Marie Ryantová
Marie Ryantová (* 3. srpna 1964 Písek)[1] je česká historička a archivářka. ŽivotV letech 1982 – 1986 vystudovala Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (obor archivnictví a pomocné vědy historické). Studium zakončila obhajobou diplomové práce „Pozůstalostní spisy duchovních z let 1714 až 1730 a jejich počítačové zpracování. Příspěvek k poznání struktury nižšího duchovenstva pražské arcidiecéze v období vrcholící protireformace“. V témže roce získala titul PhDr. Po ukončení studia pracovala až do listopadu 2001 v Archivu Národního muzea v Praze nejdříve jako archivářka, později jako kurátorka a sedm let jako zástupkyně vedoucího. V prosinci 2001 se stala vedoucí Oddělení rukopisů a starých tisků Knihovny Národního muzea, kde setrvala až do konce listopadu 2004. Současně od roku 1999 externě působila na Historickém ústavu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde získala od roku 2003 částečný a na podzim 2004 plný úvazek jakožto odborná asistentka. V roce 2005 se habilitovala a od 1. dubna 2006 působí na nově založeném Ústavu archivnictví a pomocných věd historických Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích jako ředitelka ústavu, je garantkou bakalářského (do roku 2022), magisterského a doktorského studia. Ke dni 18. května 2023 ji prezident ČR jmenoval (na návrh vědecké rady UK) profesorkou pro obor pomocné vědy historické. V letech 1996 až 2021 byla členkou výboru České archivní společnosti, v letech 2002 až 2008 zastávala funkci pokladní a v letech 2008 až 2014 byla předsedkyní ČAS. Od roku 1999 je členkou výboru Sdružení historiků České republiky - Historického klubu 1872, v letech 2002 až 2008 a 2015 až 2022 jakožto tajemnice SH ČR, v letech 2008 až 2015 a nově od roku 2022 místopředsedkyně. Od roku 2011 je členkou Českého národního komitétu historiků. Kromě toho je členkou redakčních a oborových rad. V roce 2014 jí byla udělena medaile Za zásluhy o české archivnictví, v roce 2017 získala výroční cenu nakladatelství Vyšehrad (za knihu Polyxena z Lobkovic. Obdivovaná i nenáviděná první dáma království) a v roce 2018 cenu rektora Jihočeské univerzity (za knihu Konvertita a exulant Jiří Holík). Zabývá se dějinami raného novověku, především kulturními a církevními, ale i pomocnými vědami historickými, raně novověkými i novověkými ego-dokumenty a edicemi historických pramenů. Absolvovala řadu stipendijních pobytů především v SRN (Berlín, Lipsko, Výmar, Gotha, Wolfenbüttel) a Rakousku (Vídeň), ale i v Římě, a badatelských pobytů v dalších zemích (Velká Británie, SRN, Rakousko, Švédsko, Polsko, Lotyšsko). Je místopředsedkyní výboru Sdružení historiků České republiky.[2] Publikace
OdkazyReference
Literatura
Externí odkazy
|