Kritické vydáníKritickým vydáním (edicí) textu díla se rozumí vydání díla, zpravidla klasického, jemuž předcházela důkladná textová kritika. Tím se rozumí rekonstrukce a dokumentace textového procesu, tj. všech fází, které proběhly v souvislosti se vznikáním textu díla v rámci dobových souvislostí, za nichž text díla a jeho prameny vznikají a společensky fungují. Toto vydání pak obsahuje původní znění textu doplněné kritickými odbornými poznámkami, případně, jde-li o vědecké vydání textu díla, které co nejpřesněji reprodukuje znění vyšlé naposledy z ruky autorovy jako výraz jeho tvůrčího záměru, je pak doplněné kritickým aparátem (komentářem), který objasňuje a vysvětluje vznik a vývoj textu a uvádí místa, na nichž se jeho jednotlivé redakce nebo znění od sebe liší (tzv. různočtení). Nedílnou součástí vědecké kritiky textu je analýza jeho jazyka, jeho funkce ve výstavbě vlastního sdělení. Tato funkce musí být respektována, zejména při jazykové přípravě textu díla k vydání, jeho úpravě podle pravopisné normy. Kritické vydání vzniká na základě předchozích odborných studií, porovnání rukopisů, dokumentů, dopisů a textů apod. Pořizuje se pro sdělení, která jsou uzavřena: myšlenkově, nejčastěji životem autora, většinou obojím. Nejčastěji se však pořizuje po autorově smrti, nelze ovšem vyloučit kritické vydání textů neuzavřených. DěleníKritická vydání literárního díla dělíme podle jejich určení na vydání vědecká (vypracováno kritickou metodou a opatřeno podrobným literárněhistorickým i textologickým komentářem – kritickým aparátem) a čtenářská (východiskem je vědecké vydání, pokud neexistuje, pořizuje se touž kritickou metodou, avšak postrádá kritický aparát). Mezi méně používaná vydání dále patří vydání dokumentární (např. první vydání, autorský rukopis, kromě přesného zachycení obsahu díla se snaží o přesné zachycení i jeho vnější podoby), genetické (model postupného vzniku textu díla a jeho vývoj), faksimilované (zejména fotografická reprodukce dokumentárního vydání, co nejpřesnější napodobení originálu, věrná kopie, používá se po rozvoji reprografické techniky) a diplomatické (upravená tiskařská reprodukce dokumentárního vydání - používalo se před rozvojem reprografických technik, např. vpisky a poznámky se napodobují např. jiným typem písma). Kritická vydání starých a často opisovaných textů (například Bible, spisů Platónových nebo Aristotelových) se opírají o staré rukopisy, zlomky, citace u starých autorů, o staré překlady a podobně. U novověkých autorů, kteří už psali pro tisk, porovnává různá vydání s autorovými rukopisy, poznámkami apod. Kritické vydání je hlavní pomůckou pro důkladnější práci s textem, pro jeho interpretace atd. Náležitosti kritického vydáníKritické vydání je celek, v němž jsou obsaženy všechny dochované fáze textového procesu v podobě textových verzí – jedna publikovaná v edici, další v soupisu různočtení. 1. Vydávaný autorský textAutorský text může být doplněn o kopie původního textu s následným vyznačením původní foliace a paginace. Způsob jejich zápisu je pak vysvětlen v ediční poznámce. 2. KomentářKomentář nemá pevně danou strukturu, respektuje charakter vydávaného textu a nefunguje samostatně, i když je z praktických důvodů v edici fyzicky oddělen od vydávaného textu. V zásadě se vždy skládá z edičních poznámek a různých vysvětlivek. a) vysvětlivky b) ediční poznámka
Dále zde může být definována úprava nepřesných či neúplných citací a pravopisu původního (např. latinského) textu, zachování kolísání souhlásek (aspirát), i/y a dalších slabik, psaní velkých a malých písmen až na výjimky dle pravidel současné češtiny a závěrem poděkování za odborné poradenství, lokalizaci citátů a poskytnutí sekundární literatury. Následný doslov například cituje autorovy články, informuje o poslání edice, autorův životopis, doplněný dopisy a básněmi z jeho tvorby a její krátký popis; a nakonec kupříkladu bibliografické citace a vysvětlivky k doslovu. 3. OstatníSoučástí kritického vydání by měl být i rejstřík a u poezie seznamy básní podle prvního verše (incipitů) se ve vědeckém vydání mají připojovat vždy. Taktéž je vhodné uvést seznam autorových děl a obrazové přílohy, pokud již nejsou uvedeny v autorském textu (většinou se jedná o kopie původního textu).[2]
OdkazyReference
Související článkyNa internetu
Literatura
|