Oswald Machanek

Oswald Machanek (27. listopadu 1837 Olomouc – 1924 Bolzano), křtěný celým jménem Oswald Maria Alexander Machanek,^[1] byl moravský podnikatel německé národnosti, spolumajitel a generální ředitel akciové společnosti Homboker und Marienthaler Eisenwaren-Industrie und Handels-Aktien-Gesellschaft „Moravia” (česky Hlubočská a Marientálská akciová společnost pro průmysl a obchod se železným zbožím „Moravia”) se sídlem v Olomouci, ředitel továrny na výrobu hřebíků v Hlubočkách a spolumajitel obchodní společnosti I. C. Machanek a spol. se sídlem v Olomouci, vyznamenaný zlatým záslužným křížem s korunou.^[2]

Oswald Maria Alexander Machanek se narodil v Olomouci 27. listopadu 1837 jako nejmladší syn do rodiny olomouckého obchodníka se železářským zbožím. Otec Ignaz Carl Machanek a matka Anna, rozená Wagner, provozovali obchod ve svém domě na Dolním náměstí č. 19,^[3] který po přečíslování nesl číslo 48 a později také domovní znamení „Zur silbernen Schaufel” (U stříbrné lopaty).^[4] Rodina Wagner podnikala v Olomouci ve svém domě na Dolním náměstí č. 14, kde měla obchod s kořením a drogistickým zbožím (Spezerei- und Drogenlandlung) a už v roce 1834 se Oswaldův dědeček s Karlem Wagnerem obchodně spojili ve firmě „Karl Wagner und Ignaz Machanek”.^[5] Karl Adolf Wagner, syn bratra Karla Wagnera byl majitelem továrny na výrobu bavlny a lnu v Šumperku.^[6]

K dalšímu rodinnému spojení došlo 9. září 1865, když si Oswald Machanek vzal za ženu Sophie Wagner (6. ledna 1838 – 3. května 1893).^[7][8]

Ještě 9. září 1890 společně oslavili výročí stříbrné svatby.^[9] Na začátku května 1893 odjeli společně s dcerou na ozdravnou kůru do Karlových Varů, odkud dorazila v neděli 7. května do Olomouce zpráva, že manželka Oswalda Machanka náhle a bezbolestně 3. května 1893 zemřela. V sobotu 6. května 1893 rodinu postihla další pohroma, když bratra Maxe Machanka ranila mrtvice a byl postižen ztrátou řeči.^[10] Nakonec 14. května 1893 rodina pochovala i bratra Maxe.^[11] Jeho druhou manželkou byla Lina.^[12] Z Oswaldova manželství se Sofií pošly tři děti: Oskar, Anna a Helene.^[13] Dcera Anna se 31. ledna 1895 provdala za c. k. nadporučíka Stefana Schulze, sloužícího u c.k. 54. pěšího pluku v Olomouci (Mährisches Infanterieregiment Nr. 54), kde se také konala svatba,^[14] jelikož byl nadporučík Stefan Schulz přeložen do vojenské výcvikové školy (kadetů) do Mariboru.^[15]

Syn Oskar pobýval v době matčina úmrtí v Americe, kde se 12. července 1892 v New Yorku civilně na Manhattanu oženil s Annou Mühler (Anna Mehlen).^[16] V roce 1898 se zdržoval ve státě Connecticut.^[17] Tomu předcházela na začátku února 1892 žádost jeho otce o prodloužení otcovské pravomoci, které 5. února 1892 C. k. Krajský soud v Olomouci vyhověl a otcovskou pravomoc nad synem Oskarem, který dosáhl 19. února 1892 24 let, prodloužil na neurčito.^[18] Podruhé se Oskar civilně oženil v roce 1902 v Londýně.^[19] Následně se zdržoval ve Frankfurtu nad Mohanem na Günthersburgallee čp. 9, kde provozoval obchod s plnicími pery a prodej cukrářských výrobků.^[20]

Na začátku první světové války odcestoval Oswald Machanek na rodinou vilu do Bolzana, kde zůstal po celou dobu války. Arcivévoda František Salvátor mu v roce 1914 propůjčil stříbrnou medaili Červeného kříže (Silberne Ehrenmedaille vom Roten Kreuze).^{[21][22][23][24][25][26]} Do nového Československa se již natrvalo nevrátil a v roce 1920 vystoupil ze správní rady Moravie, přičemž novým členem správní rady byl do obchodního rejstříku zaznamenán syn Oskar Machanek, označený jako velkotovárník.^[27] Oswald Machanek zemřel na začátku května roku 1924 ve své vile v Bolzanu ve věku 86 let.^[28]

Oswald bydlel s rodinou nejprve v rodinné vile v Hlubočku, kterou sdílel s bratrem Maxem. Max si později vybudoval vlastní vilu u železárny v Mariánském Údolí. V roce 1884 si Oswald nechal postavit rodinou vilu v Bolzanu, kterou hodlal pro zdejší mírné klima využívat zejména v zimním období. Z tohoto důvodu architekti Heinrich Claus a Moritz Hinträger^[29][30] navrhli její čelní frontu směrem na jih. Pro výstavbu vily využili pozemek po bývalé vinici. Vlastní stavbu prováděl stavební mistr z Bolzana pan Altmann a stála 25 000 zlatých.

V suterénu byla navržena prádelna, šatna, sklep pro zásoby potravin, sklep pro palivo a místnost pro zahradní náčiní. V mezipatře se nacházela jídelna s arkýřem a verandou, na níž navazoval obývací pokoj a pokoj pro hosty, na severu kuchyně a komora pro služebnictvo, dále koupelna a spíž. V prvním patře směrem na jih umístili architekti ložnici s arkýřem a terasou, s kterou sousedily dva pokoje pro dcery, směrem na západ lodžii a na sever pokoj pro hosty a pánský pokoj s komorou. Hlavní schodiště vedlo jen z přízemí do prvního patra a vedle něj umístěné malé schodiště z prvního patra do podkroví. Na fasádě využili motivy italské renesance a cihlovou střechu ozdobily dřevěnou římsou.^[31]

Syn Oskar se z ciziny navrátil s vypuknutím války a pravděpodobně měl zastoupit otce v řízení továrny v Hlubočku. Společně s ním v Hlubočku pobývala i jeho manželka Karola s dvojčaty Fridrichem (Bedřichem) a Wilhelmem (Vilémem), která v únoru 1916 hledala společnici.^[32][33][34] Dne 9. listopadu 1920 zveřejnil rakouský list „Grazer Tagblatt” krátkou zprávu z Moravské Ostravy ze dne 5. listopadu, že Karola Machanek, manželka velkotovárníka Oskara Machanka, byla nalezena se svou společnicí slečnou Else Compl v dětském pokoji u kamen udušená oxidem uhelnatým.^[35]

K brzkému nástupu se hledá vzdělaná dívka, asi 30 let, evangelička a nejraději Severoněmka, pro společnost a pomoc paní domu, která je sama Severoněmka, a taktéž na dohled dvou 6letých chlapců. Vyžaduje se znalost dobré domácí kuchyně, zavařování, šití a případných domácích prací. Hudba, jazyky a bridž vítány. Dvě služky a jedna paní na praní prádla jsou k dispozici. Nabídky, kopie osvědčení, platové představy a fotografie k rukám manželky Oskara Machanka, Hluboček u Olomouce, Morava.

Neues Wiener Tagblatt (Tages-Ausgabe), 20. únor 1916^[36]

Po smrti manželky si Oskar nechal kvůli sporům s příbuznými vyplatit svůj podíl u akciové společnosti Moravia, přestěhoval se do Mnichova, kde investoval do jedné dřevařské úvěrové banky, přičemž přišel skoro o všechno své jmění. Po vypuknutí nemoci, kdy u něj byla diagnostikována rakovina střev, se vrátil do Československa. V roce 1925 se Oskar zdržoval u Šumperka v obci Libina, kde provozoval malý rádiový obchod.^[37] Dne 27. prosince 1935 byl nalezen mrtev, kdy jako příčina úmrtí bylo uvedeno selhání srdce.^[38][39]

V souvislosti s falešnou výpovědí bývalé Bedřichovy přítelkyně byli oba bratři v následujícím roce vyslechnuti a na základě podezření, že napomohli otci k sebevraždě vzati do vazby. Tato skutečnost vzbudila pozornost nejen všech českých i německých severomoravských listů ale i celé řady zahraničních.^{[40][37][41][42]} Na základě výpovědi byli elektrotechnik Friedrich (Bedřich) Machanek z Hlubočku a zahradní architekt Wilhelm (Vilém) obviněni, že otci k sebevraždě pomohli. Bedřich Machanek byl od obžaloby osvobozen, Vilém Machanek byl odsouzen přečinem proti bezpečnosti života a odsouzen k trestu 4 týdnů tuhého vězení podmíněně na 2 roky. Protože vazba se započetla, nemusel již trest odpykat.

Důležitým mezníkem v rodinné podnikatelské činnosti se pro Oswalda Machanka stal rok 1861,^[43] kdy s otcem I. C. Machankem a bratrem Maxem Machankem sepsal 19. října 1861 společenské usnesení na činnost výrobků ze železa továrny Mariánském Údolí a stal se tak společníkem firmy „K. k. priv. Marienthaler Eisen-Waaren -Fabriks-Gesellschaf”, ve které Johann Orel obdržel v roce 1863 prokuru a v roce 1869 se stal veřejným společníkem.^[44]

Od с. к. krajského со obchodního soudu v Olomouci se k vědomosti dává, ze pan J. C. Machanek v Olomouci přenešení toho mezi J. C. Machankem, Max Machankem a Osvaldem Machankem ddo. 19. října 1861 složeného společenského usnesení na činnost výrobků ze železa Marientalské fabriky pod nápisem: K. k. priv. Marienthaler Eisen-Waaren -Fabriks-Gesellschaft, ke kterému vedeni každý z těch veřejných společníků J. C. Machanek, Max Machanek a Oswald Machanek, pak společník Jan Orel tím způsobem oprávněni jsou, že po napřed postaveném nápisu — J. C. Machanek sám, aneb Max Machanek a Oswald Machanek mnohotlivě (collectiv), čili jeden s těch dvou posledně jmenovaných s Janem Orlem s jejím jménem mnohotlivě znamenati muže; — do obchodního rejstříka pro společenské nápise vymohl. V Olomouci 31. červenci 1863.

Morawske Nowiny, 11. srpen 1863^[45]

V roce 1868 se stal také veřejným společníkem hřebíkárny v Hlubočku, jejíž firemní název zněl: „K. k. priv. Hombocker Maschinennägel- und Blechwaaren Fabriksgesellschaft J. C. Machanek & Comp.” K zapsání této skutečnosti došlo u c. k. Krajského obchodního soudu v Olomouci do rejstříku pro společné firmy dne 9. června 1868. Ke smlouvě z 28. dubna 1868 pak byla dopsána dodatková smlouva ze dne 14. ledna 1869, na jejímž základě se stal veřejným společníkem také Johann Orel.^[44]

Ku firmě K. k. priv. Hombocker Maschinennägel- und Blechwaaren Fabriksgesellschaft J. C. Machanek et Comp. připsán dodatek ku smlouvě společné ze dne 28. března 1855, uzavřený dne 28. dubna 1868, dle kterého dodatku pan Oswald Machanek, továrník v Marienthalu, vstupuje do této společnosti co veřejný společník, oprávněný ku zastoupení a znamenáni společné firmy, čímž však v původní společné smlouvě ničeho se nezměňuje. Zároveň vneseno bylo právo prokury, jež má Georg Klein, znamenati svrchu uvedenou firmu.

Morawské nowiny, 30.7.1868^[46]

V roce 1870 byly obě tyto společnosti sloučeny do jedné akciové společnosti. Dne 17. února 1870 povolil c. k. ministr vnitra společníkům: Ignaz Karl Machanek, dr. Ignaz Machanek, Max Machanek, Oswald Machanek a Johann Orel zřízení akciové společnosti pod názvem: Homboker und Marienthaler Eisenwaren-Industrie und Handels-Aktien-Gesellschaft „Moravia” in Olmütz (česky Hlubočecká a Marientálská akciová společnost pro průmysl a obchod se železným zbožím „Moravia” v Olomouci) a zároveň schválil její stanovy. Ve stejném roce obdržel 9. prosince na místo svého otce právo prokury u firmy Friedländer Flachsspinnerei se sídlem ve Friedland an der Mohra (Břidličné), kde pak zastával post náměstka ředitele.^[47]

Dne 31. července 1863 nechal otec I. C. Machanek svůj železářský obchod v Olomouci na Dolním náměstí zapsat pod firmou I. C. Machanek, ve které obdrželi jeho syn Max Machanek a zeť Karl Klob (manžel dcery Marie)^[48] prokuru.^[49] V roce 1869 nechal otec zapsat prokuru i synovi Dr. I. Machankovi.^[50] Po smrti otce vedl firmu syn Oswald. Dne 11. dubna 1886 nechal firmu vymazat z rejstříku firem jednotlivců a zapsat u c. k. Krajského obchodního soudu do rejstříku společných firem a přibral jako společníky svého bratra Maxe^[51] a Jana Orla, přičemž hlavní závod se nacházel ve Vídni.

C. k. krajsky co obchodní soud v Olomouci uvádí ve veřejnou známost, že odštěpný závod firmy I. C. Machanek & Comp. v Olomouci, jejíž hlavní závod ve Vídni se nalézá, do rejstříku obchodního pro firmy společenské se zapsal. Tato společnost jest veřejná ku provozování obchodu smíšeným zbožím se sídlem v Olomouci. Společníky jsou: Max Machanek, řídící továrny v Marienthalu u Olomouce; Osvald Machanek, řídící továrny v Homboku u Olomouce, a Jan Orel, kupec ve Vídni, a jest každý společník oprávněn společnost zastupovati. V Olomouci, 26. října 1886.

Brünner Zeitung, 03.11.1886^[52]

Obchodní firma se železářským zbožím I. C. Machanek se nakonec stala součástí firmy Moravia, akc. spol. pro průmysl železářského zboží a obchod v Hlubočku a v Mariánském Údolí a fungovala jako její maloobchodní a velkoobchodní centrála, přičemž Dolní náměstí, kde firma na čísle 48 sídlila, měnilo své názvy: r. 1919 v Československu na Wilsonovo náměstí, r. 1939 v Protektorátu Čechy a Morava náměstí Hermanna Göringa a r. 1945 na náměstí Rudé armády.^[53]

Firmu na dobývání břidlice založil Oswaldův otec v roce 1863 společně s olomouckým velkoobchodníkem a továrníkem rytířem Balthasarem von Szäbel (olomoucká pobočka „k. k. priv. Chotzner Flachsspinnerei des B. Szabel in Olmütz”).^[54][55] V roce 1865 povolilo oběma společníkům c. k. ministerstvo vnitra zřízení akciové společnosti „Schieferbau-Actien-Gesellschaft in Olmütz” a schválilo její stanovy.^[56][57][58] Se založením Akciové společnosti pro dobývání břidlice v Olomouci pod vedením provozního ředitele Maxe Machanka započaly přípravné práce na otevření nového hlubinného podzemního lomu tzv. na zelené louce (Zálužné - Mokřinky). Také v této firmě měl Oswald uložené své akcie^[59] a nakonec společnost řídil.^[60] V roce 1895 byl Oswald z rejstříku jako provozní ředitel vymazán a místo něho zapsáni dosavadní zástupce ředitele Dr. Carl Schrötter jako ředitel a jako náhradník nový zástupce ředitele Richard von Kaysersheimb.^[61][62]

Akciová společnost pro dobývání břidlice v Olomouci vedle nového hlubinného lomu provozovala krátce i starý Lichtenštejnský lom v katastru obce Moravice. Ke konci 60. let 19. století měla v provozu osm lomů s 500 dělníky u Velké Střelné, Hrubé Vody, Jakartovic a Zálužného. V lomech používala parní těžní stroje a čerpadla. Provozovala také prodejní sklady v Opavě a Pardubicích. Vedle střešní krytiny vyráběla břidlicovou dlažbu, stolní desky, leštěná těžítka a další výrobky. V 70. letech 19. století činila roční výroba 893 000 m² břidlicové krytiny v ceně 20 tisíc zlatých. Zejména na severní Moravě a v rakouském a pruském Slezsku měla na trhu s břidlicí výrazné postavení.^[63]