|
Kivi jižní
Kivi jižní (Apteryx australis; maorsky tokoeka) je jeden z pěti druhů kiviů (Apterygiformes). Vyskytuje se v geograficky oddělených populacích na jihozápadě Jižního ostrova (pohoří Haast, Fiordland) a na Stewartově ostrově Nového Zélandu. Každou ze zmíněných oblastí obývá specifická forma. Populace kiviho jižního ze Stewartova ostrova je mezi místními i turisty dobře známá tím, že jako jediná ze všech kiviů je aktivní i za dne. Jedná se o poměrně statného, až 45 cm dlouhého ptáka s nenápadným, hnědým opeřením, silnýma nohama a dlouhým slonovinově zbarveným zobákem. Žije skrytě v hustých pralesích, kde je častěji slyšen než viděn. Původně byl široce rozšířen po Jižním ostrově, avšak drastický úbytek pralesů spolu s introdukovanými lasicovitými šelmami způsobily vyhynutí druhu na většině areálu původního výskytu. Celková populace se v roce 2015 odhadovala na 21 350 jedinců. Systematika a rozšířeníMaorsky se kivi jižní nazývá tokoeka, což doslova znamená „weka s vycházkovou hůlkou“.[2] Jako tokoeka se kivi jižní běžně označuje i ve vědeckých a vědecko-naučných zdrojích. V rámci kiviho jižního se rozlišují 3 geograficky oddělené a geneticky odlišné formy.[3][4] Tyto formy náleží do dvou poddruhů.[5] Ministerstvo památkové péče (DOC) pro potřeby managementu navíc rozděluje formu z Fiordlandu do dvou jednotek:[2]
Popis Kivi jižní dosahuje délky těla kolem 45 cm. Samec váží kolem 2,4 kg a samice 3,1 kg.[3] Stejně jako ostatní druhy kiviů, i kivi jižní má extrémně jemné peří, které spíše připomíná srst než opeření.[10] Chybí mu ocas a má zakrnělá křídla, která lze vidět jen při bližším zkoumání. Barva opeření je tmavě šedohnědá s podélnými červenohnědými proužky. Dlouhý zobák je slonovinově zbarvený. Kosti nejsou pneumatizované. Na nohách má 4 prsty, palec je malý. Velmi dobře je vyvinutý čich, zrak je slabý.[8][11] V terénu lze zkušeným okem samce a samici od sebe odlišit pomocí délky zobáku, který je u samic zhruba o 20–40 % delší.[3] BiologieKivi jižní, pokud je donucen k obraně, kolem sebe kope silnýma nohama. Pokud však může, raději před nebezpečím uprchne, k čemuž mu napomáhají jeho velmi dobré běžecké schopnosti. Stanoviště druhu tvoří staré, vlhké, málo osvětlené pralesy.[8] Vyskytuje se od mořské hladiny do 1500 m n. m.[12] Vzhledem ke skrytému, nočnímu způsobu života a zároveň výraznému hlasitému vokálnímu projevu je kivi hnědý častěji slyšen než viděn. Samec vydává specifický, vysoce položený stoupavý hvizd, který opakuje 15–25× za sebou. Samice vydává pomalejší a níže položený hrdelní zvuk opakovaný 15–20×.[8] Hnízdění K zahnízdění může dojít po celý rok, avšak nejčastěji kladení vajec nastává mezi červencem a prosincem. Hnízdí v norách, pod spadlými kmeny stromů nebo pod hustou vegetací.[3] Samice pouze jednou ročně klade jemně nazelenalé vejce, výjimečně může zahnízdit i dvakrát, nikdy však neklade 2 vejce najednou a minimální interval mezi nakladením druhého vejce jsou 4 týdny.[10] Vejce je vzhledem k velikosti samice abnormálně velké. Dosahuje rozměrů 131×81 mm a váhy 480 g. Inkubaci sdílejí oba partneři po dobu 75–80 dní. Ptáčata se rodí plně opeřená a zůstávají v hnízdě po dobu kolem jednoho týdne, než začnou vycházet za potravou. Kiviové jižní z Fiordlandu a Stewartova ostrova zůstávají několik let na teritoriu rodičů, kde zakládají rodinné klany, které spolu shání potravu a potomci pomáhají rodičům s inkubací. Kiviové z Haastova pohoří se plně osamostatňují ve věku kolem 10–60 dní. Může se dožít i 50 let. Míra přežití dospělců v oblastech bez lasicovitých šelem a psů je extrémně vysoká.[3] PotravaKivi jižní se živí hlavně žížalami a bezobratlými živočichy. Konkrétně má v oblibě larvy brouků, cikád a můr. Z dospělého hmyzu pojídá mj. pavouky, cvrčky, wety a stonožky.[8] Hmyz vyhledává především v noci za pomoci svého vynikajícího čichu. Kiviové jsou totiž jediní ptáci na světě s nosními dírkami na konci zobáku. Vedle zmíněných bezobratlých občas sezobne i ovoce nebo listy. Kivi jižní se krmí tak, že prochází buší za neustálého poklepávání tlejícího dřeva a lesní podestýlky svým zobákem, kterým propichuje tyto měkké substráty, ze kterých vytahuje kořist. Pokud se mu nedaří kořist vytáhnout, může si kolem ní vyhrabat malý důlek o hloubce kolem 15 cm.[3] Ohrožení Ještě v roce 1996 byla celková populace kiviho jižního odhadována na 29 800 ptáků.[13] V roce 2015 však tento odhad klesl na 21 350.[3] Zcela největší hrozbu druhu dnes představují invazivní predátoři, zejména lasice hranostaj. Hranostaj vedle vajec preduje i na mládětech kiviů do váhy kolem 1 kg. Zdivočelé kočky domácí, kterých je novozélandská buš plná, dokáže usmrtit kivie i do váhy 1,2 kg. Fretka domácí a kusu liščí dokáží zabít ptáčata i dospělce. Na Stewartově ostrově se nenachází lasicovité šelmy a psi jsou pod přísným dohledem, nicméně široce rozšířené zdivočelé kočky vynakládají silný predační tlak na tamější kivie. I přes intenzivní management druhu je jeho celková populace stále na ústupu. Mezinárodní svaz ochrany přírody druh považuje za zranitelný.[12] Původní rozšíření kiviho jižního sahalo od Stewartova ostrova po jihovýchodní Marlborough (severní část Jižního ostrova). S příchodem Maorů (konec 13. století) však začalo docházet k masivnímu pálení buše, přirozeného habitatu kiviů jižních. Co nevypálili Maorové, to evropští kolonizátoři přeměnili na obhospodařovanou krajinu. Další těžkou ránu pro kivie jižní zasadila účelová (např. v případě hranostajů) i nechtěná (např. krysy) introdukce savců, kteří se rychle přizpůsobili místnímu habitatu a začali na kiviích jižních ve velkém hodovat.[7] K roku 1893 se areál výskytu kivů jižních omezoval na Stewartův ostrov a Fiordland.[14] OdkazyReference
Literatura
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||
