|
Kryštof Vilém Harant z Polžic a Bezdružic
Kryštof Vilém Harant z Polžic a Bezdružic (v německé podobě Christoph Wilhelm Freiherr Harant von Polschitz und Weseritz; 10. dubna 1617 Praha – 25. února 1691 tamtéž) byl český šlechtic z rodu Harantů z Polžic a Bezdružic. Sloužil jako voják protestantských vojsk a poté v řadách císařské armády, kde dosáhl hodnosti generála jezdectva a velitel posádky v Praze. Zastával úřad komorníka. Kvůli svým častým soubojům byl také nazýván duelantem. ŽivotNarodil se jako nejstarší syn císařského komorníka Jana Jiřího Haranta (1580–1651) a jeho manželky Ludmily roz. Příchovské z Příchovic (1579–1632). Po porážce protestantských stavů v bitvě na Bílé hoře odešel s otcem z Čech do exilu do bavorského Hofu, kde Kryštof Vilém prožil dětství.[2][3] Od roku 1634 sloužil v saské a švédské armádě a účastnil se bojů třicetileté války na protihabsburské straně, ale v roce 1642 vstoupil do císařských služeb a stal se podplukovníkem pluku Colombo.[2] Dne 27. května 1643 zaútočil na Hof obsazený Švédy, zatlačil jeho obránce do hradu a během dne město vyplenil.[3] Kolem roku 1646 převzal vlastní část Salmovského pluku kyrysníků a byl povýšen na plukovníka. Kvůli souboji s plukovníkem Somedou byl však v roce 1647 propuštěn ze služby a dočasně zatčen.[4] V roce 1648 byl povýšen na plukovníka a v roce 1659 znovu pověřen velením císařského pluku, který však byl na základě Olivské dohody následujícího roku rozpuštěn. V roce 1660 jej císař povýšil do hodnosti svobodného pána. V letech 1672 až 1682 byl majitelem dragounského pluku č. 4, se kterým se zúčastnil nizozemské války pod velením Raimonda Montecuccoliho a Karla V. Lotrinského. Vyznamenal se v bojích u Würzburgu v roce 1673 a při dobytí Bonnu. V srpnu 1674 byl povýšen na polního vachmistra a následujícího roku velel posádce Bonnu. 15. listopadu 1675 jej císař Leopold I. jmenoval komorníkem a v roce 1676 se zúčastnil úspěšného obléhání Philippsburgu, poté se však marně snažil o další povýšení. Nakonec se vrátil do Čech, kde získal hodnost generála jízdy a stal se nejvyšším zemským vojenským velitelem. Jeho nejzásadnějším vojenským počinem zde bylo potlačení rozsáhlých poddanských rebelií v severozápadních Čechách roku 1680, kdy velel císařským jednotkám, které nakonec povstání vojensky rozdrtily.[2] V roce 1678 vydal cestopis Putování svého slavného strýce Kryštofa v německém překladu pořízeném svým otcem Janem Jiřím. Až do své smrti zastával funkce generála jezdectva, plukovníka pěšího pluku, velitele Prahy a generálního válečného velitele vnitřních a vnějších funkcí. Generál Kryštof Vilém Harant z Polžic a Bezdružic zemřel v Praze 25. února 1691 ve věku 73 let. Jeho tělo bylo pohřbeno v katedrále svatého Víta u vchodu do císařské krypty, kde je umístěn jeho náhrobek s nápisem:
Manželství a rodinaKryštof Vilém byl dvakrát ženatý. V prvním manželství se Sabinou Marií z Hardenbergu (* Brunšvik) a ve druhém manželství s Doroteou Augustou von Schack (* Holštýn). Z druhého manželství se narodily dvě dcery:
OdkazyReference
Literatura
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||
