cs Oberlandrat

Oberlandrat (česky vrchní zemský rada, také počeštěle oberlandrát, zkratka OLR) byl nejnižší typ úřadu německé okupační správy v Protektorátu Čechy a Morava. Bylo to rovněž oficiální označení úředníka v čele tohoto úřadu.^[1]

Vznik a rozsah působení

Tyto úřady (německy v množném čísle Oberlandratsämter) vznikly bezprostředně po německé okupaci a zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Ve své působnosti měly tyto územní celky (Oberlandratsbezirke) vždy několik českých politických okresů. V roce 1942 prošly tyto úřady rozsáhlou reformou a zanikly spolu s protektorátem na jaře 1945.

V čele jednotlivého úřadu stál oberlandrát (vrchní zemský rada), zpravidla zkušený říšskoněmecký úředník, spolehlivý člen nacistické strany nebo SS.

Vývoj a pravomoci oberlandrátů

Jednotliví radové byli do svých funkcí jmenováni už před 15. březnem 1939,^[2] ačkoli právně byli ustanoveni až 1. září téhož roku.^[3] Úřad oberlandráta podléhal přímo říšskému protektorovi a měl dvojí působnost: pro německé státní příslušníky na území protektorátu působil jako nejnižší správní úřad a zároveň byl řídícím a kontrolním úřadem vůči protektorátním obecním i okresním úřadům.^[2]

Na počátku okupace bylo zřízeno 35 oberlandrátů, 23 v Čechách a 12 na Moravě. Jejich pravomoci se postupně rozšiřovaly, až se z nich staly velké úřady s početným personálem. Postupně, jak okupační správa prorůstala do zpočátku zdánlivě autonomní protektorátní správy, tj. do vedení zejména okresních úřadů a velkých měst byli dosazováni Němci nebo prověření čeští kolaboranti, nebyl nutný tak častý a přímý dozor nad jejich administrativní činností ze strany oberlandrátů. Úřady oberlandrátů se postupně slučovaly, měly na starosti stále větší území a méně úkolů. Například v roce 1941 už existovalo pouze 15 oberlandrátů: v Praze, Kladně, Kolíně, Táboře, Českých Budějovicích, Klatovech, Plzni, Jičíně, Hradci Králové, Pardubicích, Jihlavě, Brně, Zlíně, Olomouci a Moravské Ostravě.^[2]

Nejradikálnější změna proběhla v červnu 1942, kdy v rámci Heydrichovy správní reformy byla značná část správní agendy přenesena na autonomní protektorátní orgány (tzv. správa z příkazu Říše) a tím pádem oberlandrátům zůstala jen politická a kontrolní funkce. Nebyly ovšem výjimkou situace, že oberlandrát současně vykonával funkci okresního hejtmana v jednom nebo několika podřízených okresech. Počet oberlandrátů byl opět snížen na 7 (nadále působily jen v Praze, Českých Budějovicích, Plzni, Hradci Králové, Jihlavě, Brně a Moravské Ostravě) a naposledy (1. září 1944) ještě zredukován na 6, když byl zrušen OLR Praha. Vrchní zemští radové se pak označovali jako inspektoři říšského protektora, později německého státního ministra.^[2]

Územní rozloha oberlandrátů (1940–42)

Následující tabulka ukazuje územní rozlohu a počet obyvatelstva jednotlivých oberlandrátů a jim podřízených okresů na příkladu územního rozdělení platného od října 1940 do 15. června 1942, kdy došlo ke změně jak u rozlohy OLR (jejichž počet byl zredukován na 7, z toho čtyři v Čechách), tak u rozlohy okresů. Rozloha a počet obyvatel jednotlivých okresů u předcházejících fází rozdělení protektorátu na oberlandráty byly víceméně stejné, takže s drobnými korekturami lze uvedená data použít pro zjištění rozlohy a počty obyvatel v oberlandrátech v celém období 1939–1942.

Sídlo oberlandrátu	Oblast působení (autonomní okresní úřady)	Plocha km²	Počet obyvatel (odhad k 1.1.1940)
A) ČECHY

1) České Budějovice	1. České Budějovice	1.136,98	139.100
	2. Týn nad Vltavou	254,62	16.400
	3. Vodňany	590,68	48.000
	4. Třeboň	892,90	53.500
	celkem	2.875,18	257.000

2) Jičín (později Mladá Boleslav)	1. Brandýs nad Labem	308,46	59.200
	2. Jičín	620,89	67.300
	3. Mladá Boleslav	568,26	91.100
	4. Mělník	413,37	50.300
	5. Mnichovo Hradiště	326,42	38.400
	6. Nová Paka	138,42	24.200
	7. Semily	298,97	56.800
	8. Jilemnice	147,28	21.600
	9. Turnov	266,94	42.100
	celkem	3.089,01	451.000

3) Kladno	1. Beroun	234,27	41.800
	2. Kladno	286,35	91.900
	3. Kralupy nad Vltavou	216,86	39.200
	4. Louny	356,58	50.200
	5. Roudnice nad Labem	530,18	76.000
	6. Rakovník	632,05	58.400
	7. Slaný	549,02	92.100
	celkem	2.805,31	449.600

4) Klatovy	1. Blatná	680,68	42.600
	2. Klatovy	612,00	57.000
	3. Písek	693,10	53.500
	4. Přeštice	517,71	45.500
	5. Sušice	293,70	28.200
	6. Strakonice	357,92	82.300
	7. Domažlice	404,34	44.600
	celkem	4.159,45	353.700

5) Kolín	1. Český Brod	470,83	57.400
	2. Humpolec	525,82	55.050
	3. Kolín	489,07	80.200
	4. Kutná Hora	550,81	59.800
	5. Ledeč nad Sázavou	651,67	46.850
	6. Nový Bydžov	490,99	53.950
	7. Nymburk	239,54	36.500
	8. Poděbrady	454,30	57.700
	9. Čáslav	604,35	61.300
	celkem	4.477,38	508.750

6) Hradec Králové	1. Hořice	195,07	25.300
	2. Hradec Králové	459,50	98.500
	3. Dvůr Králové	266,14	57.200
	4. Náchod	361,85	87.500
	5. Nové Město nad Metují	377,27	40.300
	6. Rychnov nad Kněžnou	425,90	55.200
	7. Žamberk	290,18	33.200
	celkem	2.375,91	397.200

7) Pardubice	1. Chotěboř	325,51	27.800
	2. Chrudim	706,18	92.600
	3. Vysoké Mýto	553,30	68.600
	4. Litomyšl	513,68	77.200
	5. Pardubice	785,79	120.300
	celkem	2.884,46	386.500

8) Plzeň	1. Hořovice	347,56	39.500
	2. Kralovice	527,35	31.100
	3. Plzeň	661,33	206.600
	4. Rokycany	710,94	62.900
	celkem	2.247,18	340.100

9) Praha	1. Jílové u Prahy	269,13	25.200
	2. Hlavní město Praha	172,11	990.500
	3. Praha-venkov	620,57	165.500
	4. Říčany	233,84	54.400
	celkem	1.295,65	1.235.600

10) Tábor	1. Benešov	531,29	45.900
	2. Kamenice nad Lipou	478,04	34.050
	3. Milevsko	609,96	36.000
	4. Příbram	707,97	59.300
	5. Pelhřimov	729,40	47.500
	6. Sedlčany	743,51	48.900
	7. Tábor	978,47	81.400
	8. Vlašim	352,30	27.300
	celkem	5.130,94	380.350
B) MORAVA

1) Brno	1. Boskovice	1.033,14	119.200
	2. Brno-město	123,76	295.500
	3. Brno-venkov	1.242,11	187.400
	4. Tišnov	431,21	41.700
	5. Vyškov	866,68	107.600
	celkem	3.696,90	751.400

2) Jihlava	1. Velké Meziříčí	617,97	42.600
	2. Jihlava	755,18	82.200
	3. Moravské Budějovice	1.167,38	83.700
	4. Nové Město na Moravě	1.054,96	73.050
	5. Telč	924,54	72.850
	6. Třebíč	719,89	64.500
	celkem	5.239,92	418.900

3) Moravská Ostrava	1. Místek	480,44	65.250
	2. Frýdek	411,05	120.600
	3. Moravská Ostrava	99,45	142.500
	4. Valašské Meziříčí	526,36	66.500
	5. Vsetín	552,70	51.900
	celkem	2.070,00	446.750

4) Olomouc	1. Kroměříž	464,40	69.200
	2. Litovel	475,53	55.600
	3. Hranice	412,00	54.450
	4. Olomouc-město	40,56	64.900
	5. Olomouc-venkov	418,69	68.000
	6. Přerov	449,94	88.700
	7. Prostějov	471,67	92.200
	celkem	2.732,79	493.050

5) Zlín	1. Kyjov	461,69	57.000
	2. Hodonín	724,91	95.700
	3. Holešov	491,47	55.900
	4. Uherský Brod	945,82	89.100
	5. Uherské Hradiště	740,48	114.900
	6. Zlín	457,03	97.500
	celkem	3.821,40	510.100

Reference

↑ MALÝ, Karel a kolektiv. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha: Linde, 1997. ISBN 80-7201-045-X. S. 382.
↑ ^a ^b ^c ^d HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích. Od počátků státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-906-5. S. 406–408.
↑ Nařízení Ministerské rady pro obranu Říše č. RP26/39, o vybudování správy a Německé bezpečnostní policie v Protektorátu Čechy a Morava. Dostupné online.

Externí odkazy

Slovníkové heslo Oberlandrat ve Wikislovníku
Uebersicht über die Bezirke der Oberlanräte in Böhmen und Mähren (nach der Neugliederung vom 1.10.1940) [online]. Badatelna.eu [cit. 2019-01-26]. S. 140–143. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-01-29. (německy)

[Malý-1] MALÝ, Karel a kolektiv. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha: Linde, 1997. ISBN 80-7201-045-X. S. 382.

[Hledíková-2] HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích. Od počátků státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-906-5. S. 406–408.

[3] Nařízení Ministerské rady pro obranu Říše č. RP26/39, o vybudování správy a Německé bezpečnostní policie v Protektorátu Čechy a Morava. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]