Způsob artikulace: třená souhláska (frikativa). Vytváří se pomocí úžiny (konstrikce), která se staví do proudu vzduchu, čímž vzniká šum - od toho též označení úžinová souhláska (konstriktiva).
Místo artikulace: hlasivková souhláska (glotála). Úžina se vytváří v hlasivkách.
Znělost: neznělá souhláska – při artikulaci jsou hlasivky v klidu. Znělým protějškem je ɦ.
Ústní souhláska – vzduch prochází při artikulaci ústní dutinou.
Středová souhláska – vzduch proudí převážně přes střed jazyka spíše než přes jeho boky.
V češtině se vyskytuje znělé /ɦ/, zaznamenávané písmenem H, h. (Znělostní pár v češtině tvoří s neznělým velárním /ch/ [x], ačkoliv se každá hláska tvoří na jiném místě.)
V jiných jazycích
V jazycích používajících latinku se často zaznamenává písmenem H, h. Neznělé /h/ se vyskytuje v různých jazycích mnohem častěji než české znělé /ɦ/.
Germánské jazyky
Vyskytuje se ve většině germánských jazyků, zpravidla však pouze v počáteční pozici slovních základů.
Tato stránka obsahuje fonetické informace ve znacích IPA, které se nemusí v některých prohlížečích zobrazovat správně. Tam, kde se symboly objevují ve dvojicích, znak vpravo označuje znělou souhlásku. Šedá pole označují pulmonické artikulace, které jsou považovány za nerealizovatelné.