Pogromy ve LvověPogromy ve Lvově byly dva masakry Židů žijících ve Lvově nebo jeho okolí v okupovaném Polsku (nyní Ukrajina). Pogromy proběhly během druhé světové války, od 30. června do 2. července a od 25. do 29. července 1941. Podle památníku Jad Vašem bylo jednotkami Einsatzgruppen, ukrajinskými nacionalisty a ukrajinskými milicemi zavražděno 6 000 Židů. Během meziválečného období byl Lvov třetím největším židovským osídlením v Polsku. Počet židovských obyvatel se zvýšil na více než 200 000 poté, co uprchlíci utekli před nacisty. Dokumenty, které nedávno zveřejnila Ukrajinská bezpečnostní služba, dokládají, že se Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) mohla původně podílet méně, než se myslelo.[1] První pogromIhned poté, co Němci vstoupili do města, zorganizovaly jednotky Einsatzgruppen ve spolupráci s ukrajinskými nacionalisty, pogrom jako odplatu za masakr, kdy sovětské NKVD zavraždilo přibližně 2 000 – 10 000[2] vězňů (zejména polské a ukrajinské intelektuály a politické aktivisty) ve třech lvovských vězeních (vězení Brygidki, vězení na ulicích Łąckiego a Zamarstynowska). Podle ukrajinských badatelů byla většina z těchto obětí Ukrajinci.[2] Ačkoli byli Židé také mezi oběťmi NKVD, Ukrajinci je zatkli jako skupinu, která spolupracovala se Sověty. Před masakrem Němci a Ukrajinci šířili fámy, které zapletly Židy do zabíjení ukrajinských politických vězňů. Dav se vymkl kontrole, došlo k napadání, zneužívání, mučení a vraždění Židů, znásilňování židovských žen, jak je vyfotili němečtí vojáci.[3] Ukrajinské milice po obsazení Lvova narychlo vytvořily Organizaci ukrajinských nacionalistů. Od konce června do začátku července 1941 bylo během pogromů zavražděno přibližně 4 000 Židů.[4] Petljurovy dnyDruhý pogrom se konal na konci července roku 1941 a byl pojmenován „Petljurovy dny“ (polsky Dni Petlury) po zavražděném ukrajinském veliteli Symonu Petljurovi.[5] Tento pogrom byl údajně organizován ukrajinskými nacionalisty s německou podporou. 25. července se ukrajinští ozbrojenci z okolí města připojili k ukrajinské milici a účastnili se násilných činů proti Židům. Tato skupina napadla každého Žida, s kterým se setkala, obušky, noži a sekerami. Židé byli vzati k židovskému hřbitovu a brutálně zavražděni. Ukrajinská policie obcházela ve skupinách po pěti a kontrolovala připravené seznamy. Asi 2 000 lidí bylo zavražděno během přibližně tří dnů.[6] Podle Richarda Breitmana zemřelo při tomto pogromu 5 000 Židů. Kromě toho bylo asi 3 000 osob (většinou Židů) popraveno na Městském stadionu německou armádou.[7] Následující událostiPo pogromech bylo zřízeno lvovské ghetto, do kterého bylo umístěno asi 120 000 Židů. Většina z nich byla během následujících dvou let deportována do vyhlazovacího tábora Belzec nebo zabita na místě. Pogromy a po nich následující zabíjení jednotkami Einsatzgruppen spolu s drsnými podmínkami v ghettu a deportacemi do nacistických koncentračních táborů, mezi které patřil i koncentrační tábor Janowska na okraji města, vyústily v téměř úplné zničení židovského obyvatelstva. Když v roce 1944 sovětské síly získaly Lvov, zůstalo pouhých 200 – 300 Židů. ViníciOdborníci na holokaust připisují zabíjení Ukrajincům pod vedením ukrajinských nacionalistů.[8][9][10][11] Pokud jde o pogromy, ruské zdroje jsou docela specifické. Ruský historik Sergej Čujev napsal:[12]
V roce 1958 byla v nizozemském Haagu zřízena mezinárodní komise, aby provedla nezávislé vyšetřování. Členy bylo pět bývalých protihitlerovských aktivistů: norský právník Hans Cappelen, bývalý dánský ministr zahraničí a předseda dánského parlamentu Ole Bjørn Kraft, holandský socialista Karel van Staal, belgický profesor práv Flor Peeters a švýcarský právník a poslanec Kurt Scoch. Po výslechu několika ukrajinských svědků, který probíhal od listopadu 1959 do března 1960, komise dospěla k tomuto závěru:[13]
Na podzim roku 1959 zahájil sovětský tisk velkou dezinformační kampaň proti ministru západoněmecké Adenauerovy vlády Theodoru Oberländerovi, který byl v roce 1941 velitelem praporu Nachtigall tvořeného z několika set ukrajinských dobrovolníků. Sověti ho obvinili z účasti na vraždách SS ve Lvově. V září roku 1959 noviny Radianska Ukraina napsaly:
Tato obvinění byla převzata západním tiskem a nakonec vedla k rezignaci Oberländera. Vyšetřování nejvyšším státním zástupcem okresního zastupitelství v Bonnu ho kompletně očistilo.[14] Obvinění proti Oberländerovi a praporu Nachtigall se nicméně stále znovu objevovala v úvahách v západním tisku. OdkazyReferenceV tomto článku byl použit překlad textu z článku Lviv pogroms na anglické Wikipedii.
Literatura
Externí odkazy
|