KonvertoplánKonvertoplán je letadlo těžší vzduchu, které mění v průběhu letu metodu dosažení vztlaku a je schopno kolmého startu a přistání (VTOL).[1][2] Nejběžnější koncepcí je pevné nosné křídlo zajišťující vztlak při horizontálním letu a překlopný rotor pro zajištění vztlaku při vzletu a přistání. Vyřešit konstrukci letadla, které startuje a přistává jako helikoptéra a pak se změní v konvenční letadlo, nebylo snadné. Stroj přechází ze svislého vzletu postupně do pomalého letu a nakonec do rychlého. Tvar křídla pro rychlý a pro pomalý let se totiž výrazně liší (obdobně jako je rozdíl mezi rotorem vrtulníku a leteckou vrtulí).[3] Jeden z mála funkčních konvertoplánů, který je v současnosti v provozu, je americký vojenský typ Bell Boeing V-22 Osprey. V závěrečné fázi vývoje je malý civilní konvertoplán s překlopnými rotory Leonardo AW609 (dříve pod označením Bell/Agusta BA609).[3][4][5] KoncepcePřeklopné křídloKoncepce letadla s překlopným křídlem (anglicky „Tilt Wing“[6]) má otočné nosné křídlo s pevně uchyceným rotorem (resp. více rotory), které při dopředném letu vytváří vztlak. Po vzletu se pro dopředný let překlopí celé nosné křídlo i s namontovanými rotory. Lze sem zařadit stroje Vertol VZ-2, Hiller X-18, LTV XC-142 nebo typ Canadair CL-84[7] s výbornými letovými vlastnostmi. Překlopný rotorLetadlo s překlopnými rotory (anglicky „Tilt Rotor“[3][6]) nebo vrtulemi (méně často „Tilt Prop“[6]) má nosné křídlo jako součást draku, na němž jsou instalovány překlopné rotory, které při vzletu vytváří vztlak. Po vzletu se pro dopředný let překlopí pouze rotory a pevné nosné křídlo následně vytváří potřebný vztlak. Spadá sem vojenský typ Bell Boeing V-22 Osprey, civilní Leonardo AW609, experimentální Bell XV-3, Bell XV-15, Curtiss-Wright X-19 a další. Překlopná zaplášťovaná vrtuleLetadlo s překlopnými zaplášťovanými vrtulemi (anglicky „Tilt Duct“[6]) má dvě nebo více vrtulí obepnutých kovovým prstencem, které se překlápějí. Do této koncepce spadají např. americký experimentální konvertoplán Bell X-22[8] nebo francouzský pokusný Nord 500 Cadet[9]. Americký experimentální typ Doak VZ-4 měl také na koncích křídel vrtule umístěné v kovových prstencích. Tyto dvě vrtule byly poháněny jedním turbohřídelovým motorem umístěným v trupu za pilotní kabinou. Výfukové plyny byly odváděny potrubím do zadní části, kde byly vyfukovány ven (řízeně pomocí klapek, toho se využívalo v režimu visu a při přechodu z vertikálního do horizontálního letu a naopak).[10] Překlopný proudový motorLetadlo s překlopnými proudovými motory (anglicky „Tilt Jet“[6]) je obdobnou koncepcí jako dvě výše uvedené. Místo rotorů nebo zaplášťovaných vrtulí využívá pro kolmý vzlet, přistání a horizontální let překlopné proudové motory. Do této kategorie náleží německý pokusný typ EWR VJ 101 nebo americké projekty Bell Model 65 a Bell XF-109. Jiné koncepceJinou koncepcí je např. sovětský konvertoplán Kamov Ka-22, někdy nesprávně označovaný jako vrtulník. Jeho pohon zajišťovaly turbohřídelové motory umístěné v koncových gondolách nosného křídla (na každém konci křídla dvojice motorů). Během vzletu, přistání a v režimu visení motory roztáčely dvojici protiběžných rotorů o průměru 22,5 m instalovaných nad nimi. Při horizontálním letu pak poháněly dvojici tažných vrtulí vepředu gondol, které měly průměr 5,7 m. Rotory v této fázi letu byly v režimu autorotace, čímž odlehčovaly nosnému křídlu. Ka-22 uskutečnil svůj první let v roce 1959, byl tak prvním sovětským konvertoplánem. Utvořil rovněž řadu světových rekordů v této kategorii letadel.[11] Seznam konvertoplánůS překlopnými křídly: S překlopnými rotory:
S překlopnými zaplášťovanými vrtulemi S překlopnými proudovými motory: Jiné koncepce
OdkazyReference
Literatura
Související článkyExterní odkazy
|