Nepřívaz, do roku 1918 Nepřívazy,[1] německy Epperswagen[2] byla obec, která zanikla okolo roku 1946 kvůli vystěhování Němců a vytvoření vojenského prostoru Libavá.
Obec se nacházela pod Jílovým vrchem v Oderských vrších, přibližně 18 km severovýchodně od Olomouce. Patřila do tehdejšího i dnešního okresu Olomouc (Moravskoslezský kraj). Lesní lánová ves s kamenitými pozemky ležela v horském zalesněném terénu v nadmořské výšce 590 m na katastru o rozloze 1333 ha.
Poprvé byla Nepřívaz zmíněna písemně v roce 1364 jako Neprzywas, v roce 1406 jako Neprzywazie.[3][4] Jméno vesnice bylo odvozeno od osobního jména Nepřivad (v jehož koncové části byl obsažen kořen slovesa vaditi sě - "přít se") a znamenalo "Nepřivadův majetek". Jméno je doloženo i v podobě Nepřivazí (střední rod) a Nepřívazy. Délka prostřední samohlásky vznikla přikloněním ke slovesu přivázati.[5] Samostatnou obcí se stala roku 1850.[6]
Vývoj počtu obyvatel
Vývoj obce Nepřívaz[4]
| Rok
|
1835 |
1880 |
1900 |
1921 |
1930
|
| Počet obyvatel
|
419 |
370 |
425 |
418 |
403
|
| Počet domů
|
55 |
61 |
64 |
69 |
69
|
Pomník obce
Na bývalém místě stojí pomník, který postavili v r. 1993 místní rodáci a na němž je česky i německy text
| „
|
Zde stála naše rodná obec Epperswagen (Nepřívazy). Zmiňovaná je již v r. 1200, zanikla v r. 1946.
Hier stand unser Heimatort Epperswagen. Erwähnt um das Jahr 1200 bis 1946.
|
“
|
Poblíže, na Nepřívazském potoku, se nachází Nepřívazský vodopád (cca 3 metry vysoký). Nepřívaz a blízké okolí jsou veřejnosti nepřístupné, ale obvykle jedenkrát ročně mohou být přístupné veřejnosti v rámci cyklo-turistické akce Bílý kámen.
Galerie
Odkazy
Reference
- ↑ Nepřívazy. In: Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1897. Dostupné online. Díl osmnáctý. S. 205.
- ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 615.
- ↑ HOSÁK Ladislav. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960. Ostrava: Profil, 1967, s. 301.
- ↑ a b CAHOVÁ, Veronika. Zaniklé obce Olomouckého kraje. Olomouc, 2006 [cit. 2018-01-03]. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra geografie. Vedoucí práce RNDr. Aleš Létal, Ph.D.. s. 49. Dostupné online.
- ↑ Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II, Praha 1980, str. 135.
- ↑ Místopisný rejstřík obcí českého Slezska a severní Moravy. Zprac. TUREK, Adolf a kol. Opava: Zemský archiv v Opavě. 2004. 979 s. ISBN 80-86388-23-9.
Literatura
- CAHOVÁ, Veronika. Zaniklé obce Olomouckého kraje. Olomouc, 2006. 49 s. Diplomová práce. Ved. práce RNDr. Aleš Létal, Ph.D. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra geografie. Dostupné také online z: http://geography.upol.cz/soubory/studium/dp/2007/2007_Cahova.pdf
- GLONEK, Jiří. Zaniklé obce Vojenského újezdu Libavá. Ostrava: Společnost přátel Poodří, 2007. 293 s. Poodří. ISBN 978-80-254-0628-1.
- KREJČOVÁ, Jana. Nepřivaz (Epperswagen), samota Uhustein (Výří kámen) a skupina tří domů na železniční zastávce Smilov: historie kaple Nejsvětějšího Srdce Ježíšova (Božského Srdce Páně) a drobných církevních objektů. Jana Krejčová. Poodří: časopis obyvatel horní Odry. 2012, roč. 15, č. 2, s. 4–12.
- MACHALA, Jindřich. Kronika Libavska. 6., dopl. vyd. [Česko]: Hana Martínková, 2018. 544 s., mapy, portréty, plány. ISBN 978-80-270-3568-7.
- Místopisný rejstřík obcí českého Slezska a severní Moravy. Zprac. TUREK, Adolf a kol. Opava: Zemský archiv v Opavě. 2004. XVI, 979 s. + 1 mp. příl. ISBN 80-86388-23-9.
Externí odkazy
