplou. Zvláštním typem relikviářů jsou schránky ve tvaru uchovávané části těla (ruka, hlava apod.), které jsou někdy nazývány „mluvící relikviáře“.^[1] Kolem čtvrtiny 13. století se začaly vyrábět deskové relikviáře zvané plenáře.

Evropa

• Relikviář Kristovy koruny v Sainte Chapelle, Paříž
• Stolec sv. Petra, v bazilice sv. Petra, Řím
• Talisman Karla Velikého (fylaktérium), pokladnice v Palis du Tau, Remeš
• Relikviářová skříň Panny Marie, Münster, Cáchy
• Relikviářová skříň Sv. Tří králů, dóm, Kolín nad Rýnem
• Relikviářová busta sv. Jakuba Většího, hlavní oltář katedrály, Santiago de Compostela

Česko

• Relikviář svatého Maura v Bečově nad Teplou
• Gotický relikviář paže sv. Jiří z kláštera benediktinek na Pražském hradě, Svatovítský poklad v Praze
• Gotické relikviářové busty českých patronů sv. Václava, Vojtěcha a Víta, Svatovítský poklad v Praze
• Plenář sv. Markéty benediktinů v Břevnově
• Barokní relikviář svaté Pavlíny v kryptě dómu v Olomouci
• Jihočeské: Ostatky sv. Auraciána v Českých Budějovicích; ostatky sv. Konkordie v Bavorově

• 
  Relikviáře z pokladnice v St.Denis, zničené za francouzské revoluce
• 
  Truhlička sv. Petra, dóm Minden
• 
  Relikviář sv. Tomáše Becketa
• 
  Relikviář P. Marie, Cáchy
• 
  Relikviář hlava sv. Jana Křtitele na míse
• 
  Kapsle s relikvií, chrámový poklad Münster, (Vestfálsko)

• PODLAHA, Antonín; ŠITTLER, Eduard. Chrámový poklad u sv. Víta v Praze : Jeho dějiny a popis. Praha: Dědictví sv. Prokopa, 1903. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-07.  Archivováno 7. 4. 2014 na Wayback Machine., s. 181. Poznámka: Dostupné jen jako stáhnutelné pdf – vždy maximálně 20 stran stáhnutených najednou.
• BRAUN, Joseph: Die Reliquiare des christlichen Kultes und ihre Entwicklung. Freiburg im Breisgau 1940, dostupné online [1] (německy)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu relikviář na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo relikviář ve Wikislovníku

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Zlatnictví