|
Ptačí chřipka Ptačí chřipka (poangl. aviární influenza, dříve také klasický mor drůbeže) je onemocnění ptáků způsobované chřipkovými viry typu A, které postihuje primárně ptactvo a pouze výjimečně může být přeneseno na některé druhy savců. V současné době je ptačí chřipce věnována zvláštní pozornost, zejména jejím vysoce patogenním formám. Tyto formy chřipky, které způsobují „vysoce patogenní viry ptačí chřipky“ (HPAIV, z angl. Highly Pathogenic Avian Influenza Virus), se označují zkratkou HPAI (z angl. Highly Pathogenic Avian Influenza, česky: vysoce patogenní ptačí chřipka). Ptačí chřipka byla, ještě pod představou ptačí mor, poprvé identifikována v roce 1878 v Itálii (jako virové označena roku 1901 a chřipkové onemocnění roku 1955).[1] Po 1. světové válce se rozšířila velmi příbuzná španělská chřipka. Dnes je známo, že její virus je rozšířen po celém světě. Ve 30. letech minulého století se nemoc opět objevila v Evropě. Vir H5N1 se rozšířil roku 1959 ve Skotsku, H7N3 v Anglii roku 1963, H5N9 v Kanadě roku 1966 a H7N7 v Austrálii roku 1976. Pak až v 80. letech, zejména v Irsku (H5N8) a USA (H5N2), což vedlo k likvidaci milionů jedinců chovného ptactva na daných územích. Další větší ptačí epidemie následovaly 1992 v Mexiku, 1997 v Hongkongu, a jak se později ukázalo, především v dalších zemích Asie. Nejznámějším a nejsledovanějším typem ptačí chřipky na přelomu 2. a 3. tisíciletí je onemocnění způsobované virem H5N1, jak pro jeho rychlé šíření mezi ptáky, tak pro jeho omezenou schopnost infikovat člověka a vysokou úmrtnost, pokud k této infekci dojde. Virus ptačí chřipkyPůvodcem chřipky ptáků je chřipkový virus typu A, který může napadat ptáky, savce i člověka. Hostitel viru a jeho patogenita pak závisí na mnoha faktorech, jako virus ptačí chřipky se tedy označují všechny chřipkové viry, jejichž prvním hostitelem byl pták. Všechny chřipkové viry mají na povrchu kapsidy povrchové glykoproteiny hemaglutinin a neuraminidázu. Je známo 15 subtypů hemaglutininu a 9 subtypů neuraminidázy, které se v přírodě vyskytují v mnoha různých vzájemných kombinacích. Přesný subtyp těchto antigenů je součástí názvu daného chřipkového kmene, v současné době je největší pozornost věnována subtypu H5N1 (či A/H5N1, protože patří do skupiny chřipkových virů A), který se (v Asii) objevil v roce 1996 a je považován za vysoce pravděpodobný zdroj možné chřipkové pandemie. U nepatogenních kmenů je hemaglutinin štěpen vzácnějšími typy proteáz na povrchu buněk, což limituje jeho šíření, zatímco u patogenních kmenů běžnými proteázami uvnitř infikované buňky. Tyto kmeny virů tak jsou schopny infikovat velkou škálu buněčných typů.[2] Nicméně subtyp viru neříká nic o jeho virulenci, ta je závislá i na druhu hostitele, jeho imunitním systému a podmínkách prostředí vůbec. Neplatí tedy, že všechny chřipkové viry subtypu H5N1 jsou vysoce patogenní, patogenita je výsledkem vzájemných interakcí viru, hostitele a prostředí. Nebezpečnou vlastností chřipkových virů vůbec je schopnost vytvářet antigenní variace procesem antigenního posunu a antigenního zvratu: při antigenním posunu se bodovými mutacemi postupně pozměňuje struktura hemaglutininu a neuraminidázy, antigenní zvrat je pak rekombinace segmentů genomů dvou nebo více antigenně mírně odlišných virů uvnitř jediné infikované buňky (u ptačí chřipky se tak nejčastěji stává uvnitř infikované divoké kachny). V obou případech (při zvratu je proces pochopitelně rychlejší) je výsledkem antigenní struktura, která není rozeznána protilátkami proti jiným, „normálním“ chřipkovým virům. U člověka to může snadno vést k pandemii chřipky. Riziko pandemieSvětová zdravotnická organizace (WHO) koncem roku 2005 varovala, že v blízké budoucnosti očekává zvýšené riziko chřipkové epidemie, způsobené pravděpodobně virem typu H5N1. V důsledku toho se vlády zemí začaly připravovat na možnou epidemii a pandemii. K okamžitým opatřením takových příprav patří omezení cestování, očkování nebo hubení chovného ptactva podezřelého z nákazy (zejména o posledním široce publikovala média). K dlouhodobým opatřením patří zejména změna způsobu života, změny chovu domácích zvířat, především v oblastech s největším rizikem (kde lidé bydlí ještě dohromady s domácími zvířaty), ale i jinde, kde masová „tovární produkce“ zvířecího masa podporuje rychlé šíření nejrůznějších nákaz. WHO popisuje šest fází pandemie, od první nejmenšího rizika do šesté, vypuknutí pandemie ve velkém měřítku. Většina zdravotnických úřadů zařadila riziko pandemie způsobené virem H5N1 jako fáze 3 (stav podzim 2005), kdy se vyskytly infekce lidí novými virovými typy, ale nebyla prokázaná přenositelnost mezi lidmi. Přenos na člověkaV minulosti byly prokázány nákazy lidí kmeny ptačího chřipkového viru H5N1, H7N9 a H9N2. V Číně, Rusku, některých evropských zemích a na Blízkém východě byl zdrojem nákazy také subtyp H5N8. Virus se zatím vždy přenesl pouze z ptáků na člověka a nešířil se mezilidským kontaktem. Průběh onemocnění je podobný jako u klasické chřipky, mohou se ale objevit i příznaky méně časté, jako zánět spojivek, zápal plic či ztížené dýchání. Roku 2021 ohlásilo Rusko onemocnění sedmi pracovníků drůbeží farmy na jihu země kmenem ptačí chřipky H5N8.[3] Ptačí chřipka u ptákůPřirozeným rezervoárem chřipky jsou divoké kachny, další divoce žijící ptáci a prase. Ne všechny varianty viru jsou virulentní, některé způsobují i bezpříznakové infekce, popřípadě se projevují poklesem snášky nebo mírnými infekcemi dýchacích cest. Při infekci virulentnějšími kmeny mají ptáci načepýřené peří, méně žerou a vyhledávají teplejší místa, může se objevit kašel, kýchání, silné slzení, průjem nebo i nervové poruchy. Vysoce virulentní kmeny pak mohou vyvolávat i subakutní infekce s rychlým úhynem, tato varianta byla původně popsána právě jako klasický mor drůbeže. Některé kmeny virů způsobují takové rychle probíhající infekce jen u jediného druhu ptáků a u ostatních způsobují jen skryté, nepozorovatelné příznaky. Vývoj ptačí chřipky v Evropě (2003–2006)
Vývoj ptačí chřipky v ČRV červnu roku 2007 v Tisové (okres Ústí nad Orlicí) byl zaznamenán první výskyt viru ptačí chřipky v chovu na území Česka. Roku 2017 byl po deseti letech zaznamenán kmen H5 na jihu Moravy.[6] U kmenu H5N8, který se v tomto roce rozšířil, nebyl nikdy ve světě zaznamenán přenos na člověka.[7] K únoru 2017 bylo v Česku 23 ohnisek ptačí chřipky.[8] K 22. březnu 2017 bylo hlášeno 39 ohnisek,[9] která byla po vyhasnutí zase rušena.[10] Od toho data již žádné nové ohnisko zaznamenáno nebylo a 22. června 2017, po třech měsících ode dne likvidace posledního ohniska v Poseči, bylo Česko oficiálně prosté nákazy. Vedle chovů bylo ve stejném období zaznamenáno také 52 nakažených volně žijících ptáků, a to ve 13 krajích.[11] 18. ledna 2020 byl v obci Štěpánov nad Svratkou zaznamenán výskyt viru H5N8. Jednalo se o první výskyt ptačí chřipky v Česku od roku 2017.[12] Dne 16. února bylo objeveno ohnisko v chovu v obci Slepotice v Pardubickém kraji.[13][14] Nákaza se objevila ve velkochovu brojlerů a krůt. Jednalo se opět o virus H5N8. Další šíření viru bylo zastaveno pomocí opatření, která spočívala v likvidaci drůbeže v dotčeném chovu a provedení soupisu chovatelů a drůbeže v okolí deseti kilometrů od ohniska nákazy a dalším monitorováním stavu v této oblasti. Dne 17. února se začalo s vlastní likvidací drůbeže, která se týká 130 tisíců brojlerů a 6 tisíc krůt.[15] OdkazyReference
Související článkyExterní odkazy
Českyzprávy:
Anglicky
|
