Národní socialismus je označení různých ideologií, které vznikly spojením konceptu socialismu s prvky nacionalismu. Již od konce 19. století vznikaly strany označované jako národně-socialistické, s programem podobným sociálně-demokratickému, avšak odmítaly jeho internacionalismus a naopak zdůrazňovaly program národního sebeurčení.[1] Tak např. vznikla v roce 1897 Česká strana národně sociální, která tehdy nesouhlasně reagovala jak na program Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické, tak i na program Mladočeské strany, jejíž program zas pokládala za nedostatečně demokratický a sociálně-reformní.
Od ideologie těchto demokratických stran se liší strany či hnutí, které parlamentní demokracii odmítají. Roku 1919 vznikla v MnichověNěmecká dělnická strana (Deutsche Arbeiterpartei), na kterou od roku 1920 navázala Národně socialistická německá dělnická strana (NSDAP, Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei). Její program a politická praxe byly ovlivněny italským fašismem a ze zkratky jejího názvu vznikl pojem nacismus. Protože tyto rozdílné směry mohou být často zaměnitelné a jelikož český národní socialismus vznikl před tímto nejznámějším německým národním socialismem, v češtině pro německý národní socialismus zpravidla používáme pojem nacismus (nacionál-socialismus), případně nacionální socialismus.[2]
Demokratický národní socialismus
Doloženou první stranou prosazující tento typ národního socialismu je Česká strana národně sociální, vzniklá 4. dubna1897, která se pohybuje na pozici středolevice. V jejím programu se objevuje důraz na národní sebeurčení, význam národa jako nezbytného základu demokratické politiky, potřeba národní jednoty stojící na základech nemarxistického socialismu a antimilitarismu. Strana jako první definovala svůj program jako národní socialismus, avšak ještě před ní v roce 1896 v německémLipsku vznikla strana Národně sociální sdružení (Nationalsozialer Verein). Tato strana se definovala na základech nemarxistického socialismu, nacionalismu, sociálního liberalismu a politického protestantismu. Pod vlivem filozofa Maxe Webera se postupně vyvinula v sociálně liberální stranu a v roce 1910 zanikla. Její zakladatel Friedrich Naumann v roce 1918 založil nástupnickou Německou demokratickou stranu, která se pak v roce 1927 na krátkou dobu schází spolu československými národními socialisty coby členská strana Radikální internacionály. V rámci ideologie České strany národně sociální se v prvním období do roku 1918 objevuje odpor vůči vídeňskému centralismu, boj proti kuriovému volebnímu systému. V rámci rakouské politiky prosazuje strana princip zpodobněný heslem strany: „Rovnost národů, rovnost v národě“. Podobně jako v německé straně, díky dobovému důrazu na husitství, které představitelé strany připodobňují k socialistickým ideám, se i v rámci ČSNS projeví určité prvky protestantismu spojené s evangelíky a po roce 1920 především s Církví československou. Českou stranou se pak např. v roce 1919 inspiruje slovinský starosta LublaněAnton Pesek, který zakládá Národně socialistickou stranu v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců.[3][4]
↑Žaloudek, Encyklopedie politiky. Heslo Národní socialismus.
↑Žaloudek, Encyklopedie politiky. Hesla Nacionálně socialistická dělnická strana a Nacismus.
↑New Political Ideas in the Aftermath of the Great War. Redakce Alessandro Salvador. [s.l.]: Springer International, 2017. ISBN978-3-31-938915-8. Kapitola Preface, s. vii.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑PEROVŠEK, Jurij. Liberalizem in vprašanje Slovenstva: nacionalna politika liberalnega tabora v letih 1918-1929. Michiganská univerzita: Modrijan, 1996. 296 s. Dostupné online. ISBN978-961-6183-24-6. (slovinsky)