Odliv kapitáluOdliv kapitálu (anglicky capital outflow) nebo také odliv peněz či odliv zisků je obecně negativní jev, při kterém finanční zisk firmy opouští danou ekonomiku místo toho, aby byl investován v zemi, kde byl vytvořen,[1] často za účelem obcházení daní (anglicky tax avoidance) a koncentrace kapitálu v jiné požadované lokaci - v rámcích či na hranici zákona. Náhlý legální odliv kapitálu ve velkém měřítku se označuje jako únik kapitálu nebo také kapitálový přesun (anglicky capital flight),[2] nelegální obcházení daní se nazývá daňový únik (anglicky tax evasion). Odliv ve světěRozvojové zeměSouvisející informace naleznete také v článku Neokolonialismus.
Odliv kapitálu v rozvojových zemích je jedním z hlavních příčin přetrvávající chudoby.[3] Zisk vytvořený v rozvojových zemích jako např. v afrických státech je často převeden buď do bohatých států, kde sídlí vlastníci nadnárodních korporací, nebo přímo do daňových rájů. Tenhle uniklý zisk není znovu investován, kde byl vytvořen, jak k tomu částečně dochází v bohatších zemích, a tím pádem se vytvoří uzavřená smyčka, kdy zůstávají rozvojové země nadále chudé. U těchto finančních převodů také hrají roli jurisdikce, které umožňují vysokou ochranu pro bankovní tajemství.[4] Mezi těmi je například Švýcarsko, notoricky známé bankami, jež dle švýcarských zákonů mohou tajit informace o svých klientech před trestním stíháním již od roku 1713, kdy jejich služby využívala evropská šlechta jako např. francouzští králové k utajení koncentrace bohatství.[5] Rozvinuté zeměSouvisející informace naleznete také v článcích daňový únik a obcházení daní.
Odliv kapitálu ve vysoce rozvinutých zemích se vyskytuje především v podobě obcházení daní skrze finanční transakce zisků do daňových rájů. Například americký Google přesunul do daňových rajů v Bermudě přes 22 miliard amerických dolarů jen v roce 2017 skrze komplexní finanční transakci známou pod názvem „dvojitý irský, holandský sendvič“, jenž využívá holdingové společnosti v Nizozemsku a Irsku díky různým aspektům místních jurisdikcí, čímž legálně obchází daně z příjmu ve Spojených státech a v EU mezerou v zákonech.[6] Odliv zisků z ČeskaZahraniční firmy, jež provozují v Česku nějakou část svojí výroby nebo byznysu často svůj zisk vytvořený v Česku neinvestují na místním trhu a místo toho jej převedou jinam do zahraničí.[7] Dle analýzy z roku 2016, „míra odlivu výnosů z české ekonomiky je dlouhodobě přinejmenším dvakrát vyšší, než by odpovídalo empirickým a teoretickým předpokladům odvozeným ze situace na vnitřním trhu EU“.[8] Tyto následné chybějící investice vedou k nízké produktivitě práce, což se odráží v nízké úrovni mezd. K tomu dochází u zahraničních firem, které do Česka přesouvají jen levnou část svého byznysu aby využily místní trh např. kvůli levnější pracovní síle ve srovnání s jejím domácím trhem. Tím pádem neinvestují do výzkumu a vývoje a do pracovních míst s vysokou přidanou hodnotou a mzdou v Česku, nýbrž na vlastním domácím trhu.[9] V roce 2016 ve formě dividend odplynulo z Česka do zahraničí 289 miliard korun[10] a podle některých odhadů se ročně vyvádí z Česka do zahraničí až 700 miliard korun.[11] V roce 2019 si zahraniční vlastníci českých firem rozdělili na dividendách 299 miliardy korun.[12] Tento odtok zisků z Česka je výsledkem investičních pobídek za vlád Josefa Tošovského a Miloše Zemana na přelomu tisíciletí, jež byly cíleny na rychlé snížení nezaměstnanosti a při tom přilákaly investory, kteří vytvářeli pracovní místa s nízkou přidanou hodnotou, tím pádem s nízkou produktivitou práce a nízkými mzdami.[13][14][15] Novela investičního zákona na rok 2019 je zaměřená na podporu investic s vyšší přidanou hodnotou, malé a střední podniky a na výzkum a vývoj, jenž má za cíl přesunout pracovníky z výroby k sofistikovanější práci.[16][17] Dle výzkumu francouzského ekonoma Thomase Pikettyho činil mezi lety 2010 a 2016 odliv zisků z ČR do EU ekvivalent 7.6% českého HDP za rok, zatímco čistý příjem z převodů z EU do ČR (investice, dotace apod.) tvořily ekvivalent 1.9% českého HDP za rok, z čehož Piketty vyvozuje, že státy západní Evropy z ČR (a také z ostatních států Visegrádské skupiny) získávají několikanásobně větší množství kapitálu, než ČR (a státy Visegrádu) získává z EU. Tohle je dle Pikettyho přímým následkem toho, že velkou část kapitálu (firem, nemovitostí apod.) v ČR vlastní zahraniční vlastníci ze států jako Německo, Rakousko či Francie, kteří využívají své pozice síly k udržování nízkých platů v ČR a odvádění takhle vytvořených vysokých zisků k sobě.[18] Bloomberg popisuje snahu ze strany ČR předcházet této situaci popsané Pikettym jako snahu o dekolonizaci.[19] Podle dat České národní banky bylo od ledna do srpna 2023 vyplaceno do zahraničí na dividendách a úrocích 286,3 miliardy korun.[20] OdkazySouvisející články
Reference
|