Diagram uhlíkového cyklu. Černá čísla ukazují, jak je uhlík přítomen v různých úložištích v miliardách tun (Gt). Modrá čísla ukazují, kolik uhlíku se ročně vymění mezi jednotlivými úložišti.
Propad uhlíku je přírodní nebo umělý rezervoár, kde se hromadí a ukládá uhlík buď dočasně a nebo trvale. Proces, při kterém propady uhlíku odstraňují oxid uhličitý (CO2) z atmosféry je znám jako vázání (sekvestrace) uhlíku. Zájem a povědomí veřejnosti o významu propadů CO2 vzrostl od doby přijetí Kjótského protokolu, který podporuje jejich použití jako formu uhlíkové kompenzace. Existují různé strategie používané pro zlepšení tohoto procesu.
Přírodní propady uhlíku jsou:
Absorpce oxidu uhličitého oceány prostřednictvím fyzikálně-chemických a biologických procesů
Zemědělská půda (dýchání zvířat); existují zde návrhy na zlepšení zemědělských postupů, které by zvrátily tento proces.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Carbon sink na anglické Wikipedii.
↑Environmental Research and Education Foundation [online]. [cit. 2015-10-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-23.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑epa.gov [online]. [cit. 2015-10-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-22.
↑ENVIRONMENTAL PROTECTION AGENCY, United States. Overview of Greenhouse Gases [online]. US EPA [cit. 2015-05-17]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
