Kopytníkům (např. tur) slouží ocas k odhánění obtížného hmyzu.
U bobrů slouží ocas k pohybu ve vodním prostředí. Obzvláště podstatný je kvůli této funkci pro vodní savce, například velryby nebo delfíny
Chápani mají na ocase výběžek, díky němuž se ocasem mohou zachytávat větví v korunách stromů. I další savci žijící v korunách stromů využívají ocasu k bezpečnému pohybu, ale zejména jako kormidla při skákání ze stromu na strom.
Ocas veverek je tak huňatý, že zachytává vzduch, pomáhá při udržení rovnováhy a prodlužuje skok.
Klokanům slouží ocas k opírání i k pohybu – pomáhá jako pružina při skákání.[2]
Pokud ocas ztratil funkci, obvykle zakrňuje (stává se z něj rudiment, např. u člověka kostrč). Dalším příkladem jsou lenochodi a koaly. Ti se sice pohybují v korunách stromů, ale neskáčou, pohybují se v korunách pomalu.[2]
Odkazy
Reference
↑MILLER, Stephen A; HARLEY, John P. Zoology. 5. vyd. New York: The McGraw−Hill Companies, 2001. ISBN9780077837273.
↑ abDAWKINS, Richard. Příběh předka: pouť k úsvitu života. Praha: Academia, 2008. 831 s. Galileo, sv. 18. ISBN 978-80-200-1611-9.
↑ROČEK, Zbyněk. Historie obratlovců; evoluce, fylogeneze, systém. Praha: Academia, 2002. ISBN80-200-0858-6.